Jen můj svět

Na papíře až ad absurdum slzopudné. Hrdě si to rochní ve všech myslitelných klišé z filmů o sbližování rozbitých rodin, hledání si cesty ke svébytnému geniálnímu autistovi, o odcházení, odpuštění a aby toho nebylo snad málo, tak nějaká ta kopa klišé i ze sportovních a hudebních snímků nádavkem. A je to mrtě generické. K nevíře je, že to navzdory výše uvedenému mišmaši ani na moment nesklouzne do vod prvoplánové uslzenosti za každou cenu, kde máte pocit, že s vámi režisér lacině manipuluje. Dojímá to "jen tak mimochodem", pozvolna krok za kro... Ehm, slzu za slzou skrze postavy spíše než rány osudu a velké emoce. O to více se to však zadře pod kůži a během veškerých klavírních scén ve druhé polovině to pročistí slzné kanálky jako máloco. (04.01.2021)

Moc pěkné, místy úsměvné, místy smutné, trošku sportovní, trošku hudební drama. Přesně tak, jak to Korejci umí. Po delší době snímek, kde se mi Lee Byung-hun hodně líbil. Vývoj jeho postavy a to, jak ji ztvárnil, bylo super. Za zmínku určitě stojí i Park Jung-min v roli autistického mladšího bratra, který válel nejen na piano, ale i tu roli skvěle zahrál. Výrazy tváře, mluva, pohyby těla... Člověk mu to prostě věří. Aby to ale nevyznělo celý smutně a nebyla z toho citová vydíračka, najde se tam pár scén, který mi pozvedly koutky. Jsou tam ale vloženy přirozeně a nenuceně, že to neruší. Smích i smutek prostě k životu patří. I když se dalo lehce odhadnout, jak film skončí, vůbec mi to nevadilo a bavila jsem se až do konce. Navíc se mi hodně líbilo, jak došlo k propojení dějových linek, které byly na začátku rozehrány. To jsem třeba nečekala. Celým filmem zní skvělá hudba a to jak klavírní skladby, tak i písničky z rádia nebo zvukový podkres. Přeloženo. (28.11.2018)

Juhokórejský Rain Man ma úplne fascinoval. Park Jeong Min je v úlohe autistického klavírneho génia neprekonateľný. Rovnako Lee Byun Hun ma uchvátil svojím dychberúcim nadaním zhostiť sa dokonale úlohy, v ktorej by som si ho nikdy nevedela predstaviť. Ani tentoraz nesklamal a potvrdil svoje prvenstvo medzi hviezdami na ázijskom filmovom nebi. Príbeh je jednoduchý, priamy, ale to, čo do postáv vložili jednotliví herci je neuveriteľne dokonalé. Som unesená. (20.04.2020)

Príbeh s predsudkom hlboko zasiahnuť city diváka na tému rozvrátená rodina, autista a prinavrátený stratený syn v adisasoch. Niekoľko svetov naivne a predvídateľne prepojených do nevídaných schopnosti autistu samouka, ako klavírneho virtuóza, ktorý ovládol šibnutím prútika celý komorný orchester, až sa išli intelektuáli, aj neintelektuáli rozliať. Rozprávka naberá na obrátkach, až sa všetci nakoniec pomeria a idú sa spasiť, každí podľa svojho scenára. Slušne poetické, srdcu lahodiace a nepochybne dojímavé. (26.02.2019)

Trochu otřepané téma, ale zde dovedené téměř k dokonalosti, Korejci z toho dokázali vytěžit prakticky maximum. I přes vážný obsah film překypuje povedeným humorem (zejména v první půli), vzápětí však diváka uzemní nějakým silným momentem či nepochopením mezi ústředními postavami. Mimo hlavní a působivou linku vztahu dosud zcela odcizených a naprosto odlišných bratrů, zaujme i ostatním děním a vztahem postav jež jsou poznamenány bolestmi minulými či současnými. Hlavní trojka hraje výborně, dominuje pochopitelně Lee Byeong-heon. K mé spokojenosti pak přispívá i přítomnost klavírní hudby jež snímek ještě více obohacuje, nicméně podobně příznivě působí i celý soundtrack, velmi sedí k ději. Najít ve filmu nějaké slabší momentíky by samozřejmě šlo, zejména pak se jedná o značnou předvídatelnost a citové vydírání diváka, ale to už obvykle k tomuto typu snímků patří a příjemný zážitek to nijak nesnižuje, takže slabších 5* to beze sporu je. Viděno v rámci Korejského filmového festivalu. (06.10.2019)