Podprsenka

Styl filmu navazuje na nejen francouzské (Červený balónek, většina filmů Jacquesa Tatiho...; u nás pak třeba Káťa a krokodýl) poetické filmy 50. a 60. let, kde se maximálně šetřilo s dialogy. To je tady dovedeno téměř k dokonalosti: když nepočítám (zřejmě) lidovou píseň v podání ženského kvarteta, ve filmu zazní jedno jediné slovo, a to jméno, kterým volá matka svoji dceru. Výsledkem je ale bohužel jen slabší průměr, protože nápaditost - ať už jde o situační motivy, nebo o celkovou atmosféru - by vystačila možná tak na středometrážní film. -------- V titulcích filmu uvedeno: český i orginální název The Bra. (24.09.2020)

-3* Filmy Veit Helmera mám rád pro jeho milou poetiku a zajímavé exteriéry i interiéry, které umí hezky natočit, ale na druhou stranu tohoto filmu jsem se trošku bál, abych si nezkazil o něm svůj dojem. Je pravda, že příběhově je o řád níž než na co jsem byl u něj zvyklý, ale ty ostatní požadavky mi naplnil. Takže s odřenýma ušima to má ode mě za 3 hvězdičky, ale raději doporučuji jiné jeho filmy ... nejlepší je Tuvalu. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (11.02.2021)

Svým způsobem originální film kvůli minimum konverzací a trochu i prostředím. Jinak je to ale totální blbost a jenom čumím jaké kraviny se natáčí.  Příběh není úplně tragický, ale je provedení i přes svou originalitu nudný a uspávající. Dokázal bych si to představit v mnohem lepším provedením plný dobrých hlášek, odmítnutí, nařčení z uchylnosti apod. situací. (18.07.2021)

Nezdálo by se, ale bylo to dobrý. Marně přemýšlím, co mi ten pomalý a hodně obrazem vyprávějící styl připomíná. Ve skutečnosti je to asi docela divnej a nepůvodní film podstaty rozšlapaného výkalu, ale tak nějak to nebylo vůbec podstatné, protože dlouhé a strastiplné hledání té, které by padla pobavilo ač padla i leckterá, které nepadla. Za což možná pár padne. Ale ať padne komu padne, já jsem očividne upadl do zacyklení, což se padlým na hlavu stává. Každopádně tu vařím z vody, protože o tom filmu se nedá moc napsat. Buď přijmete jeho tempo a výrazové prostředky nebo ne, protože tam vážně (ač jen zdánlivě) nic víc není nad rámec anotace. Ale každopádně je tam vlak, takže další kritika se nepřipouští. A taky můžete být rádi, že tenhle vlak strhává jen sušené prádlo, ne jako jinde. (11.03.2021)

Nie je to film, na ktorý nikdy v živote nezabudnete a pravdepodobne ho už možno nikdy viac ani neuvidíte. Napriek tomu určite neľutujete čas, ktorý ste mu obetovali. Na začiatku príbehu sledujeme prostý, ale poctivý život rušňovodiča Nurlana. Jeho stereotypný deň za dňom, kedy prechádza známou trasou, počas ktorej sa mu za oknom mihajú rôzni ľudia z chudobnej štvrte. Ich malé príbytky a jednoduché životy sú súčasťou tejto trate, ktorú využívajú aj na rôzne iné, pre nich praktické, účely (v čase, kedy akurát vlak nepremáva). Nurlan vždy na konci dňa dôkladne rušeň poumýva a "pooberá" z neho všetko, čo sa naň po ceste zachytilo. Či už je to košeľa alebo sfúknutá detská lopta. Každý jeden kúsok obdivuhodne poctivo vracia do rúk svojich vlastníkov. Predtým ako definitívne odchádza na dôchodok, sa na jeho rušeň prichytí niečia podprsenka. A tým sa začína jeho cesta, počas ktorej je odhodlaný za každú cestu nájsť majteľku tohto nežného kúsku látky, A v čom tkvie najväčšia originalita tohto filmu? Že celý dej prebieha bez akýchkoľvek dialógov - príbeh je rozprávaný iba mimikou a obrazom. Nebojte sa toho, slová sú veľakrát zbytočné. (24.09.2019)