Manželské etudy po 35 letech
Obsahy(1)
Ivana a Pavel se brali kvůli dítěti, dlouho rekonstruují zanedbaný byt po babičce a bydlí u rodičů. Pavel pracuje jako závozník a žije svými koníčky – hokejem, fotbalem a hlavně divadlem, které amatérsky hraje. Ivana ho v tom podporuje, stará se o dítě a o domácnost. Časem přibude k synovi ještě dcera. Po revoluci Pavel učiní koníčky svým zaměstnáním. Vede kulečníkovou hernu a pořádá turnaje. Obě děti se věnují kulečníku. Ivana se stará o domácnost. Po čase se manželství rozpadne a oba si najdou nové partnery. Přes Ivaninu počáteční hořkost jsou stále v přátelském kontaktu. Dcera Růženka se stává známou tanečnicí. (Česká televize)
(více)Recenze (29)
Hodnotím celou triádu této rodinky. Povedený dokument, je obdivuhodné udržet kontakt s někým po tak dlouhoudobu. Divák je tak svědkem revoluce, milénia a vše pokračuje až do současnosti (2017). Je krásně vidět, jak jsou naše životní představy relativní. Ze šťastného 20 letého manželství se rázem stane rozvod a přání pořídit si vlčáka se promění v život s válečným veteránem. Krásné bylo zachycení okamžiku kulečníkových triků s prostřihy z člověče nezlob se - každý se věnuje jinému "sportu", důležité ale je, že jsou oba šťastní. Musí to být odvážné rozhodnutí do takového dlouhodobého projektu jít, jelikož se v něm krásně ukáže charakter. Z celkem sympatického sportovního ženicha se zálibou v ochotnictví se stane zastaralý muž, který se nezajímá o nic jiného než o své podnikání, ve kterém se mu skvěle daří a baví ho, jen rodina na tom ztroskotá. ()
Činorodý, podnikavý, pracovitý jájínek....... jako člověk na poblití. ()
Aby bolo jasno.My nie sme vysokoškolské typy. Ani my, ani naše deti. Je to dedičné. Ak neveríš, tak si na tie prijímačky bež, ale bola si varovaná. Nie, nie. My nie sme žiadni úradníci s tabuľkovým platom, usedení od devíti do pěti. Pred revolúciou, či po nej, my sa obracať vieme. Teda, najmä po nej, ale na politiku sa nás vo vlastnom záujme radšej nepýtajte. Sme fachmani, dychtiví po živote. Žiadne bejby čo bude sedieť v kúte. Peniaze vtedy ležali na zemi, stačilo sa po nich zohnúť. K nám si neprídeš po pečiatku, u nás si zahráš biliard, zastrieľaš z kuše, naučíme ťa tancovať okolo tyče, predáme ti nový mobil. Po práci na futbal, hokej, na skúšku divadla, tanec, krasokorčuľovanie, znovu hokej, squash, golf, biliard. Žijeme skrátka naplno. Teda, až na mamu. Tá je skôr náš sprievodca, garde dáma našich životov. Domáci spotrebič. Nie na kukanie ako čierna telka, ale na servis ako biely sporák alebo práčka. Vraj preto sa ženy vydávajú v bielom. Tá jej revolúcia prišla až o 20 rokov neskôr a od zamatu mala ďaleko. Manželova zrada, strata istôt. O 20 kíl staršia sa snaží dobehnúť rozbehnutý vlak. Chytá sa poslednej načiahnutej ruky z utekajúceho vlaku. Ešte čerstvá veteránka manželskej vojny presadá do vojenských veteránov z druhej svetovej. Z rukáva sype informácie o modeloch a objeme valcov, hužva jedna. Veď aj ona patrí do rodiny. ()
Tady se toho nakonec děje strašně moc. Děti relativně úspěšné ve svých oborech, ve vztahu k rodičům občas méně. Ochladnutí manželství, podivínský přítel, tajemná přítelkyně, jeden podnikatelský záměr za druhým, na druhé straně úporné hledání mizerně placené práce. Prostě život. ()
