Tři blízcí neznámí

Určitě to byl fascinující příběh. Jak jako potvrzení, že nás formuje i výchova a může nám poskytnout prostředky pro boje s "vnitřními démony", tak i toho, že zlo chodí po lidech, nikoli po etnikách v případě těch, kteří patřili k etniku, jež tolik utrpělo i lidskými experimenty, ale sami se jich nejen neštítili, ale dokázali je ještě obhajovat. Na druhou stranu ale dokument v podstatě těžil z výsledků kontroverzního výzkumu. Dále byla možná chyba v tom, že zásadní rozdíly mezi bratry byly probrány ve větší rychlosti než podobnosti. Po všech těch pozitivních obrazech mi závěrečná tragédie nedávala smysl a zestárlí bratři vypadali jen jako přešlí životem nebo zarmoucení ztrátou/ztrátami; ani u nich nebylo zřejmé, co jsou ti jejich "démoni". Protože přece jen - ještě v 60 letech trpět odloučením od sourozenců a že toto "velké prázdno" nebyla schopna vyplnit ani vlastní rodina... je mi líto, to nepovažuju ani za dospělé, ani za pochopitelné. // 73% (08.10.2021)

Dohrávaný a stylizovaný dokument přináší víc otázek než odpovědí a je to dobře. Tohle jsou záležitosti, nad kterými by se lidé měli zamýšlet. Ovlivňuje nás víc výchova nebo geny? To je sice hlavní střet, který se dokumentem vine, ale neméně důležité jsou i jiné otázky. Jak s námi pohne ztráta v raném dětství, jak nás ovlivní prostředí? Změní nás to, že nás někdo pozoruje? Jak se s tím vypořádat v dospělosti? Nakolik je možné hrát si s lidskými životy? _____ Odpovědi na to neexistují. Jistě, to, co se stalo trojici bratrů, bylo jednoznačně za hranou etiky (minimálně), ale kolik takových rozhodnutí o jiných lidských životech lidé dnes a denně dělají? Bezpočet. Třebaže nejsou tak vyhrocené, stejně jsou zasahující. ____ Dokument má subjektivní formu a šponující emoční linku. To, co začíná jako komedie, končí jako existenciální drama. SHRNUTÍ: Taky jsem v pokušení tomu nevěřit. (19.07.2019)

Jde o dokument, na kterém vynechám hodnocení formální stránky, ta je běžná a není potřeba nic vytýkat. Silnému obsahu naštěstí není na překážku. Můj komentář obsahuje spoilery, raději se nejprve mrkněte a pak až čtěte. Jde o příběh trojčat, která byla rozdělena po narození, aby se v dospělosti pak opět náhodně setkala. To spoiler asi ani není, protože je to už v popisku dokumentu a zjistíte to stejně hned v prvních cca deseti minutách. To, co následuje, je ještě mnohem překvapující. Protože nebyli jediní, stalo se to více lidem a celé to bylo vlastně součástí tajného experimentu, který se provalil až po desítkách let. Šlo o snahu zjistit, zda má na výchovu větší vliv genetika, nebo prostředí. Proto byla dvojčata přes adopční agenturu dávána programově do rodin v různých sociálních vrstvách. Podobné experimentování s lidmi je z dnešního pohledu neskutečné. Před padesáti lety byla situace ale trochu jiná. Etické otázky a morální aspekty toho bychom mohli diskutovat dlouho. Sám nechám teď bez komentáře. Jen mě zaráží a vlastně i mrzí, že výsledky celé téhle studie nebyly přístupné ani po více než padesáti letech a ani pro dotčené osoby. Pro trojčata silné čtyři hvězdy. (22.09.2020)

Ok, není to úplně "dokument", který vyhledávám - přišlo mi to až přehnané, jelikož pokud sledujete velice pozorně - ke konci začne zaznívat, že dávali společnosti to, co chtěla vidět - byli stejní, mysleli stejně, líbili se jim stejné věci...a pak najednou uslyšíte něco jiného....To, že jsou tam osobně pouze dva...nic jsem si o tom dopředu nezjišťovala, tudíž jsem napjatě čekala - a ani mě to nepřekvapuje....je to bizarní, zapletené, nechtěla bych být v jejich situaci a za mě měli vlastně štěstí v neštěstí.... (21.07.2019)

Tak toto je podľa mna dost overrated a vela ludi hodnoti hlavne zaujimavost konceptu nature vs nurture (geny vs prostredie) avsak komu je to relativne zname tak tento dokument v tom smere neponuka nic nové, pripadne detailnejsie, co je dost na skodu. Prva tretina ma vyslovene vytacala tak ze som to chcel vypnut, kedze vsetci boli super preafektovany "o maj gad would u believe it o maj gad" a pritom to zase ziadny zazrak neni ze niekto dal trojčatá na adopciu a stretli sa v skole ked zili poblizku. Taktiez sa dokument snazi navodit dojem nejakej lutosti/pohorsenia nad tym ze dokumentovali ich zivot pre studiu. Akoze ano je to blbe ale bohvie kto co podpísal a teda vo mne ta "lab rat" naky extra sucit nevyvolala, predsalen nikto ich nemucil, netyral ziadne pokusy, stresy, maximalne sa spýtal raz za cas par otazok za ucelom zberu informacii aka na nich jednotlivo vplyva rozdielne prostredie, proste neni to asi idealne rozdelit trojcata ale pri adopcii fakt pohoršeny niesom. Cakal som bud vacsiu zapletku, pripadne detailnejsi pohlad na rozdielnosti vo vychove/prostredi a vyvoj osobnosti, ale nebolo tam ani jendo takže suma sumarum za mna 4/10 (07.10.2020)