Kafarnaum

Smutný film, který se těžko sleduje, těžko přijímá a těžko se i hodnotí. Trpící a umírající děti v rozvojové zemi. Původně jsem měl vyšší hodnocení, protože souzním s myšlenkou chlapce, který žaluje své rodiče za to, že mu dali život. Zastávám názor, že odpovědnost za dítě a jeho utrpení nese primárně rodič, na druhou stranu jsem si pak uvědomil, že tahle linka v té vší realističnosti není úplně přirozená. Snímek zobrazuje trpící děti v obrovské míře, ale bez hlubšího ponoru do tématu mě nechává emočně chladným. 65 % (26.10.2021)

Kde jsou ty časy, kdy Féničané vládly obchodům v celém Středozemním moři. Dnes na jejich místě vládne Libanon, který nabízí kvalitní filmové zážitky, ale kvalitní jsou proto, že jsou o lidech na okraji společnosti. Navíc během jejich filmů to kolikrát vypadá tak, že jinak to v této zemi ani nevypadá. Kafarnaum nabízí silný zážitek v podobě příběhu malého kluka, který přežívá na ulici, otrkává se a zažívá i momenty slávy. Ten námět je až klasický a právě proto nedávám pět hvězd. Poslední záběr na chlapce Vás ale donutí zamyslet se...jak stačí málo, aneb fotka snese vše, že? (22.10.2020)

Tady ty komentáře, "proč točej takový film a pro koho... Co s tím mám jako dělat? Vydírání...", z těch mi stojí rozum. Někdo natočí brilatně autenticky a krásně zároveň film o tom, jak to maj děcka z rodin, kde fotr prostě pouští spermoše hlava nehlava do chudáka ženský, aniž by mohl uživit sotva jedno a hned je to film, co "citově vydírá, moc tlačí na pilu s mizérií, sprostě zneužívá utrpení druhých ve svůj prospěch"... Tak si pojďme pustit novýho Spidyho, Avengery, nějakýho toho Macháčka v situační komedii, či drama s komunistické éry, nebo si dejme pičo horor s popcornem. Přece nebudeme čumět na příběh, kde jsou děti postaveny do "nepřívětivého světa" Juch. Banda čuráků koukám už není jen na facebooku s podobnýma názorama. Sem se nasral fujky. Krása to je. Tenhle Cafarnaúm. Takhle zrežírovat děti a roční mimino? Už jen za to musí člověk smeknout. Ano, je to emotivní. Ne, (16.07.2019)

Násilie, chudoba, špinavá ulica ako domov číslo 1. Zain nema ani rodný list, podľa lekárskeho odhadu mu je približne 12 rokov a rozhodol sa zažalovať svojich rodičov za to, že ho priviedli na tento svet. Sledujete drsný pribeh dospievajúceho chlapca a síce z tepla domova a z pohodlia gauča, no nič to nemení na tom, že na sebe cítite všetku špinu, ktorá sa na vás valí z ulice, z nehumánnosti a z nemožnosti šance na lepší život pre nevinné dieťa, ktorého osud bol uz dávno predurčený tým, komu a kde sa narodil. Je tažké pozorovať banálny rozhovor pri rodinnej večeri, počas ktorej otec s matkou diskutujú o tom, či dať syna do školy. Otec je zásadne proti, načo by mu bola, nech naďalej pracuje (!). Matka nesúhlasí, no nie preto, že chce svojmu synovi poskytnúť vzdelanie, ale preto, aby mohol nosiť zo školy jedlo zadarmo. Ich dcéru, ktorá ma 11 rokov a práve sa “stala ženou” okamžite zapredajú ako kus tovaru násilnému mužovi. Jediný, komu tento spôsob života príde chorý, je malý, no veľmi vyspelý Zain, v ktorom, napriek všetkému, stále zostáva kus lásky pre ľudí, ktorí si to zaslúžia. Akýsi zvláštny časopriestor, v ktorom sa toto všetko odohráva, vnímam len ako výplod niečej bujnej fantázie a verím, že keď svet v tejto pomyselnej bubline prasknem, tak sa rozplynie a navždy bude preč. No ona nikam nemizne. Pretože je to realita, ktorá na blizkom východe funguje dokonale... (23.07.2019)

Išiel som do kina na film peknej libanonskej režisérky Nadine Labaki, ktorá ale rozpráva o nepekných veciach, ktoré sa dejú medzi nami, len bohužiaľ, zatvárame pred nimi oči, ksichtíme sa, že sa nás to vôbec netýka, a pritom takýchto osudov sa dá počítať na státisíce, až milióny. Ocitol som sa na Blízkom východe, konkrétne v Libanone. Zain je 12. ročný chlapec. Má mnohopočetnú rodinu, keď ani jeden z rodičov nepracuje, a tak sa o obživu musia starať sami deti, ktoré musia pracovať, aby všetci mali peniaze na stravu. Raz bude mať toto nešťastné chlapča všetkého plné zuby, a utečie, stretáva etiópsku utečenkyňu, mladú ženu Rahil, ktorá má syna Jonasa. Ostane pri nich... _ Capharnaüm je prirovnávaný k 8 oscarovému Milionárovi z chatrče, ktorý je vedľa neho iba takým „chudobným príbuzným” , Labaki ide na koreň veci absolútne nekompromisným spôsobom, ktorý je miestami až neúnosný, čo Boyle nikdy nepraktizuje. Ručná kamera Christophera Aouna podtrháva celkovú surovú atmosféru, čiže máte pocit, že ste priamo v epicentre diania. Strhujúca, mimoriadna a excelentná výpoveď jedného z mnohých slumov na Svete, v akých podmienkach tu žijú ľudia ? To si nedokážem ani predstaviť, nieto ešte tu i jestvovať ! ? Pozrel som si výnimočný snímok, pri ktorom sa mi neustále tlačili slzy, ktoré som nedokázal udržať suché. Silný zážitok ! (27.02.2019)