Věrní nevěrní

Pro mě jeden z nejlepších filmů roku. Včera viděno už asi po 4. Mám dojem z francouzských filmů, že jsou mi, stejně jako tady, francouzští herci hodně sympatičtí, ale často scénář pokulhává za snahou herců a vizuální stránkou díla. Tady nebyl žádný zvláštní důraz na opojné záběry, zato scénář, rozhovory, pro mě splňovaly vnitřní potřebu. Ovšem nejen dialogy, i ta kývnutí hlavou v souhlasu i nesouhlasu vyvolaly když ne úsměv, tak určitě příjemný pocit sounáležitosti. To závěrečné setkání mi připomnělo některé knihy Vladimíra Nabokova v různých obměnách - Kluk, dáma, král; Smích ve tmě - neříkám doslovně, ale v jakési tajemné spřízněnosti. A epizoda s šálou, když se Ábel setká na ulici s Evou - ona bez šály, drkotá zuby a on naprosto spontánně ji dá svou šálu a řekne, že si ji může nechat jako dárek - to je přesně jeho pozice - protože fim se ve skutečnosti jmenuje: L'Homme fidèle - Věrný muž (Dobrák od kosti bych to tak nazval cvičně)