Nan fang che zhan de ju hui

Sklamanie. Od režiséra atmosferickej hutnej neo-noir detektívky „Čierne uhlie, tenký ľad“ som rozhodne nečakal takúto zlátaninu. Ani psychologický rozmer postáv, ani parádna akčná jazda, len chladná štylistická póza bez poriadneho príbehu. A dokonca aj toho hutného dažďu a neónov bolo na mňa primálo. Príbehovo otrepané (hrdina psanec na úteku pred políciou aj konkurenčným gangom), roztiahnuté a bez dramatického náboja, herecky chladné, scenáristicky chaotické. Snímke sa síce nedá uprieť pár pamätných momentov (otvárací dialóg v daždi, jazda na motorkách, trh s neónovými teniskami, nočná plavba na jazere) a hru so svetlom (aj keď tu pár tieňov pôsobí príliš prvoplánovo), ale to na dobrý film zďaleka nestačí. Oproti ostatným, medzinárodne úspešným ázijským neo-noirom z ostatnej dekády (spomínané „Čierne uhlie, tenký ľad“ ako víťaz Berlinale 2014, poeticko-magické „Posledné večery na zemi“ ako senzácia z Cannes 2018 či „Vysnívaná zem“ ako víťaz z Locarna 2018), ide jasne o najslabšiu vec. 2,5* (28.09.2020)

Zabil policajta. A každý po ňom ide. Neveľmi schopná polícia hnaná spravodlivosťou. Bývalí kumpáni a žena, na ktorú dlho kašľal, vo vleku dobrodružstiev zlodeja motoriek, zase hnaní odmenou, ktorá bola vypísaná za jeho dolapenie. Obrazovo interesantné, dejovo rozvláčne. Lepší priemer, chuťovo zodpovedajúci vcelku chutným rezancom, servírovaným v čínskom pouličnom bufete. (27.09.2020)

Vizuálně super, ten neustálý déšť je hutně noirový a hned první záběr filmu je mňamka mňamkózní. Celkově ale zmatečná nuda s mnoha scénami a detaily, které ji mají dělat vypravěčsky originální a snad až artovou, ale naopak jenom rozmělňují focus na to, co je pro dějovou linku důležité. Ta pak postrádá dramatický drajv a působí stopážově zbytečně nafouknutě. [Cannes] (20.05.2019)

Neo-noirová laskomina stvořená pro plátna, odehrávající se v místě bez zákona, kde mezi gangstery existují jen ty nejkřehčí aliance. Dějová přímočarost leckoho odradí, ale Diao sází jednu ikonickou scénu za druhou (low-budget akirovská honička v úvodu, trh neonových tenisek, projížďka na jezeře), které o současné Číně říkají víc, než by se na první pohled mohlo zdát, zejména o místní policii, vykreslené tak akorát nekompetentně a protirežimně, aby se film dostal do zahraničí. Only God Forgives bez Refnovy mánie (IFFR 2020). (30.01.2020)

Neo Noir milujem. A Yi´nan Diao zvolil osvedčenú metódu vizuálne podmanivých a nápaditých scén. Ten film má atmosféru, ktorá vťahuje. Provinčné podsvetie je vykreslené detailne a je plné nuáns. Veriť sa veľmi nedá nikomu a hlavný antagonista je pritom značne sympatický. Myslím v kontexte, že mu držíte palce. Hra na mačku a myš pomaly odkrýva zákulisie vzťahov a motivácií a tie spolu krásne korešpondujú. Hlavne tá odovzdanosť osudu a zároveň snaha sa z neho vymaniť je podaná bez najmenších zaváhaní. Trošku zamrzí chlad medzi postavami. Ale je to vykompenzované postupnou gradáciou príbehu a vizuálnou pútavosťou. Diao vyspel. Ak sa jeho tvorba bude uberať touto cestou, budem spokojný. (20.04.2024)