Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Pohádka
  • Dobrodružný

Recenze (2 351)

plakát

Zakleté pírko (2020) 

Budu trhat partu. Ano, přeplácanost, uječenost, pitvoření, klasické to nešvary Troškových pohádek, tu jsou zastoupeny v množství větším než malém, k tomu naskakuje ne moc logicky plynoucí děj s náhodně se objevujícími či mizejícími postavami a motivy splácanými z mnoha různých pohádek, přesto si troufám tvrdit, že to má stále víc správně pohádkového než kterákoli nikoli shakespearovská tragédie, jimiž nám v posledních letech ničí Vánoce ČT. Jestliže jsem jejich vánoční černé díře dal milosrdně za dvě, dám zde za tři. Ne úplně zasloužené (bez Pavláska bych se rozhodně v pohádce obešel), ale je to jako v tom úsloví o jednookém a králi mezi slepými, nebo tak nějak. A Aninka byla hezká.

plakát

Legenda jménem T-34 (2018) 

Ondynoj jsem mu říkal méně toho gerojství, chlapče, méně toho gerojství. Edit: OK, nejdřív jsem dal dvě, protože, seriózně řečeno, je to hovadina, ale zpětně si říkám, že zábavná hovadina, nenudil jsem se ani chvíli a ty dvě hodiny docela slušně uběhly. Tu a tam neubránil jsem se cynické poznámce, ale na dvě a níž mám jiné adepty. Proti hrdinství jinak nic nemám, jen ve válečných filmech vítám pokud možno realismus. Tohle je dílko technicky nepochybně nadaných tvůrců, kteří ale tak nějak ještě neodrostli pubertě a hraní War Thunder. P. S.: Na západě se balí holky na ferrari, na východě na T-34.

plakát

Vodní děti (1978) 

Další nostalgická vzpomínka na dětství. Jako malý jsem tuhle kombinaci hraného a animovaného filmu miloval a stejně jako Honajz přiznávám, že i mně se ta holčička líbila (bylo mi tak 9 nebo 10, nic v tom nehledejte). Kde že tyhle časy a filmy jsou, proč musím dneska u tvorby pro děti fyzicky trpět.

plakát

Samson a Sally (1984) 

Dost temná až drsná pohádka o velrybách z doby mého dětství, hodně vzdáleně inspirovaná Moby Dickem. Dnes by patrně tvůrce obvinili z týrání dětí, protože je nechávají přemýšlet a nepředstavují jim svět jako růžové místo, kde vždycky všechno dobře dopadne. Je tu možné vidět úmrtí matky, velerybu umírající v ropné skvrně, docela strašidelné pronásledování malých vorvaňů dravými kosatkami a podobně. Občasné humorné momenty jsou tu tak trochu z povinnosti, ale pamatuju si především tu ponurou atmosféru a hledání Moby Dicka. Vážně je škoda, že tyhle klasiky mého dětství, které byly dramatické, inteligentní a nezacházely s dítětem jako s pitomcem, navíc opatřené perfektním dabingem, pro televize prakticky přestaly existovat.

plakát

Bodyguard (2018) (TV seriál) 

Sušil jsem Bodyguarda na disku tři roky, ale teprve uvedení v televizi je toho příčinou, že jsem se na tuto šestidílnou záležitost podíval (vážně budu muset se svou filmovou nevýkonností něco dělat). Nemůžu říct, že bych plakal, že jsem si takovou dobu nechával unikat klenot, protože nijak extra nadšen nejsem, i když zhlédnutí nelituji. Ale jak jde na konci Budd na terapii, napadlo mě akorát tak říct "ahoj, já jsem scenárista, pokouším se v šesti dílech splést dohromady policii, tajnou službu, organizovaný zločin a džihádisty a ono mi to nejde a já jsem frustrovaný." Vnějšková vyhlazenost mě neopije, když často jednotliví lidé (vč. hlavní postavy) a organizace jednají naprosto v rozporu s logikou jen proto, abychom měli další nečekaný zvrat (těžká to bolest moderní produkce) a celkové vyznění příběhu mi přijde jako věta zoufalého Jima Hackera: "potřebujeme sledování, je ohromnou zbraní v boji proti organizovanému zločinu." Rovněž tak si nelze nevšimnout, že pokud je v bezpečnostních silách někdo schopný a nezkorumpovaný, je obvykle jinorasový, vzdáleně připomínající ženu nebo nejlépe oboje. Pravda, částečně to platí i o druhé straně, ale méně částečně než u strany dobra a spíš tam, kde to má přivodit nějaké to "nečekané" překvapení, jenže mě spíš překvapilo, že hlava londýnského organizovaného zločinu nemá ještě alespoň ruský původ, protože jinak do současných tabulek zapadá dokonale. :) Co dalšího to sráží je, že i kdybych prominul ty díry v logice, pokus ubalancovat dílko v rámci politické korektnosti a další chyby, ten finální problém je se samotným Buddem, který mi nebyl sympatický. Nic proti Maddenovi, není to jeho chyba, ale hraje prostě zoufale špatně napsanou postavu. Co se týče jeho traumat, které ho mají polidštit, není snad klišé, které by to nenakouslo (aniž by to ale bylo dovedeno do rozumné podoby), některé jeho kroky si o průser přímo koledují a to zašššustění s ohyzdnou ministryní mě na pár dní stálo chuť na hezké věci. Kol a kolem dívatelné, ale ne víc než to.

