Pardon, nezastihli jsme vás

Ken Loach je zpátky na socialistickém koni. V tomto sociálním dramatu ukazuje stres a úzkost normální pracující rodiny ze střední třídy, která se chudák zadlužila, aby se vůbec uživila. Působí to dojmem feudalismu. Jde ale o portrét - pozdní kapitalistický systém posedlém efektivitou. Nakonec film upadá do melodramatu s rodinnýma hádkama. (21.08.2020)

Človek dúfa, že ak bude poctivo a tvrdo pracovať, tak mu bude dožičená aspoň istá úroveň finančnej nezávislosti. No medzi náročnou prácou a veľkou výplatou niekedy priamu úmeru len veľmi ťažko hľadať... Každodenný boj o prežitie, pracovná rutina - naložiť, vyložiť, ustriehnuť si čas, vypočuť si nepríjemných zákazníkov, v krátkych okamihoch precítiť dobrú energiu za zopár vďačných klientov, počúvať nezmyselné reči šéfa, ktorý vo vás nevidí človeka, ale iba akýsi objekt na zarábanie peňazí. A toto dookola 14 hodín, takmer každý deň. Kedy máte popri tom všetkom čas vychutnať si život? Ricky sa dal na dráhu kuriéra, aby pomohol rodine splatiť dlhy. Jeho manželka robí opatrovateľku ľuďom, ktorí sú na to odkázaní. Prebaľuje, kŕmi, občas si vypočuje neoprávnené výčitky od zatrpknutých klientov. Napriek tomu sa riadi pre mňa neuveriteľne silným heslom: “Správaj sa k nim, ako keby to bola tvoja mama.” Okrem toho majú na pleciach výchovu dvoch detí, na ktorú už neostáva veľa času. No robia, čo môžu. Príbeh, ktorý silne odráža fakt, že keď je vo vzťahu dostatok lásky, podpory a rešpektu, rodina dokáže zvládnuť aj tú najväčšiu životnú krízu. Pretože vďaka týmto hodnotám disponuje neuveriteľnou silou s tým všetkým bojovať. Ak máte radi tvorbu Kena Loacha, určite na film zájdite, pretože dostanete štandardne kvalitnú sociálnu drámu. Režisér sa drží svojej tradičnej šablóny, takže na jednej strane neprekvapuje, no na strane druhej sa filmu nedá nič výrazne vytknúť. Pretože je presne o tom, čo život prináša. (Be2Can, 2019) (10.11.2019)

Nejslabší film Kena Loache...a to mám jeho filmy rád...tohle už není sociální drama, ale spíš citová manipulace...ke konci už fakt jen chyběla scéna, jak rodině umírá malé štěňátko... Loach, pracující se scénářem Paula Lavertyho, se uchyluje, snad ve jménu nějakého vyššího dobra, ke zjevnému a nezakrytému citovému vydírání a hromadí bolestnou litanii nepřetržité řady nezasloužených neštěstí - bohužel ale na naprosto prázdné postavy. Tohle mne coby diváka opravdu minulo...a to velkým obloukem... (05.03.2020)

Tohle se popisuje těžce. Člověk vlastně čekal odlehčenou komedii, které se poté zvrhla do takové té suché komedie, které je spíše drama s poselstvím. A pak už je to jenom drama. Jen suché a hodně tvrdé. Děj v něm se určuje přes syna výtržníka, kterému byste mohli trhat vlasy po jednom a trhat mu nehty a stejně se bude chovat jako sráč jenom protože může a dceru, která chce řešit problémy tím nejvíc nelogickým způsobem jakým to jde. To celé je zaobaleno realitou. Dosti zvláštní. Takovou nelogické, za kterou by někdo dostal přes držku. Ale život občas takový je. Je na sebevraždu. Zvlášť když máte takového pechového ptáčka. K tomu celému si přičtu takový více než otevřený konec a je vymalováno. Ale kéž by bylo. Barvy by pomohli a dodali by nějakou logiku. Tou otevřeností asi žádám vždycky moc, ale já si nemohu pomoci. Zvláště když po tomto mám dojem, že jsem se díval na hodinu a půl na něco, co mi vlastně nic nedalo a bylo to k ničemu. I když vím, že nebylo. A to mě na tom nejvíce frustruje. (30.12.2020)

Tak tu išiel Ken Loach tak ďaleko, že ďalšej svojej sociálnej dráme ani nechcel dodať žiaden ozvláštňujúci, originálnejší prvok, ako boli buď lúpež alkoholu, či negramotnosť v tej najjednoduchšej IT problematike. Sorry, We Missed You je skrátka o normálnom živote normálnej robošskej anglickej rodinky so všetkými problémami, občas sa tu objaví aj nejaká tá radosť, predovšetkým s dcériu a vyzerá to tak, že to manželom funguje aj v posteli, aj keď pod perinu nenahliadneme. Ku koncu ale Lavert situáciu hrotí "aby bolo skutočne o čom" a z vedúceho doručovacej firmy už robí čistého hajzlíka, pričom predtým sa dalo jeho chovanie logicky chápať. No a to sa týka aj istej deus ex machina udalosti, kedy sa veci začnú trochu viac komplikovať a nemám na mysli synátorové blbosti, s teenagermi majú Angláni určite veľké problémy v akejkoľvek spoločenskej vrstve. Som rád, že film skončil tak ako skončil a Loach nám neponúkol ani happy end, ani nezakopal všetkých pod čiernu zem. Svojim spôsobom ide o nezávislejšiu verziu Jokera, len Ricky si poväčšinu času dokáže udržať nervy na uzde a možno aj preto nás tu žiadna revolúcia v spoločnosti nečaká. (21.11.2019)