Psychobitch

Školská tématika je vždy predzvesť toho, že ma film bude baviť (väčšinou to tak naozaj je). A musím uznať, že PsychoBitch bol z tých zaujímavejších školských filmov, ktoré majú v sebe tú esenciu kvality. Zápletka tu bola v podstate úplne triviálna, ale ten vývoj medziľudských vzťahov a hlavne dilematické váhanie Mariusa tu poriadne zintenzívnili celý dej. Frida bola sympatická, aj keď jej afektované výpady neboli nič, čo by sa dalo nejako obdivovať - hoci takíto ľudia dosť priťahujú pozornosť (či už pozitívne alebo negatívne). Inak, pozornosť sa tak veľmi v závere obracia na Mariusa a Fridu, až mi prišlo ľúto samotnej Ley, ktorá v podstate nič zlého nikomu nespravila, a napokon práve tá si všetky rozmary Mariusa či Fridy odniesla... (11.04.2020)

Usoudil jsem, že film s takovým názvem bych měl vidět a našel jsem na webu verzi se slovenskými titulky, kde je název filmu přeložený jako Šialená krava; hezký překlad. Film ukazuje život norských středoškoláků: vidíme tam snědého muslima, černošku a dokonce i pár bílých Norů. Hned bezmála úvodní scéna se společnými pánskými a dámskými WC je docela hustá. Studenti se mají připravovat k maturitě a profesor požádá premianta třídy Maria, aby se věnoval problematické spolužačce Fridě. Holka má celkem přijatelnou vizáž a ani není nijak zvlášť hloupá, ale jinak je prototypem spratkyně vyprodukované současnými evropskými pořádky, kdy výprask nezvedeného haranta je pro rodiče již téměř neznámým pojmem. Mimochodem, znám jednu holku, kterou doma občas výchovně propleskli, ale znalost pravopisu do ní stejně nevtloukli; dotyčná teď publikuje na webu články o domácím násilí. Marius je přirozeně slušný chlapec, ale Frida se chová tak nesnesitelně, že jí vlepí facku. Frida mu dá pusu a posléze jej flákne přes hlavu batohem. Děvče je prostě poněkud emočně nevyrovnané. Zbytek filmu pojednává o citovém a mentálním vyzrávání norské mládeže. Nabyl jsem z toho dojmu, že v zemích s chladnějším klimatem se puberta asi dostavuje trochu opožděně. Samotný děj nestojí za zmínku a závěr filmu vyznívá trapně. Pod pojmem psychobitch bych si představoval trochu jiný týpek než Fridu. Znám jednu holku... – ale dosti už o tom. (16.01.2022)

Frida je jiná a každý ji tak vnímá, možná také proto, že taková být chce. Marius je pravý opak Fridy, je slušný, spolehlivý a v kolektivu oblíbený. Frida a Marius se začnou vídat a pro něj je to jízda z kopce a něco naprosto nepoznaného. Její bezprostřednost ho naprosto okouzlí, ale zároveň v něm dřímá obava, co na to blízké okolí. Krásné, emoční a citlivé teenagerské drama, které je dospělejší než by se mohlo na první pohled zdát. Opravdu další svěží a milý vánek ze severu. (12.08.2020)

Střet dvou světů. Marius je premiant třídy, šprt a mamánek (vlastně i tatánek), jehož život se odvíjí podle předem narýsovaných línií. Frida je volnomyšlenkářská rebelka, která se za žádnou cenu nechce zařadit do řady "normálních". Trochu mě děsí to prosazování jediného správného názoru, sešněrování života různými konvencemi a když jen trochu někdo vybočuje z řady je označen za nenormálního podivína. To je, bohužel trend Západu, ke kterému jsme tak vzhlíželi za našich totalitních let a nepomysleli si, že by se to mohlo právě z této strany vrátit. Pro teenagery cenný film, pro mne až tak atraktivní nebyl. (08.05.2020)

Konečně film, u kterého mám pocit, že můžu s čistým svědomím a objektivně říct, že tu poměrně přesně představuje dnešní nepřístupnou mládež. Název filmu je možná až moc krutý, ale téma je zajímavé. I scénáristicky to má přesně ty klasické vzestupy a pády, které chytlavý scénář musí mít, aby to diváka zaujalo. Jedná se o dnešní pohled na první pubertální lásky v norském provedení. (11.11.2022)