Sousedé

Miliardy mozkových buněk diváků TV Barrandov vyhasly 14.srpna 2017. Ti, kteří přežili první den vysílání, nazvali tuto událost „Sousedným dnem“. Žili, jen aby čelili noční můře, která neměla konce - Sousedům! „This is it!“ jak by řekl Michael Jackson, kdyby se už nerozpadl. Největší horor v dějinách televize je tady! „Přichází soused“, „Vymítač souseda“, „TV Barrandov má děťátko“, „Noc oživlých sousedů“ a „Barrandovský masakr sousedskými dialogy“ v jednom. Vyzývám všechny milovníky bizarností, bezbřehé demence a zločinů proti příčetnosti - pokud jste někdy zatoužili spatřit naprosté dno televizní tvorby, právě přišel váš čas! Při sledování Sousedů si budete lebedit jako fosforeskující medúzy v hlubinách Mariánského příkopu. Hluboce se omlouvám Tomáši Magnuskovi za to, že jsem si kdy dělal legraci z řemeslné úrovně jeho filmů, v porovnání s tímhle je to borec srovnatelný se Scorsesem. Stačí jen pár záběrů na těch šest dokola se opakujících interiérů a exteriérů „made of papundekl“ a jedno zaparkované auto, aby vám bylo jasné, že tohle dílko mělo rozpočet, za který by si všichni zúčastnění ani nemohli skočit na oběd. Jedině snad, že by k němu vyfasovali toliko suchý rohlík, což by také byl pokrm úměrný jejich schopnostem. Casting je vrcholnou přehlídkou topornosti jakýchsi mimoňských entit, pro které by označení „poleno“ bylo tím největším vyznamenáním, a ze kterých byste něco vzdáleně připomínajícího herecký výkon nedostali ani pod pohrůžkou dvaceti let v Guantánamu. Skutečnost, že Honza Musil mezi nimi vypadá jako mnohonásobný držitel Oscara, ostatně hovoří sama za sebe. Velice rád bych poznal člověka, kterému se nápad na tuhle mentálně kastrující podívanou zrodil v hlavě. Jak si někdo z této planety (???) vůbec mohl myslet, že se na tohle budou lidé DOBROVOLNĚ dívat!?! Nechápu... ale jedno vím jistě. Vedle tohohle človíčka byl i doktor Mengele lidumilem na úrovni Matky Terezy. Nesmírně obdivuji každého, kdo je schopen sledovat nějakou epizodu od první do poslední minuty. Pochybuji, že někdo takový existuje, ale pokud ano, tak navrhuji, aby mu byla udělena medaile, státní vyznamenání stejného druhu, jaké dostávaly oběti holocaustu. Takový člověk si zaslouží být veřejně označen za hrdinu, srovnatelného s těmi, kteří v roce 1986 běhali po střeše Černobylské jaderné elektrárny bez ochranných obleků a lopatama shazovali radioaktivní materiál. Já sám jsem byl schopen tuhle rakovinotvornou látku vstřebávat jen po malých cca 2-3 minutových dávkách, ale i tak to na mně, obávám se, zanechalo doživotní následky. Nejhorší na tom všem je, že dvě linie dějové prázdnoty (pro které by označení příběh bylo stejně lživým, jako přísaha na zdraví vlastních dětí od Andreje Babiše) - konkrétně ta s tlustou ochechulí a jejím boyfriendem z fitka a pak ta se fotříkem od rodiny jakožto ultraslizkým baličem - mi stály za to, abych jejich sledováním ztratil v součtu jistě několik desítek minut, které jsem mohl strávit daleko produktivněji, třeba zíráním do záchodové mísy. Skutečnost, že přes očividnou hrůzu si moje choré mozkové buňky dokázaly na seriálu najít to svoje a perverzně se těšit na každý další díl, mě přinutila k úvaze, jestli už bych to taky neměl po chesterovsku pověsit na hřebík a odejít strašit do jiné dimenze, někam mezi Yog-Sothothy, houby z Yuggothu a další potvůrky, které jsou ovšem proti postavám ze Sousedů jen přítulnými domácími mazlíčky. Navzdory svým nemocným preferencím musím (poprvé na csfd!) udělit „odpad“. Dát Sousedům cokoliv jiného by totiž bylo výsměchem všem těm, kteří se kdy pokoušeli pobavit či zaujmout nějaký okruh lidí, a to zdaleka nemluvím jen o televizní produkci, ale o účastnících všech těch stand-upů, vánočních besídek, posledních zvonění či hovorů od bazénu. Tohle je totiž nefalšované peklo, takové, jak si ho představovali Dante nebo Bosch, jen neměli dost talentu a možná ani odvahy, zachytit ho v celé jeho hrůznosti a pustit ho tak mezi lidi. To až teprve TV Barrandov otevřela Pandořinu skříňku a vypustila Sousedy na svět. Na svět, který sice přežil několik střetů s kosmickými tělesy, tektonických otřesů a dob ledových, ale až teprve nyní čelí skutečné katastrofě ohrožující jeho samotnou existenci. A to po pouhých pěti dílech... (23.8.2017) (07.09.2023) (méně) (více)

