flanker.27

A mně se to před těmi asi třiceti lety líbilo.

To se nedá brát ani jako film. Předváděčka schopnějšího klubu vojenské historie natočená někým kompetentním, kdo umí držet kameru, je lepší zážitek než tohle cosi plné neherců, stále se opakující techniky (míněno evidentně těch samých kousků) a příšerné kamery. Zkusil jsem začátek a po deseti minutách jsem dal zbytek rychloposuvem, jen proto, abych věděl, že zbytek je ještě horší. Teď budu dělat, že to prostě neexistuje.

Akce vyvolává reakci. Libtardi, včetně těch z moviezone, kdoví proč, tenhle film nenáviděli dřív, než ho kdokoli vůbec viděl (snad se báli, že v něm padne poznámka o Epsteinově ostrově, do kterého je jich spousta namočená až po viagrou vytuněné genitálie), a tím z něj nesmyslně udělali modlu pro konzervativní část společnosti. Zbytečný řev a kontroverze, Sound of Freedom je prostě film o jedné z těch hnusných věcí, které se ve světě dějí, ale moc se o nich nemluví a ani rodina Clintonů ani nikdo jiný ze světa, co sám sebe nazývá svobodným, se nemusí cítit jako potrefená husička, protože o nich není. Důležité je, jestli je to dobrý film. Podle mě ano. Jistě by někteří jiní tvůrci podobný příběh natočili jinak, ještě syrověji, ale vzhledem k tématu mi myslím plně stačí toto pojetí, které se snaží vybalancovat to, aby přímo a otevřeně neukázalo ve spojení s dětmi nic vysloveně nechutného a zároveň zůstalo syrové a znepokojivé. Vlastně nevím, jak to udělat jinak, než právě tady. Výsledek je stále působivý víc než dost a asi zasáhne zvláště rodiče. Být jedním z nich, určitě během stopáže zajdu dítě třikrát zkontrolovat a hodně si rozmyslím, kdy ho nechám bez dozoru byť na dětském hřišti. Takže za mě spokojenost.

K čemu krásné loutky (zde i pod šaty, ehm), když na mě je to příliš "japonsky" zvrhlé, nikoli "realistické", jak mnozí tvrdí.

Moravská variace na Čertova švagra, ne špatná, ale plná nelogičností (viz komentář kolegyně jezinka.jezinka) a poměrně překombinovaná, nicméně celkově je to koukatelné a to je hlavní.

Film, který si dal za cíl oprávnit zločin Američanů v zahraničí, protože oni jsou přece takoví sympaťáci. Tak nějak příznačné pro americké pojetí světa. "Milují nás, i když je okrádáme"... :))) Ve skutečnosti v závěrečné scéně není pravda nic, likvidaci zločinecké dvojice provedlo osm policistů a tři vojáci, kteří se k tomu nachomýtli spíše náhodou. Já ten film z principu nenávidím.

Zase tak špatné to není, hlavní nevýhodou je, že dobré postavy jsou prostě strašně naivní a snadno oklamatelné, což pohádka sdílí s o sedm let mladší adaptací stejné předlohy. V té jsou Sabina Laurinová a Michal Dlouhý trochu lepší verzí zdejšího páru, i když Sabina měla tehdy možná ještě méně kilogramů než Žilková zde (zdravíme jezinku). Hrzánová zase zapadne lépe tady než ve druhé verzi sebe sama. Celkově bych obě verze postavil víceméně vedle sebe.

Tatínek je blbec, chtělo by se říci spolu s Němým Bobšem a kdoví, jestli synátor něco podobného názvem svého díla nezamýšlel. Jak známo, vznikal dokument v době hlubokého rodinného rozkolu a já bych něco takového úplně nevylučoval. Otázka je, zda se i poznal, protože já si to o Svěráku starším myslím už dlouho a tento dokument ho víceméně ukazuje právě jako urážlivého nedůtklivého narcise, který se nedokáže přenést přes nesouhlas (jak typické pro lidi jeho orientace). Na tom nemění nic jeho dílo, které, tedy to starší, zasluhuje povětšinou úctu a respekt, ale osoba tvůrce a jeho dílo jsou obvykle dvě různé věci. Co se dokumentu samého týče, standardní věc, nijak zásadní a objevná co do formy i obsahu.

"Jsem s revizí spokojen a jsem rád, že se zde bere..." Marvanovi zaskočí... "bere vše se stejnou vážností jako u nás v Petrohradu." Krásné detaily jako tento. Klasické dílo je klasickým, pokud platí stále bez ohledu na dobu a režim, nic jen "přísně o dnešku a musí se to hlídat, aby tam nebylo něco snad už vo včerejšku", jak říkal Werich. Překvapivě umírněný Burian, skvělý Marvan a krásná, i když trochu česky do až laskavosti obroušená adaptace.

Druhý díl je na tom ještě hůř než první. Jediné dva motivy jsou - tradičně - naprosto neschopní a neškodní zloději a pak to, že Vojtík chce být duch, protože si ho rodiče málo všímají. Možná to má nějaké skoro freudovské motivy, ale zpracované je to bídně. Ano, chtěl být se svou duchovní kamarádkou, ale pak bych to spíš pochopil tak, že se pokusí ji přivést do světa živých ala Leontýnka v Ať žijí duchové. Tady jsou i ty dvě moc.