Dokud se tančí

Je to jeden z prvních filmů po uvolnění pandemických opatření a otevření kinosálů. Zdálo by se, že to bude běžný módní příběh lásky dvou homosexuálních mladíků, ale zde je ještě trochu něco navíc. Hlavní hrdina působí křehce, ale hodně trénuje. Jeho konkurent se časem stane jeho milencem. Film je zároveň příjemný cestopis a náhled do jiné kultury, kde si homosexuály a Armény nemají rádi, také mají mobily, tablety. Je vidět velká láska k hudbě a rodinným oslavám, zajímavá gastronomnie a jak se baví teenageři, kteří lační po západní Evropě. Film na mě působil příjemně obyčejně a navzdory tématu i cudně. V zápletce jsou více obsaženy neshody obou hrdinů. V závěru podnikne hrdina vzpouru proti názoru, že mužský tanec má být hlavně mužný a ne vláčný a citlivý. A také za svou zakázanou lásku. Nic moc překvapivého zde nečekejte. Myslím dějově. Překvapilo mě jak mladí milují písně od legendární ABBY. A zazněli zde hezké lidové melodie. K filmu se hodí otevřít si gruzínské víno, které zde teče proudem. (25.07.2020)

Gruzínsko ako krajinu mám rád, takže som bol celkom zvedavý na tento filmový počin. Mám z toho zmiešané dojmy. Na jednu stranu mi celá tá gay dejová línia už príde po všetkých tých súčasných coming-out filmoch ako veľké klišé, no na druhú stranu ma to tanečné prostredie s pompéznou gruzínskou kultúrou bavilo. Ale každopádne, bolo zaujímavé sledovať tento námet v spracovaní takej konzervatívnej a tradicionalistickej krajiny ako je práve Gruzínsko, takže tento film rozhodne nie je ani náhodou zbytočný. Ale ako som už povedal, oveľa viac ma bavilo všetko okolo tancu, takže za to všetko také akurátne 3*. (10.07.2020)

Kolik se toho dá vyjádřit tancem. Žízeň po svobodě, vzpoura rigidním tradicím a maskulinitě, touha po intimitě. Švédsko-gruzínský oscarový kandidát And Then We Danced hraje všechny ty noty s vášní i křehkostí. V jedné z mých nejoblíbenějších scén Levan Gelbakhiani v lehké opilosti tancuje pro Bachiho Valishviliho. A je v tom všechno: flirt, bezmezná radost, uvolnění, dychtivost. (Mezipatra 2019) (12.11.2019)

Levan Akin natočil zajímavý vhled do kultury, která má svoje kouzlo, ale také striktní pravidla nedovolující jakoukoli odchylku. Zápletka filmu je vlastně velmi prostá. Hlavní hrdina Merab se už od dětství věnuje národním tancům, bojuje s chudobou celé rodiny a pohrdá nezodpovědným bratrem. Do tanečního souboru přichází nový mladík, Merab ho nejdřív vnímá jako konkurenta, postupně se s ním ale sbližuje. Homosexualita se ale v Gruzii vůbec nenosí... Upřímně si myslím, že z tak přitažlivého námětu šlo vydolovat o něco více, působivějších filmů s coming out tematikou jsem viděla hned několik. Minimálně jako seznámení s jinou kulturou na východě Evropy (tradiční jídlo, svatební obřady, všudypřítomný tanec) je to ale drama velmi slušné. (01.05.2020)

-3* Slušný a oceňovaný kousek z Gruzie, který je nejspíš jejich prvním gay filmem. Přiblíží trošku tamější reálie, ale jinak nepřináší nic nového pod sluncem a prostě další coming-outový počin. Film může trošku připomínat britského Billy Elliota, ale ten mi přišel o třídu lepší a emočně výraznější. A proto tomuto nedokážu dát vyšší než průměrnou známku a ani nemám důvod zvlášť doporučovat. Komu se však líbí balet, tak mu to bude zase o něco bližší. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (17.07.2020)