24 Frames
Obsahy(1)
Poslední snímek významného íránského režiséra, básníka a fotografa Abbáse Kiarostamího (1940–2016) je experimentální, meditativní dílo na pomezí filmu, fotografie a videoartu. Autor vybral čtyřiadvacet fotografií a maleb a oživil je v krátkých sekvencích organicky provázaných v jednom celku. Film se vyznačuje pro autora typickým minimalismem, poetickým jazykem a vizuálními metaforami. (Febiofest)
(více)Recenze (8)
24 pohybom a zukom oživených animovaných obrazov, či statických záberov. Zvieratá a ľudia zasadení do väčšinou prírodného prostredia lúk a pobreží, zmietaného rôznorodým počasím. Každý obraz je charakteristického, skôr šedého až pochmúrnejšieho zafarbenia. Žiadne slniečkarenie. Kiarostami dodáva časopriestor a dianie momentom, ktoré maliari zachytávajú v jednom okamihu. Frame 21 pre mňa jasne najlepší. ()
Čekal jsem více kolísající hodnocení. 24 záběrů je rozděleno po pěti minutách každý a dovedu si představit, že pro část diváků to může být dvě hodiny mučení a lopoty. 24 záběrů je pomalá kinematpografie ve nejpomalejším významu slova nejpomalejší. Přesto dýchá citlivostí uměleckého vidění krásy lidí a míst na něž bychom nikdy nepomysleli. Film přitáhl mé oči a smysly. vyžaduje trpělivost protože nemá žádné postavy a dokonce ani zápletku. Pro mě je to ohromující, přimrazující a smutné. ()
Asi divácky nejvřelejší verze (a i tak to je divácky vřelé pořád dost málo) toho, čemu já říkám "Benningovský žánr". Sice s tímhle konceptem dlouhých statických záběrů "o ničem" začal už pseudoumělec Warhol, ale až James Benning s Peterem B. Huttonem (ale ten se na tom podílel míň) z toho udělali něco víc. A tenhle film přesně do tohohle žánru spadá a o to víc jsem rád, že tu i funguje. Když si třeba vzpomenu na Mléčnou dráhu od Fliegaufa, tam to fungovalo tak půl na půl a toho horšího jsem tam při druhém zhlédnutí viděl víc. Ale Kiarostamimu se to povedlo - asi až na dva, tři záběry - naprosto skvěle. Skoro všechny záběry mají svoji poetiku a kouzlo, některé by sice vynikly víc kdyby byly kratší (hlavně ty s okny), ale i tak nemůžu říct, že bych se u nich nudil. Některé záběry v sobě navíc mají zajímavé mikropříběhy nebo vtipnou pointu - což je jak od Benninga. Tady jsou sice víc umělecky udělané než u něj, což mi místy trochu vadilo, jelikož mám v tomhle žánru radši ten "dokumentární" styl, ale užil jsem si to tak jako tak. Těch působivých a povedených záběrů pro mě určitě převažovalo, ale top 3 jsou za mě 7, 10, a 23 - přičemž 23 mi nejvíc připomněla právě Benninga. Silné 4* ()
Navzdory průměrnému hodnocení film rozhodně průměrný není. Dokud jsem nechápal, že je dokreslovaný a unášel se na dokumentární vlně, přišel mi geniální. Pak mi trochu zhořkl a přestal fascinovat. Nicméně jako filmový epilog Kiarostamiho života myslím krásné dílo. ()
On ten nápad „Co se dělo na vyfoceném/nakresleném místě pár chvil předtím a pár chvil po tom?“ na papíře zní zajímavě, jenže Abbasovo pojetí trpí na zdlouhavosti, jež se po pár záběrech mění k výrazné nudě. Kdyby se každé části věnovala minuta, maximálně minuta a půl, hned by byl zážitek více svižnější a sugestivnější. V tomto případě záběr (všechny jsou mimochodem statické) prozkoumáte za pár sekund a další tři minuty za těch pár nuantivních změn převážně nestojí. Nezachraňuje to ani zdánlivá variabilita kombinací animovaného se skutečným, jelikož to v několika částech vypadá až moc papundeklově a kýžený umělecký dojem, neřkuli obohacení, to nevyvolá. Z celého snímku nejvíce stojí za pozornost záběry: 5, 9, 10, 19 a to hlavně svou kompozicí mizanscény či využitím hudebního podkresu. Teoreticky je to nehodnotitelné, proto dávám symbolické 3 hvězdičky za nápad, pár dobrých záběrů a odvahu. ()
Krásné obrazy a jejich rozpohybování, místo dvou hodin by však stačilo 24 minut, tedy minutu na každý z nich. ()
Akurát tak pre ľudí, ktorí nevedia zaspať ... keby to bolo natočené v 1915 tak nepoviem ... 2 hodiny zo života ... 5% ()
Stopaz az obludne dlouha a nervy drasajici. Kazdy frame bych zkratila minimalne o polovinu. Nejak jsem nepochopila zamer, nepostrehla jsem hlubsi smysl a koukani na nicnerikajici vyjevy, temer dve hodiny, to cloveka dokaze otravit. Ze salu odeslo v prubehu promitani asi 15 lidi. Ja to vydrzela do konce, ale uz jsem se tesila na titulky. ()