Děrsu Uzala

87% - Velmi zajímavé, zároveň však upřímné a přirozené vyprávění o setkání dvou lidí v přírodě, a jejich opětovném shledání po letech. Na tomto filmu se mi líbí především jeho vizuální stránka. Záběry na přírodu ve mně vyvolávaly silnou emocionální odezvu, a při některých z nich jsem žasnul, jak byly technicky provedeny. Dialogy, na kterých je hodně znát Kurosawovo řemeslo jsou velmi skromné, a díky tomu i převědčivé. Děrsu mi svou ryzostí a dobráctvím občas připomínal Řeka Zorbu. Zde je koneckonců film o podobném přátelském vztahu muže cizince, a jeho průvodce. Krásný námět a výborné zpracování... Zasloužených pět hvězdiček. (28.03.2006)

Hluboce lidský a přitom neokázalý a nekomerční Kurosawův film o přátelství ruského kapitána - topografa a sibiřského lovce Dersu Uzaly. Příběh byl zajímavý, není mu co vytknout, ale na film hodnocený Oscarem za nejlepší cizojazyčný film zas ne až tak převratný a výjimečný snímek. Možná napodruhé přidám hvězdičku, Kurosawu obvykle docením až při dalším sledování. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=tLnSD8tIqWc (31.10.2010)

V době, kdy se Kurosawova tvorba v Japonsku potýkala s krizí, natočil tento osvícený režisér v Sovětském svazu nádherný filmový epos podle literární předlohy Vladimira Arseněva. Příběh o velikosti a síle lidského přátelství, síle lidského ducha a krás divokého Usurijského kraje východní Sibiře. Přátelství mezi lovcem Děrsem (Munzuk) a kapitánem expedice (Solomin) je ukázkovým setkáním omezené civilizace s ničím nespoutanou svobodou dávno zapomenutých časů. Ukazuje nám, nakolik krásný a čistý, zároveň ale krutý a drsný je život v divočině. Nakonec právě ryzost a upřímnost tohoto života je pro Děrsu životní nutností, bez které nemůže existovat. Neb on je součástí divočiny. Tam je jeho srdce. A právě v tom je ta krása i tragičnost příběhu. 80% (26.02.2012)

Námět o přátelství moudrého domorodce ze sibiřských lesů a ruského vojenského průzkumníka mohl skončit laciným patosem a citovým vydíráním, ale pod rukama Akiry Kurosawy za pomoci krásné krajiny, hudby a citlivého pomalého vyprávění vznikl moc hezký film. Ano, toto slovo je asi nejvýstižnější - není to film strhující, objevný ani překvapivý. Je prostě ,,jen" moc hezký a příjemně se na něj kouká. Napadá mě srovnání se současným hitem, filmem Nedotknutelní. Srovnání zdánlivě nesmyslné, protože oba filmy vyprávějí jiným způsobem o úplně jiném tématu. Ale stejně jako tam i tady nesledujeme nějaký převratný děj, jen epizody ze života dvou nepravděpodobných přátel. Jenže tyto epizody jsou natolik poetické a silné, že i přes dlouhou stopáž vlastně film uteče ani člověk neví jak. Jeden z těch filmů, co dokáže dojmout lidi na západě i východě, v roce 1975 i 2013... (01.02.2013)

Kurosawa byl režisér s neobvyklým citem pro výpravu a správné zakomponování obrazu, což zde beze zbytku využil. Ale hlavně také uměl vybrat do svých rolí ideální herce, kteří před kamerou odevzdali maximum. A Maksim Munzuk ztělesnil přírodou odkojeného Děrsu Uzala natolik dokonale, že mohu beze strachu mluvit o nejsympatičtější filmové postavě, která se kdy objevila v neanglicky mluveném snímku. Jak moc jsem ostatně soucítil s kapitánem Arseněvem, pro něhož se stal dobrotivý starý lovec doslova modlou, nejlepším přítelem a jedinou nadějí na přežití v nehostinném přírodním labyrintu. Strhující bohoslužba za lidskost, porozumění a čistotu čarokrásné přírody, jejíž pravidla nejsou nikdy hloupá, zbytečná ani nespravedlivá. Říkám si, jak skvělá musí být kniha... 95% (19.03.2014)