Maják

Na pouhých několika metrech čtverečních, ale meteorologické podmínky, nátura obou mužů i filmařská vynalézavost brzy dovedou hrdiny do stavů, v nichž už nebudou schopni nalézt sami sebe.Režisér Robert Eggers se před pěti lety proslavil debutem Čarodějnice, který získal cenu za režii na festivalu Sundance. V této možná až příliš ambiciózní hře s hororovými prvky a americkou historií prokázal zálibu v dávných příbězích. A také hned dostal nabídky režírovat pro velká hollywoodská studia. Místo toho se ve svém druhém snímku teď vydává na vlny, které jsou ještě vzdálenější hlavnímu proudu. Maják je natočený černobíle na klasický filmový pás, ve skoro čtvercovém formátu. Už tím, ale také herectvím či obrazovými kompozicemi upomíná na výraznou estetiku rané kinematografie, na expresionistické snímky či sveřepá, duchovně laděná díla dánského filmaře Carla Theodora Dreyera.Zároveň je to neuvěřitelně zemitý film, plný deště, vlhka, kamení i hlíny. A také tělesných projevů dvou mužů prosáklých lacinou pálenkou, jejíž zásoby se pro ně v jisté chvíli stávají podstatnější než dostatek proviantu.Eggers nesestavil jen dílo plné citací a odkazů. Mnohem spíše natočil jednoduchou atmosférickou historku o rozporuplné povaze mužů, kteří jsou zároveň dobrodruhy i troskami na pokraji lidskosti.Maják nestojí na ději, vše utáhne atmosférou a výkony herců, kteří pod náporem přírodních podmínek, zlověstně se chovajících racků i povah svých rolí museli zjevně prožít dost náročné natáčení. Například Dafoe prskající svůj úsečný, přerušovaný monolog, zatímco mu na obličej a do úst dopadají hromady hlíny, patří k nezapomenutelným scénám. Pokládal jsem si otázky: Kdo je kdo? Kdo komu lže? Jakou roli v příběhu hrají mytické sirény?Je to snímek obtížný na pohled i na poslech, přesto od něj nelze odtrhnout zrak. (22.03.2020)

Hrozně prázdná exhibice talentovaného stroje na hutnou atmosféru, které nelze upřít vystižení dobových reálií a záměrně zastaralých formálních postupů (statické záběry, detaily, expresivní herectví, precizní geometrická kompozice), ale divákovi lačnícímu po smysluplně organizovaném vyprávění či nějakých ozvláštňujících postupech nemá absolutně co nabídnout. Čarodějnice za něčím směřovala a utahovala smyčku kolem diváka, jenž si vytvářel určitá očekávání, Maják je zahleděný do sebe a od první do poslední scény se jeho nátura a nátlak na publikum nemění - a byť to samo o sobě není špatné a rozčilující, rozhodně to není nijak obdivuhodné a jakýmkoli způsobem podvratné (o což se přitom Eggers snaží). 60% (18.01.2020)

Velmi zábavná ujetost, kde na mně v první řadě fungoval neotřelý vizuál (neotřelý tím, že kopíruje postupy a techniky, které filmaři opustili už před desítkami let) a v řadě druhé je fenomenální opora v perfektní herce, na kterých tenhle film stojí a padá. Místy je to dílo šílené (skoro jako kdyby se ze Švankmajera stal sexuální zvrhlík), evidentně v některých věcech inspirované lovecraftem (ovšem ne v postavách, ty v jeho povídkách šílí až na samém konci příběhu, zde šílí postupně a vzestupně). Zkrátka moc povedená jednohubka i díky nepřepalení stopážii (dovedu si představit, že jiná tvůrci by z toho vykřesali existenciální filosofování na dvě a půl hodiny). (11.05.2020)

Robert Eggers po the Witch natočil další dobový, nedivácký a psychologicky náročný počin, který je tentokrát v černobílém a čtvercovém formátu a působí jako by vznikl v roce 1910, což mě zpočátku odpuzovalo, ale nakonec jsem se do děje ponořil a vychutnal si noční můru dohnanou k šílenství. Willem Dafoe i Robert Pattinson odvádí skvělé herecké výkony, dialogy jsou působivé, atmosféra houstne a dojde i na pár znepokojivých výjevů ( umlácení racka, pohřbení zaživa, masturbace nad mořskou pannou či finální scéna, která je velmi syrová). Tady se dá pochopit 10 hvězd i 0, takže záleží na Vás, ale já jsem se nečekaně nenudil. 7/10. (08.01.2020)

Horečnaté delirium. Těžký nedivácký psychologický očistec, pomalu rozvíjející své interpretační roviny až k rozbouřenému finále. Tématicky a symbolicky bohaté obrazy o kajícné cestě k vykoupení a postupném propadu do klaustrofobického šílenství pod zlověstným dohledem majáku. Zároveň Eggersovo další excelentní vystižení ducha času a místa - tentokrát nejenom kvůli přesně střiženému obsahu, ale i kvůli formě, která ho doplňuje. Film by sotva mohl být tak znepokojující a nepříjemný nebýt fantastického užití formátu, kamery, nasvícení a zvuku. Některé výjevy a momenty jsou díky této spolupráci vskutku nezapomenutelné a evokují díla starých mistrů. Vydatně celkové tíživé atmosféře vypomáhají vynikající herecké kreace Willema Dafoa a Roberta Pattinsona, přičemž prvně jmenovaný předvádí jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů v kariéře a tu sošku by si už opravdu zasloužil, a druhý se zhostil fyzicky i psychicky vyčerpávající role, která výkon Dafoa žene neustále kupředu. Jestli některé scény byly fyzicky nepříjemné i pro mě, natáčení muselo být opravdu vyčerpávající. Plný počet i přes veškeré kvality nemohu dát, neb mě film mnohdy šíleně odpuzoval. Tvůrčí záměr, jistě, ale to na pocitech nic nemění. 8/10 (29.12.2019)