plakát

Bílá princezna (2017) (TV seriál) 

Tak když jsem komentoval The White Queen, připojím pár slov i sem. Otevřeně řečeno, historie tady šla už úplně na procházku, z Alžběty je nesympatická intrikánka likvidující vlastní rodinu a Jindřich VII. zpytuje svědomí. Hmm. No, dokoukal jsem to, ale spíš v cimrmanovském stylu "jsem zvědav, zda bude další část stejně slabá jako ta předcházející". Oproti Bílé královně je i obsazení nějak méně symapičeskije, ale možná jsem jen zaujatý. Hodnotím průměrem, protože ten povrch je docela naleštěný, ale pod ním toho moc není.

plakát

Rivalové (2013) 

Trvalo mi celých osm let, než jsem se na film podíval, dílem proto, že v poslední době odkládám filmy dost notoricky, dílem proto, že jsem nikdy nebyl velký fanda motosportu. Mým trestem za odklad budiž to, že musím psát komentář už na nové, lepší csfd (o jejíž podobě mám své názory, ale to sem nepatří). Co se Rivalů týče, rozhodně solidní filmařina a dobré obsazení, na film se dobře dívá a dobře se poslouchá jak zvuk motorů tak Zimmerova hudba, ale když už tedy točím sportovní film, uvítal bych víc toho samotného závodění na úkor milostných a melodramatických záležitostí.

plakát

Provinční městečko E (2019) 

Tak jsem pořád čekal, kdy jako že začne odhalování přetvářky, ukazování pravdy a jiné podobné kejkle. A ono nějak, já nevím, co vlastně že jako. Jistě, německá koprodukce vzbuzuje otázky, zda nejde o kyselé hrozny z toho, že slovanský untermenš si dovolil pokořit germánského nadčlověka a dokonce si připomínat, že ten zápas o vlastní přežití vyhrál. Když babka se slzami v očích vzpomíná, jak byla jako dítě nahnaná Němci do koncentráku a co pro ni znamenalo uvidět prvního ruského vojáka v bráně, když byl tábor osvobozen, tak nevím proč bych ji měl za to odsuzovat. Naopak. Že jsou tam vidět kuriózní věci typu pop takřka nábožně nábožně svírající kalacha či recitační soutěže dětí o vlastenectví, které je do nich napchaté dospělými? Mno a co. Zrovna jsem viděl spot s našimi dětmi, jak vehementně odsuzují komunismus. Ať mi nikdo netvrdí, že ti naši malí špunti na rozdíl od těch, co jsem viděl tady, jsou opravdu uvědomělí a mají to čistě ze své vlastní hlavy. No a že se tam rýpe do NATO. No, kdo upřímně věří, že my pro Rusko chceme jen dobro a demokracii. Kol a kolem celkem demagogická sranděra.

plakát

Oběť (2019) (TV seriál) 

Může obsahovat spoilery. Takřka doslova antická tragédie ve čtyřech dějstvích, syrová a nikoli jednoduchá na vstřebání. Zaujmout jasný postoj k postavám není snadné, přesto každému z nich lze rozumět a chápat jejich pozici. Pokud mám přijmout premisu, že Craiga pronásleduje jeho minulost a svědomí tak jak je to zobrazeno, musím se ovšem ptát, zda by smrt nebyla spíš vysvobozením.

plakát

Ztracený princ (2008) (TV film) 

Napřed je to trochu jako Hamlet bez Hamleta, aby pak všechny strázně rozhodla kakaová skvrna velikosti mexického dolaru. Abych to neznevažoval, příběh sám není vůbec špatný a vyhýbá se většině profláklých klišé současných českých pohádek, daleko spíš připomíná klasické dobrodružné historické příběhy. Jen právě k takovému ději by to chtělo opravu pořádnou výpravu, velkorysé zpracování včetně nějakých těch šermovaček a lépe sedící hudby.

Reklama

Reklama