Babička

Čím víc toho vidím z africké filmové tvorby, tím víc mi dochází, že nikdy toho moc neřeknou a soustředí se hlavně na své reálie a příběhy postav v nich žijících. Z těch opravdu exotických zážitků, které jsem zatím měl možnost vidět (kromě Burkiny Faso jsem viděl i film z Gabonu, Demokratické republiky Kongo a Guiney-Bissau... Ugandu nepočítám, to je jiný vesmír), mi ale Ouedraogo sedl zatím nejvíc. Sice se to od ostatních afrických filmů tolik neliší, ale atmosféru to má celkem podmanivou a příběh o přátelství dvou dětí se starou ženou vyhoštěnou z vesnice mě hodně bavil a udržel si moji pozornost až do konce, který sice byl předvídatelný, ale zase na druhou stranu mě nenapadá, jak by to mohlo skončit jinak a zároveň si zachovat svůj realistický ráz. Do toho zde sledujeme příběh páru, ve kterém je manžel alkoholik a nevěrná manželka a i když mě tahle dějová linka nebavila tolik, jako ta stěžejní, i tak měla něco do sebe, byť nevygradovala ani tak zajímavě a silně. Celkově to není žádný převratný zážitek, ale po filmařské stránce to není špatné, bavilo mě to sledovat, reálie jsou opět dost zajímavé a i k nějaké drobné myšlence ohledně toho, co vše můžou způsobit nepravdivé pomluvy, v závěru dojde. Třeba v takovém Mortu Nega nebo i Viva Riva jsem se žádné myšlenky nedočkal a jelikož tady jo, rád tomu tu čtvrtou hvězdičku dám, i když je výrazně slabá. Slabé 4* (17.08.2022)

70% ... Ďalší náhľad do úplne iného sveta, do úplne iného ponímania reality, tentokrát cez prizmu burkinskej periférnej spoločnosti. Aj keď film často pôsobil ťažkopádne, sú v ňom badať jasné morálne posolstvá a svojím spôsobom sa vám dotkne srdca, ak sa aspoň na chvíľu prenesiete do prostredia, v ktorom by ste si asi v skutočnosti nevedeli predstaviť žiť. (25.08.2015)

Možnost vidět africký film 80. let z kategorie rodinný mě potěšila, ačkoliv mimo krajinu původu se výjimečný zážitek zdaleka nekonal. Od režiséra Ouedraoga jsem už viděl povídku z antologie 11'09''01, rovněž s dětskými postavy, která se mi dost líbila. Tady jsem měl po skončení pocit, že i tomuto malému příběhu o přátelském vztahu dvou dětí k staré ženě a zjišťování důvodů, proč jí všichni pomlouvají jako čarodějnici, by možná taky víc slušel formát filmové povídky, se zpracováním bez vedlejších dějových linií, které na mě osobně v tom podání oproti ústřednímu příběhu nedokázaly příliš zapůsobit. Bylo určitě zajímavé nahlédnout do reálií v africké zemi (jejíž název Burkina Faso mi narozdíl od její sousedních států vůbec nic neříkal), včetně znázornění ůzných zvyklostí tamnějšího života. Záběry afrických scenérií a poetického dění ve velkých celcích zaváněly podmanivou atmosférou, to přátelství mezi dvěma kamarády i babičkou je zde rozehráno hezky, příběh má myšlenku a silné zakončení. Ale film jako celek, utápějící se v různých motivech, se zaměřením jakoby víc na reálie, než poselství, mě nedokázal zaujmout stejným dílem po celou dobu. [65%] (23.08.2022)

Spíš než na vztah stařenky a chlapce se Idrissa Ouedraogo soustředí na popis dávné africké vesnice a rozehrává více minipříběhů např. alkoholik - impotentní manžel a jeho nevěrná manželka. Jedná se spíše o průměrný film, nicméně volbou nekonfliktních témat a způsobem snímání podezírám režiséra ze snahy zalíbit se i mimo Afriky a nijak moc se nedivím vcelku úspěšného ohlasu jeho snímků v Evrope (lépe řečeno ve Francii). Neříkám, že tento způsob je špatný, nicméně vedle originálních subsaharských filmařů jako Djibril Diop Mambety, Souleymane Cissé či Ousmane Sembene je Idrissa Ouedraogo až druhá liga. (06.08.2006)

Neměla jsem moc možností sledovat fillmy z afrických zemí, tak jsem se ze zvědavosti podívala na tenhle. Jsem příjemně překvapená. Malá vesnice kdesi v Burgině Faso je pro Evropany úplně jiný vesmír. Přesto příběh o přátelství dvou dětí a staré ženy na mě působí autenticky. Jako byste se sami ocitli v malé africké vesnici na konci osmdesátých let. Trochu mě iritovalo rozvlášné tempo filmu, ale stejně jsem byla zvědavá, co bude dál. Neveselý závěr zapůsobil překvapivě silně.  80% (26.01.2024)