Motýli

Smutná komedie plná absurdního humoru a nádherně bizarních scén: Stávkující kosmonaut se na protest proti tomu, že pořád jen trénuje a do vesmíru stejně neletí, demonstrativně zapálí při rozhovoru v televizním studiu. Ve stejném skafandru pak pomáhá nést na hřbitov rakev se svým zesnulým otcem. Ještě předtím ovšem musí spolu se sourozenci přijet do zapadlé turecké vesnice, kde samovolně vybuchují slepice, protože sezobaly střelný prach. Ani scény s imámem nepatří mezi tuctové... Turecká kinematografie jde v posledních letech výrazně nahoru. -------- V titulcích filmu uvedeno: český i originální název Butterflies. (20.05.2019)

V Osmanskej ríši netočia len primitívne telenovely. Dokážu natočiť aj celkom slušnú rodinnú drámu, ako je táto, v ktorej ale nechýba ten typický ohnivý nožíkový temperament, ktorý u nás môžete zažiť len v cigánskych osadách. A keď vám k tomu nevadia občasné musulmanské koledy, tak sa to dá celkom vydržať. (22.05.2019)

Film, který začíná stávkou tureckých kosmonautů, rozhodně nebude běžná podívaná. Za chvíli máme pohromadě nesourodou trojici tří sourozenců, která sedá do auta a vydává se na road-movie za svým otcem, o kterém už 30 let ani neslyšeli. A v cíli je kromě vybuchujících slepic čeká ještě nejedno překvapení. Možná to autor trochu přepískl s délkou, která se blíží dvěma hodinám, ale díky triu ústředních postav a jejich představitelům klady převládají (70%). (25.03.2019)

Originální, vtipný, tragikomický příběh. Opravdu škoda té přepálené stopáže, druhá půlka se zbytečně táhla. Ale závěr je špičkový :) Podobná motýlí místa existují: https://www.hedvabnastezka.cz/cestovatele/6606-hora-kam-priletaji-umrit-motyli/?reply=50458 (22.03.2019)

Popravdě nevím, jak hodnotit film, který se mi současně líbil, ale stejně tak nelíbil. Možná bych ocenil skutečný konec, a ne anekdotu ve stylu vybuchujících slepic, a šel bych s hodnocením výš. Protože se ve filmu nakonec nic nevyřeší, jde jen o slušně poskládaný sled scén s volným motivem (tři sourozenci, kteří se léta neviděli a trpí vykořeněností, jedou za otcem, který se neozval třicet let, aby na místě zjistili, že přijeli pozdě a budou muset zařizovat pohřeb - neoznačuju to jako spoiler, protože to není pro film důležité podobně, jako pro něj není důležité, jak dopadla stávka německých kosmonautů). Sled scén nám odhaluje dosavadní vztahy a problémy nefunkční rodiny, přičemž nejde nijak moc do hloubky (proč se matka oběsila? Také trpěla občas depresemi? A řeší nejstarší syn podobné vlastní deprese vždy smíchem včetně absurdního konce? A Suzi jaká byla manželka? Chlastala často, třeba doma? To by pak člověk jejího manžela i pochopil - ostatně, ani tento motiv není dotažený do konce.). Navzdory určité uvěřitelnosti postav sourozenců (třeba fyzicky si moc podobní nebyli) se ale jinak setkají ve vesnici snad se samými blázny, a dokonce muslimským duchovním, který má pochybnosti a nevěří a nechce říkat modlitby. Motýli pak představují už zbytečnou symboliku za hranou. Celkově se film láme na dvě části - první je road movie, kde poznáváme hlavní hrdiny, druhá se odehrává v bláznivé vesnici a přijde mi, že tam upadne nejen tempo, ale schopnost výpovědi - zkrátka, začne se vyprávění točit v kruhu, nic nového nepřidává, vše již víme, a jen čekáme dlouhé desítky minut na zakončení. Které vlastně nepřijde. Přitom natočené je to citlivě i filmařsky dobře, jen prostě nakonec ta výpověď sama o sobě chybí (pokud za ni tedy nepočítáme přiznanou lásku k tureckým popovým zpěvákům určité doby). (07.07.2019)