Miliardy mozkových buněk diváků TV Barrandov vyhasly 14.srpna 2017. Ti, kteří přežili první den vysílání, nazvali tuto událost „Sousedným dnem“. Žili, jen aby čelili noční můře, která neměla konce - Sousedům! „This is it!“ jak by řekl Michael Jackson, kdyby se už nerozpadl. Největší horor v dějinách televize je tady! „Přichází soused“, „Vymítač souseda“, „TV Barrandov má děťátko“, „Noc oživlých sousedů“ a „Barrandovský masakr sousedskými dialogy“ v jednom. Vyzývám všechny milovníky bizarností, bezbřehé demence a zločinů proti příčetnosti - pokud jste někdy zatoužili spatřit naprosté dno televizní tvorby, právě přišel váš čas! Při sledování Sousedů si budete lebedit jako fosforeskující medúzy v hlubinách Mariánského příkopu. Hluboce se omlouvám Tomáši Magnuskovi za to, že jsem si kdy dělal legraci z řemeslné úrovně jeho filmů, v porovnání s tímhle je to borec srovnatelný se Scorsesem. Stačí jen pár záběrů na těch šest dokola se opakujících interiérů a exteriérů „made of papundekl“ a jedno zaparkované auto, aby vám bylo jasné, že tohle dílko mělo rozpočet, za který by si všichni zúčastnění ani nemohli skočit na oběd. Jedině snad, že by k němu vyfasovali toliko suchý rohlík, což by také byl pokrm úměrný jejich schopnostem. Casting je vrcholnou přehlídkou topornosti jakýchsi mimoňských entit, pro které by označení „poleno“ bylo tím největším vyznamenáním, a ze kterých byste něco vzdáleně připomínajícího herecký výkon nedostali ani pod pohrůžkou dvaceti let v Guantánamu. Skutečnost, že Honza Musil mezi nimi vypadá jako mnohonásobný držitel Oscara, ostatně hovoří sama za sebe. Velice rád bych poznal člověka, kterému se nápad na tuhle mentálně kastrující podívanou zrodil v hlavě. Jak si někdo z této planety (???) vůbec mohl myslet, že se na tohle budou lidé DOBROVOLNĚ dívat!?! Nechápu... ale jedno vím jistě. Vedle tohohle človíčka byl i doktor Mengele lidumilem na úrovni Matky Terezy. Nesmírně obdivuji každého, kdo je schopen sledovat nějakou epizodu od první do poslední minuty. Pochybuji, že někdo takový existuje, ale pokud ano, tak navrhuji, aby mu byla udělena medaile, státní vyznamenání stejného druhu, jaké dostávaly oběti holocaustu. Takový člověk si zaslouží být veřejně označen za hrdinu, srovnatelného s těmi, kteří v roce 1986 běhali po střeše Černobylské jaderné elektrárny bez ochranných obleků a lopatama shazovali radioaktivní materiál. Já sám jsem byl schopen tuhle rakovinotvornou látku vstřebávat jen po malých cca 2-3 minutových dávkách, ale i tak to na mně, obávám se, zanechalo doživotní následky. Nejhorší na tom všem je, že dvě linie dějové prázdnoty (pro které by označení příběh bylo stejně lživým, jako přísaha na zdraví vlastních dětí od Andreje Babiše) - konkrétně ta s tlustou ochechulí a jejím boyfriendem z fitka a pak ta se fotříkem od rodiny jakožto ultraslizkým baličem - mi stály za to, abych jejich sledováním ztratil v součtu jistě několik desítek minut, které jsem mohl strávit daleko produktivněji, třeba zíráním do záchodové mísy. Skutečnost, že přes očividnou hrůzu si moje choré mozkové buňky dokázaly na seriálu najít to svoje a perverzně se těšit na každý další díl, mě přinutila k úvaze, jestli už bych to taky neměl po chesterovsku pověsit na hřebík a odejít strašit do jiné dimenze, někam mezi Yog-Sothothy, houby z Yuggothu a další potvůrky, které jsou ovšem proti postavám ze Sousedů jen přítulnými domácími mazlíčky. Navzdory svým nemocným preferencím musím (poprvé na csfd!) udělit „odpad“. Dát Sousedům cokoliv jiného by totiž bylo výsměchem všem těm, kteří se kdy pokoušeli pobavit či zaujmout nějaký okruh lidí, a to zdaleka nemluvím jen o televizní produkci, ale o účastnících všech těch stand-upů, vánočních besídek, posledních zvonění či hovorů od bazénu. Tohle je totiž nefalšované peklo, takové, jak si ho představovali Dante nebo Bosch, jen neměli dost talentu a možná ani odvahy, zachytit ho v celé jeho hrůznosti a pustit ho tak mezi lidi. To až teprve TV Barrandov otevřela Pandořinu skříňku a vypustila Sousedy na svět. Na svět, který sice přežil několik střetů s kosmickými tělesy, tektonických otřesů a dob ledových, ale až teprve nyní čelí skutečné katastrofě ohrožující jeho samotnou existenci. A to po pouhých pěti dílech... (23.08.2017) (méně) (více)