Maják

Horečnaté delirium. Těžký nedivácký psychologický očistec, pomalu rozvíjející své interpretační roviny až k rozbouřenému finále. Tématicky a symbolicky bohaté obrazy o kajícné cestě k vykoupení a postupném propadu do klaustrofobického šílenství pod zlověstným dohledem majáku. Zároveň Eggersovo další excelentní vystižení ducha času a místa - tentokrát nejenom kvůli přesně střiženému obsahu, ale i kvůli formě, která ho doplňuje. Film by sotva mohl být tak znepokojující a nepříjemný nebýt fantastického užití formátu, kamery, nasvícení a zvuku. Některé výjevy a momenty jsou díky této spolupráci vskutku nezapomenutelné a evokují díla starých mistrů. Vydatně celkové tíživé atmosféře vypomáhají vynikající herecké kreace Willema Dafoa a Roberta Pattinsona, přičemž prvně jmenovaný předvádí jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů v kariéře a tu sošku by si už opravdu zasloužil, a druhý se zhostil fyzicky i psychicky vyčerpávající role, která výkon Dafoa žene neustále kupředu. Jestli některé scény byly fyzicky nepříjemné i pro mě, natáčení muselo být opravdu vyčerpávající. Plný počet i přes veškeré kvality nemohu dát, neb mě film mnohdy šíleně odpuzoval. Tvůrčí záměr, jistě, ale to na pocitech nic nemění. 8/10 (29.12.2019)

Film pojednává o dvou strážcích majáku, kteří jsou na ostrově odříznutém od civilizace. Jedná se o drama s prvky hororu a mysteriozna říznuté s černou komedii. Jelikož je to film o jedné lokaci a dvou postavách je jasné, že aby byl zábavný, musí mít precizní režii, solidní scénář a bravurní herecké výkony. To vše Maják splňuje na jedničku, pravděpodobně nejlepší výkon Roberta Pattinsona a jeden z nejlepších DaFoa, což k jeho úctyhodné kariéře je co říct. Někdo by mohl říct, že poměr stran 4:3 a a černobílé barvy, tu jsou jen na oko, aby se řeklo, že jde o artovku. Ve skutečnosti to má ale Eggers vše krásně promyšlené, celé je to točeným stylem, aby to člověka přeneslo kompletně do doby, kdy se to odehrává a 4:3 je tu zvoleno jen pro podpoření tíživé klaustrofobické atmosféry. Není tu to prostě jen tak (koukám na tebe Zacku Snydere)! Díky režii, která vše neustále obměnuje i tato jedna lokace nepřestane nudit a obraz dýchá životem i přes černobílé spektrum. Snímek člověk zahákne od prvních vteřin. Nejdříve si dává na čas se slovy, ale později jsou dialogy tím hlavním. První slova Vám dají hned najevo, že tu nejsou žádné řeči na darmo, položí základy vztahu, který se bude rozvíjet po celou stopáž. Pomalá gradace šílenství, ztráta pojmu o čase a realitě je také bravurně zpracována. Po čase nevíte, která postava si s kým pohrává nebo jestli si s námi pohrává jen režisér. Hutná atmosféra mě držela a nepustila až do posledního záběru. Každopádně nejedná se jen o nervy drásající podívanou, film je i vtipnou, veselou, dojemnou, smutnou a tragickou horskou dráhou. Nemučí vás to jen v jedné únavné poloze. Autoři přesně ví, kdy to proředit jinou škálou emocí. Odkrývání toho, co jsou tito dva chlápci ve skutečnosti zač mě prostě dostalo. Fenomenální snímek, který je pro mnohé nedosažitelným mistrovským dílem. Prostě neskutečná podívaná a na druhé shlédnutí je jasné, že si Eggers zasloužil svůj post mezi mými nejoblíbenějšími režiséry. Neskutečně se těším co nám ve své, snad dlouhé a slibné, kariéře předvede. 10/10 PS.: Hodně jsem při sledování myslel na Osvícení, což je jeden z mých nejoblíbenějších filmů všech dob! Větší chválu už snad ani dát nemohu. (12.04.2022)

Zklamání. Eggers se utopil v líbivých a tajemných obrazech, které možná lahodí oku a budí napjatá očekávání, ale naneštěstí vedou odněkud nikam. A to až do takového extrému, že si z nich mám chuť výplachnout mozek kořalkou. Pečlivě budovaná a nezaměnitelná atmosféra (z rukou bezesporu talentovaného režiséra) tentokrát ústí do sebemrskačského prázdna, ve kterém by se ztratil i sám Lovecraft. Čarodějnici miluju, Maják mě ale svým nabubřelým artem umořil k divácké rozčarovanosti. (24.12.2019)

Seňor Eggers si po "The Witch" zrejme myslel, že je veľký umelec a rozhodol sa utopiť vo vodách okolo majáku, tak ako asi aj nadšení diváci, ktorý zhliadli túto pseudo-artovú trápnosť v kine. Uznávam, že zvukovo je to pôsobivé a atmosférické, ale osobne ma v tom nič iné nezaujalo. Vizuál nechytil, herecké výkony otravné (len som čakal, či si nakoniec aj zatrtkajú), dej vlastne žiadny... Nejaký rok starý, majákovo spriaznený "The Vanishing" s Gerardom Butlerom tiež nebol nejaký zázrak, ale oproti tomuto to bola pecka. Ledva za dva. (20.12.2019)

♫ Jednou plác mě přes rameno Dafuck zvanej Prd, mám pro tebe, hochu, kšeftík, ač topornej seš zmrd. Objednal jsem samohonku, jedem na maják, tam jen budem čumět do mlhy a klopit ten dryják. / Výprava artistická kolem řitě byla úspěšná, protože nejeli jsme do hororu, ale na hovna. / Teď u stolu, dva vypatlanci, jen tak sedíme, v deliriu pičoviny přes pysky cedíme. Kde asi tak má ryba kundu, jó to bych věděl rád, už nechci ho těm mořskejm pannám furt mezi kozy cpát. / Výprava artistická kolem řitě byla úspěšná, protože nejeli jsme do hororu, ale na hovna. / Prej Melvil prcal keporkaka, Dafuck přehání, mám však bouli v rozkroku, v pravačce cukání. Honění a denaturák má každej arťák rád, no není divu, že všem záhy šplouchá na maják. / Výprava artistická kolem řitě byla úspěšná, protože nejeli jsme do hororu, ale na hovna. / Homopýr zvanej Patyzón sem tam skákne pro uhlí, no všichni kromě hnědopichů už nudou vytuhli. Na pobřeží místo ženskejch mávaj makrely, a tak zase, kurva, skončíš v něčí prdeli. / A proto výprava artistická kolem řitě byla úspěšná, protože nejeli jsme do hororu, ale na hovna. ♫ V černobílém, kosočtverečném formátu natočené pičoidní žvanění a halušky dvou vychlastaných dementů, jednoho skvělého herce a jednoho slizkého koženého neumětela. Nekrotizující delirium tremens, hodné doporučování těm nejhorším nepřátelům, které byste nejraději otrávili xmrti. Bobo Vaječňák vypustil zatím svůj nežluklejší úser, jímž zaslouženě rozšířil dosavadní trio nejbestiálnějších audiovizuálních zabijáků světa - Aronofský – Vontrýr – Refn - na kvarteto. (02.01.2020)