Přehlídka smrti

Stopáž sice může být pro mnohé neúnosná, ale Vidor od počátku rozehrává plnohodnotný příběh, který se stal svým pacifistickým nádechem vzorem pro budoucí filmaře a jejich dramatické válečné opusy. Úvodní část na francouzském statku přeci jen mohla být trochu kratší a znázornění bitevní vřavy mě trochu iritovalo nesmyslným chováním většiny vojáků, ale coby němý film postavený pořád s větší části na statických záběrech a sem tam důmyslných víceexpozicích funguje Big Parade nadmíru dobře a jeho jednoduché sdělení je nakonec dostatečně silné. Obzvlášť scény v zákopech korunované takřka Remarqovsky poetickou cigaretkou s nepřítelem představují opravdu vynikající kus čisté filmařiny... (09.12.2015)

Krásná ukázka toho, jak je možné spojit vážné téma s komedií. Tématem je válka a to, jak dopadá na jednotlivé lidi z různých vrstev, ale jsou zde sekvence, poměrně dlouhé, které jsou v podstatě němou groteskou, stejně jako jsou zde momenty, které jsou čistě romantické. Původně je to romantický příběh především a King Vidor mu dal kulisy války, které k němu výborně pasují. Dojemné a vtipné, i když tedy ve stejných momentech. (07.07.2014)

Bohužel na rozdíl od ostatních hodnotících jsem nebyl ze snímku příliš nadšen. V době, kdy Francouzi a Němci točili syrové snímky přišli Američané s přehnaně patetickým filmem se scénářem jak vytrženým ze slabšího románku pro ženy. Dvě - tři scény člověku v hlavě uvíznou, ale jako celek film nepřináší divákový žádný silný zážitek. (18.11.2009)

Jedno z nejpříjemnějších překvapení. The Big Parade je film, který mate tělem. Se všemi těmi přízvisky velkého filmu bych rozhodně nečekala něco tak přirozeného a okouzlujícího. Skutečně nejde ani tak o válečný film, jako spíš o bajku o přátelství a mládí v rozpuku. Ačkoli samotné válečné scény jsou velice přesvědčivé, ale ani v nich se neobejdeme bez spolupráce přátelství a odvahy. Vysloveně kouzelné a zábavné jsou scény s přáteli hlavního hrdiny po narukování, když jim ještě nehrozí bezprostřední nebezpečí. Celku samozřejmě dominuje John Gilbert, miláček filmového plátna. Mladý, krásný, sympatický hrdina všedního dne. Konečně i tu svou malou Francouzku sbalil tak elegantně na žvýkačku jako by to bylo dnes. Hned se pak lépe chápe onen slavný příběh vysněného páru Garbo a Gilberta před kamerou i za ní, když si za těmito jmény nepředstavujeme filmové ikony, ale příjemné mladé lidi, kteří mimochodem hrají i ve filmech. O nějakých záporech zde nelze hovořit, jde o nejčistší americký film o připojení Spojených států do války, jaký kdy byl natočen. Příběh člověka jde ruku v ruce s dějinami. A jako už tolikrát vivat nový hudební doprovod Carla Davise. (18.05.2012)

(1001) -"Am I dead yet?" Přehlídka smrti nabízí klasickou hollywoodskou pohádku "přátelství, láska, válka" v tak čisté a v rámci možností nezpatetizované esenci, že se na ni vůbec nejde zlobit. Rozložení událostí odpovídá spíš čtení knihy než dnešnímu pojetí filmové dramaturgie, ale to se u těch prvotních blockbusterů vidí často. Mašinerie války je zobrazená vcelku impozantně. Dvojexpozice vojsk a výbuchů způsobuje, že pochodující vojáci ještě zaživa vypadají jako duchové, kterých se tenhle svět už netýká, a že se doopravdy zastaví až někde v zásvětí. Z postav mě nejvíc zaujal Slim Karla Danea, a když jsem si pak četla biografii hercova skutečného osudu, uronila jsem i opravdovou slzičku. Moje nejoblíbenější němé filmy vyprávějí jinak a o jiném, ale nepůjdu tak daleko jako za svých mladých let, abych tento "jiný" mainstreamový způsob pohledu vyloženě odsuzovala. (27.08.2017)