poster

Where to Invade Next

  • Nový Zéland

    Where to Invade Next

  • Velká Británie

    Where to Invade Next

  • Austrálie

    Where to Invade Next

Dokumentární

USA, 2015, 110 min

Režie:

Michael Moore

Hrají:

Michael Moore
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Celý svět má placenou mateřskou dovolenou, kromě dvou zemí, které jsou tak chudé, že si to nemohou dovolit. Papua Nová Guinea a USA." Já chci žít svůj americký sen, ale rozhodně ne v USA, nýbrž na své rodné hroudě. Česká republika je prostě skvělá. Před Moorovou invazí se totiž ubránila tím, že evidentně nemá nic, co by USA chtěly. Bůh žehnej našim politikům za to, že všechno nechali prozíravě rozkrást a tím zabránili našemu napadení. Mně se ten dokument ze začátku hrozně líbil, protože v Itálii, Francii i Finsku předvedl Moore nejúžasnější udivené grimasy. Bylo se totiž nad čím podivovat, ale jakmile jsem zjistil, že se mu líbí černý Němec, vychvaluje hotely pro vrahy a doporučuje do vedení všech bank ženy, tak jsem pocítil mírné zklamání. Taky zábavnost si najednou odskočila odpočinout do Tuniska a vrátila se až s tradičně trefným závěrečným poučením.(24.2.2017)

  • ghatos
    **

    Michael zvládl už daleko lepší manipulace, či kritiky. Tady začal v Itálii, což kolem roku 2015 určitě není dobrý příklad prosperující, šťastné země. Katastrofální jih, uprchlická vlna, obrovský státní dluh, nezaměstnanost...to ti Michaeli nic neříká že :) ? Není toho plevelu více, než květinek? Francie - ano, jídlo mají skvělé, ale co z toho, když je tam několik měsíců výjimečný stav? Finsko - ano ve vzdělávání jsou hodně progresivní, ale jejich systému napomáhá menší populace a odlišný sociální vývoj společnosti. Slovinsko a spol. - VŠ zcela zadarmo je fikce...dlouhodobě neudržitelný koncept, kde nějaké (nejlépe malé) spolufinancování je třeba. Stát to stojí dost peněz a v současné době je návratnost těchto investic špatná (alespoň v ČR). Německo - bez přistěhovalců nepoužitelný stát. Těží ze své vůdčí pozice v EU. Jinak v tomhle "ráji" se jaksi moc nerodí dětí...zvláštní. Navíc jim tam nedávno přišlo přes milión nových kamarádů. Třeba nahradí tu nízkou plodnost a nedostatek pracovních sil :) :) . Ahmed se vyznal ze svého němectví...to bylo hodně zábavné :) . Dále už nebudu rozebírat jednotlivé výdobytky. Jsou vždy vytržené z kontextu. K tomu všemu ještě vyznání portugalských policistů proti trestu smrti. Rozesmálo mě to svou roztomilou propagandistickou naivitou. Jako norský nápravný systém, to je opravdu vrchol lidské přehnané humanistické blbosti (vskutku - tohle mě nepřestane fascinovat, neuvěřitelné, šílené...tohle je film Demolition Man v praxi). Ne, ne, ne...nebudu to dále komentovat. Moore seskládal slabší kousek. Jestliže jen částečně zapojíte kritické myšlení, tak mu na tohle neskočíte. 38%.(23.8.2016)

  • heyda
    *****

    Amerika skutečně není tak úžasná, jak se sama prezentuje ve filmech a souhlasím s jednou tou islandskou paní,která pronesla: "Nechtěla bych v USA bydlet za nic na světě, ani kdybyste mi za to platili." Nicméně ani Evropa není tak úžasná, jak ji Michael zobrazuje v tomto filmu. Přesto celkově zábavný, dobře zpracovaný a hlavně parádně poskládaný dokument, který by měl každý vidět, zejména každý američan. 90%(17.6.2016)

  • kaylin
    *****

    Michael Moore mě zase jednou úspěšně dostal tím, jak se skvěle diví některým skutečnostem, které se nám zdají naprosto normální. Anebo minimálně v jiných zemích jsou celkem normální. I my můžeme koukat, co někde mají jako standard. Je hezké, jak Moore nekritizuje přímo, ale stejně je ta jeho kritika více než patrná.(17.10.2016)

  • Matty
    ***

    „Víte, že jste na tom špatně, když vás litují Francouzi.“ V podstatě několik dohromady poslepovaných epizod ležérního cestopisného pořadu typu No Reservations, s tím rozdílem, že (sebe)ironický moderátor neřeší kuchyni nebo pamětihodnosti jednotlivých zemí, ale výhody tamějšího sociálního systému. Způsob, jakým manipuluje s fakty a emocemi, je zároveň mnohem víc „edgy“ (rozhovor s otcem jedné z Breivikových obětí, prostříhávání na mlácení amerických černošských vězňů). Samozřejmě jde o extrémně zjednodušující pohled na některé dílčí výhody, vyjmuté z širšího politicko-historicko-společenského kontextu, což si Moore občas uvědomí, ale mnohem častěji se nechává unést tím, co slyší a neklade (si) doplňující otázky, které by ohrozily jeho tezi. Zvoleného konceptu se navíc nedrží až tak důsledně, když kromě evropských zemích obývaných bílými lidmi, o nichž mluví v úvodu, zavítá také do Tuniska nebo když navzdory předsevzetí vybírat jenom „květiny“, nikoli „plevel“, neodolá pokušení vytáhnout během návštěvy Německa nacistickou minulost země (byť jen k podepření myšlenky o nezbytnosti přijmout vedle svých vítězství i své porážky). V porovnání s Mooreovými předchozími filmy se tento nese v poměrně uvolněném duchu, s převahou hravosti nad cynismem, a snaží se (hlavně) Američany povzbudit, aby otevřeli oči, pohlédli za hranice a připustili, že v jiných státech byly ideály, na nichž USA stojí (svoboda, rovnost), uvedeny do praxe mnohem funkčněji. Z tohoto hlediska lze zvolenou argumentační strategii přijmout jako adekvátní pro cílovou diváckou skupinu a film si užít coby demagogickou komediální road-movie, zprostředkovávající americký pohled na svět. Pro Evropany Where to Invade Next žel mnoho podnětů k zamyšlení nad tím, co by mohli dělat jinak a lépe, nenabízí. 70%(6.6.2016)