Ostrov děsu

Děs, tedy filmařský. Nudná a nezáživná variace na Deset malých černoušků, kde se víceméně stále chodí na procházky po ostrově, asexuálně flirtuje a vraždí mimo zájem kamery. Nálezy naaranžovaných mrtvol a jejich skladování v chlaďáku společně s hovězí čtvrtí (kde se tam vlastně vzala?) je vlastně tím nejzajímavějším, plus tedy až surrealistická scéna s námořníky, kterou jsem do teď plně nepochopil.  Že ale tohle někdy napíšu o filmu s mou femme fatale Edwige Fenech od Bavy, to bych si nikdy nepomyslel.  Bavovy tvůrčí schopnosti si zřejmě na tomhle ostrově  ale vybraly dovolenou.  Co naplat, i mistr se tesař jednou utne. (16.09.2022)

Hodně průměrné giallo, ale možno i raný slasher, které zaujme snad jen svým raným 70's stylovým designem, vizuální a estetickou stránkou a svými stylizovanými barvami. Obsahově je pak film spíše chudší, banální příběh, kterému chybí větší napětí, vraždy tu jsou všechny mimo obraz, což je docela škoda, charaktery jendotlivých postav nezajímavé, celkově na slovo vzato utahaná, zmatená a místy hodně nelogická nuda, hudební stránka, značně nevyvážená a nepředvídatelná, v té době progress/psych byl na vrcholu, ale...Pěkně zvolená (typicky kolotočářská) byla, jak píše giallo, při sekvencích s obrovským lidským mrazákem a písničková úplně na konci, jinak jsem toho názoru, že se příliš nehodila. Pohledné herečky (jeden ze základu žánru) tentokrát příliš neokouzlily, žhavá kráska Edwige Fenech neměla, bohužel, vymezeno tolik prostoru, ale její svůdný taneček v úvodu a miniaturní bikiny byly velmi rajcovní. Slabší Bava (sám Bava pak prohlásil, že tento film považuje za nejhorší z celé jeho kariéry). Pokud chcete pořádné Bavovo giallo, zvolte nejlépe něco ze 60. let, nebo pak úplně jiného režiséra. Komentář zde jako šestý v pořadí. (23.04.2010)

Toto sa mi vobec nepodobá na to, že to natočil môj najobľúbenejší režisér. U majstra Bavu ide len a dúfam, že to tak aj ostane, o druhý film, kde som musel dať len 2*. Prvým bola planéta upírov, ale u gialla som to vobec nečakal, že to dopadne takto. Celý príbeh zasadený na opustený ostrov, kde je len niekoľko postav je skvelý. Po Bavovi to skúšali viacerí a niektorí aj uspeli. Lenže to nie je tento prípad. Ja som napríklad vobec nepochopil postavu Isabel. Všetci o nej vedeli, ale nielenže ju nikto neobviňoval z vrážd, ale ako keby na ňu celkom zabudli, že tam je i jedna z postav povedala, že sme tu už len traja a tak len niekto z nás môže byt vrahom, ale s Isabel boli štyria. Silný nie je ani v dialógoch a vonkoncom nie vo vraždách. Sú tu len naaranžované mŕtvoly. Čakal som, že aspoň Edwige dostane viac priestoru, ale ani to sa nestalo. Jedine čo mi trocha utkvelo v pamäti boli scény z mrazáku, kde sa vo vreciach hojdali mŕtvoly. Z toho išiel taký nepríjemný pocit a k tomu výrazne pomáhala hudba. A to je asi aj jedine začo môžem dať slabú 2*, keďže všetko ostatné sa nevydarilo. (13.03.2022)

Slabší kousek z filmografie žánrového klasika. Skupina mužů a žen zůstane uvězněna na ostrově. A zatímco profesor odolává nabídkám v řádech milionů dolarů za svůj tajný vzorec, umírá jedna postava za druhou. Mrazicí box se plní mrtvolami a nikdo se není jistý životem. Hodně se povídá, postavy se procházejí či pobíhají a do toho se objevují mrtvoly, až si jeden vzpomene na Čtyři vraždy stačí... Napětí pozvolna stoupá až k závěru, žádný velký šok se ale nekoná. Gore nulové, nahota jen v náznaku a hudba tentokrát tuctová. Pochválit lze hlavně krásné ženy a báječné interiéry dokazující, že Italové jsou národem s vrozeným smyslem pro estetiku a umění. A obraz od Joana Miró je naprosto skvělý! (22.01.2023)

Zaháľkové ničnerobenie a pofajčievanie skupinky ľudí na ostrove sa postupne mení na odkladanie niektorých z nich v igelitových vreciach do chladiaceho boxu s hovädzími polkami, jahňacinou a ovocím. Tak ako aktéri týchto presunov vyvaľovali na seba oči v slastnom ničnerobení, či hrách pudov, tak vyvaľujú oči i po smrti. Na kratochvíle protipohľadov, polihovania, pobiehania pri mori a popíjania však vzrastajúci objem ľudského mäsa v mrazáku žiadny podstatnejší vplyv nemá. A tak sa v objatí dekadentného ničnerobenia, pastelových farieb, priznaného humoru a odťažitého elektropopu talianskeho strihu slastne, bez nejakých skutočne nervydrásajúcich scén dostaneme k záveru, ktorý ma napadol už pri úvodnej scéne s hojdačkou. Vďaka tomu celkové hodnotenie znižujem, no zátišia mŕtvol s jablkami, hroznom a citrusmi, či cinkanie sklenených guličiek valiacich sa dole schodmi do bazéna ostanú zapísané v osobnej kinematografickej pamäti. (06.05.2012)