I Haven’t Smoked My Last Cigar Yet
Režie:
Šárka MaixnerováScénář:
Šárka MaixnerováKamera:
Krunoslav KetelešHrají:
Josef KouteckýObsahy(1)
Profesor Josef Koutecký – zakladatel dětské onkologie v Československu, milovník hudby i života v dokumentárním portrétu Šárky Maixnerové. Ví se, že profesor Koutecký založil, vybudoval a institucionalizoval nejdříve v Československu a pak v Česku nový lékařský obor: dětskou onkologii. Ale nikdo netuší, že po smrti své ženy neuměl vybrat peníze z bankomatu a dodnes neodešle esemesku. Ví se, že byl šéfem kliniky, děkanem, prorektorem, vychoval nespočet dětských onkologů, ale nikdo netuší, že podstatou jeho léčby je láska a víra v člověka, nikoliv samotné léčení nemoci. I proto učí lékařskou etiku, (...i proto mu po jmenování do akademické funkce vyhrožovali zabitím). Ví se, že zvrátil úmrtnost českých dětských onkologických pacientů o osmdesát procent. Ale nikdo neví, že před třemi lety zemřela jeho milovaná manželka a vloni dcera. Ví se, že má rád život. Hudbu, umění, ale nikdo ale neví, jak smutný je ze stavu dnešní společnosti. Chce se rozloučit, proto nám nabídl svůj pohled na svět. Škrtá jím ve vlastní biografii, kterou před pár lety napsal. Ne, už není klukem a i s optimismem je opatrnější. Prof. Koutecký: „Kdo chce dělat něco, kde nejsou výsledky! Viděl jsem, že všechny děti s nádorem umírají. Pověsil jsem skalpel na hřebík, protože jsem přišel na to, že moje poslání je jinde. Na začátku ze sta dětí, které jsem ošetřoval, přežily tři. Kdo má vydržet takový neúspěch..." (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Pocta človeku, ktorý si to skutočne zaslúži. Pán profesor, pán doktor! ()
Ojedinělá příležitost skrze film zřít duši člověka přesně v těch aspektech, které mají v životě smysl. Spojení krásné osobnosti pana Kouteckého, jeho životního díla, povznášejícího kouzla a moudrosti s místy všedního dne, místy pro odpočinek, místy určených kráse a místy, kde se psala historie nejen české medicíny, dobře zvolenou hudbou, nápaditou kamerou a sladce poklidným tempem, ústí ve film, jež je více než dokumentem symfonií života. ()
U původem scenáristky Šárky Horákové-Maixnerové to není první pokus přidat ke své profesi, podle mne, jedné z nejlepších našich scenáristek dokumentu, ještě profesi režisérky. Čekal jsem, že to jednou udělá - bylo jen otázkou času, kdy se tak stane, neboť její scénáře jsou autorsky velmi osobité a ona často trpěla - tu více, tu méně - když viděla jejich realizaci jinými režiséry. Stalo se tak prvně v r. 2015 v dokumentu ztraceni v Evropě. U tohoto snímku, stejně jako u dalšího Obchodník s deštěm, to ještě nebylo tak výrazné ani u dalších sociálních dramat, vzestup však byl zaznamenatelný. Ukazuje se ale, soudě podle tohoto jejího posledního dokumentu, že její rozhodnutí, ujmout se režie vlastních scénářů, bylo správné. Podle mého názoru, je dokument o profesoru Kouteckém jedním z nejlepších dokumentů, který vznikl v poslední době na půdě České televize. Jak je patrné, režisérka si umí vybrat i tvůrčí tým. Pod vynikající kamerou je opět podepsán Krunoslav Kiko Keteleš, který výraznou poetiku dokumentu významně podtrhuje stejně tak, jako to činí výborná zvuková složka a hudební režie Oto Mandelíka. Tak jak je u Šárky Maixnerové zvykem, její scénáře jsou zaklenuty mezi začátkem a koncem, kdy tvoří velmi pevný most, a to často se silnou symbolikou. Ne jinak je to i v tomto snímku - umocněno její vlastní režií. Pan profesor čeká na začátku dokumentu na nádraží svého milovaného města na svůj poslední vlak, kdy mezi tím stačí v syžetu odvyprávět svůj život. Očekávaný vlak ale nepřijede - konečně, vždyť ještě přeci nedokouřil své poslední viržínko. ()
No nevím kde je problém, ale nějak mě to fakt nechytlo... ()
Tento dokument donutí hodně přemýšlet a je výborně natočený. ()
Reklama