Na to se snad ani neda nic napsat... to psal sam zivot! Shrnuto... hodne aktivni muz si vzal neaktivni zenu,ktera zila 25 let plotnou a detmi. Uz na zacatku jsem si rikala,co asi bude delat,az odrostou deti. Spis se divim jemu,ze neutekl driv. Ted si nedovoluji soudit prosim,jen reálně popisuji charaktery,ktere se proste zivotem minuly,ale stihly privest na svet dve bajecne deti. Ruzenka je na naprosto skvela. Ivana byla donucena zmenit svuj nudny zpusob zivota.. coz si myslim ji prospiva,konecne zacala trochu zit! No a Pavel.. ten se proste nezmeni,akcni chlapik,ktery to ma v hlave srovnane... to bylo jasne uz od pocatku. A vlastne vsechno dobre dopadlo. Tyhle sondy jsou proste perfektni,pani Trestikova... diky vam,i diky akterum. Drzim palce! ()
Perfektný časozberný dokument, ktorý ukazuje, ako sa môžu meniť osudy ľudí a hlavne, že si treba užívať ten život, snažiť sa z neho vyťažiť, čo sa dá. Najviac sa mi páčilo to ich súžitie aj po "rozchode", každý svoja izbička pekne :-D Bolo úžasné sledovať Ruženku, ako sa menila, inak nádherná žena, bolo radosť sa na ňu pozerať a to som tiež žena. Po skončení tohto dokumentu ostal vo mne istý druh smútku, pretože práve na takýchto dokumentoch vidieť, ako neuveriteľne rýchlo plynie čas. ()
Tenhle příběh bych zhodnotila jako úplně zbytečný rozvod rodičů a ztrátu domova pro děti. Ivana je velice tolerantní žena, co by jiní dali za manželku, která udržuje rodinné hnízdo, zatímco manžel si celý život hraje. Nejdřív fotbal, divadlo, pak motorky, pak kulečník, pak golf, pak pořádá zábavné podnikové akce, kde zapojí i svoji šikovnou dceru, kterou vypiplala manželka. S tou se pak rozvede a najde si její kopii asi o 10 let mladším vydání. A je permanentně šťastný. Ivanu pak vidíme v maringotce a v neuvěřitelné proměně domácí puťky v řidičku tanků, která vehementně prohlašuje, jak je šťastná a tulí se přitom k vousatému dědkovi. Naštěstí dcera Růženka je opravdu talentovaná tanečnice a najde si i životního partnera při tanci. Starší syn přerušuje s otcem styky a můžeme jen přemýšlet, proč. Kdybych to měla shrnout - já jim to deklarované štěstí ke konci nevěřila, daleko víc bych věřila, že kdyby ustáli manzelovu nevěru případně nevěry? mohli být spolu štastní opravdu i s dospělými dětmi. ()
Obdiv Halamkovým (i ostatním ze všech Manželských etud), že takto nechávají nahlédnou do svého soukromí - i když už po létech vše nevychází tak, jak si vysnili. Všechny tři díly jsem zkouknul za sebou bez přestávky. Mimochodem navštívil jsem stránky pana Halamky se zábavným programem na večírky a klobouk dolů, že se tím dokáže uživit. Pro mě by večírek s takovou zábavou byl noční můrou, ale to je můj problém. ()
Obdivuhodná práce, paní Třeštíková! Vůbec jsem se na manželské etudy nechtěla dívat, ale už po několika záběrech jsem se nemohla odtrhnout. Asi nejvíc se mi filmařsky líbil 1. díl se skvěle vystihnutou atmosférou šedivého života za totáče, střih byl geniální a repliky jak z artového filmu nové vlny. Další díly byly také výborné, ale pro mě víc nečekanými životními cestami hlavních hrdinů. O vynikající práci Heleny Třeštíkové svědčí i rozdílná hodnocení diváků a jejich vnímání hlavních protagonistů – např. někteří Pavla považují za sympaťáka, který to má v hlavě srovnané, jiní ho považují za sebestředného jájínka (podobně jako já). Překvapivě emotivně silné, nejen jako „obyčejný“ životní příběh, ale i formou časosběrného dokumentu, který neúprosně ukazuje pomíjivost času a zmařené naděje. ()