Poslední relikvie

Úsměvně naivní, ale milý romanticko-dobrodružný příběh s bohatýrským rukopisem a nádhernou Ingrinou Andrinou, která dokonce podstoupila až nesovětsky odvážnou scénu. :D Film je pochopitelně poplatný režimu, takž se divák dočká otevřených útoků na církev a boje obyčejného lidu proti tyranii mocných, ale v konceptu v jakém je snímek pojat podobné věci neurazí, protože tolik nebijí do očí. Příjemné pokoukání. 70% (16.10.2012)

SPOILERY Ono je to sice úsměvně naivní, ale přece jen si to nedokáže vybrat, jestli je to muzikál (ty folkové písničky byly jak pěst na oko), kritikou církve, oslavou svobodného života, bojem sedláků proti pánům, nebo čistě romanticko-dobrodružný snímek. A tak je to vše, a nic, s pár neuvěřitelnými scénami a střihy, myšleno, že jen nevěřícně kroutím hlavou, co zase se na scéně objevilo a proč (třeba Agnes doběhne ke klášteru, buší, střih, a jsme někde jinde; chlapa zabijí a hodí do vody, střih, děj běží dál a dál a dál, a pak najednou uzdravený muž děkuje nějakému lesnímu mnichovi za záchranu a uzdravení - kam se hrabou japonské filmy; když je potřeba, vždy se objeví nějaká pomocná ruka, tajná chodba, cokoliv; kámoš hlavního hrdiny popojíždí na koni před branou kláštera celou noc, aby byl k dispozici... atd.) A i ta Agnes tedy vypadá jak vyžilá Němka, co si budeme povídat. Ani mnoho mysteriózna zde není, relikvie vlastně nakonec nijak nepomůže, na to, kolik se kolem ní děje nepravostí a že je vlastně středobodem vyprávění. Takové - pomoz si sám, nikdo jiný ti nepomůže. Klasická klišé v nazírání boje spodiny s vrchností, jak se chová církev apod. Nebýt to historická relikvie sama o sobě, tenhle film, tak bych asi měl problém jej brát vážně, a ne třeba jako parodii (22.04.2018)

Můj teprve třetí estonský film. Doporučuji si přečíst na dabingforu pozadí vzniku české verze, k níž písničky moc pěkně nazpíval Karel Černoch (z dabérů jsem poznal jen Schánilce a Fišera). A k filmu: Je to dost spletitý příběh, s mnoha dobrodružnými prvky charakteristickými především pro padesátkové a šedesátkové historické francouzské filmy. Což také znamená, že se tam toho děje hrozně moc, a pomalu to utíká. Za srdce mě to nevzalo, jak píše i kolega, to znovuzrození bylo nějak podivné. Ingrīda Andriņa je moc půvabná (a ukáže obě bradavky). (02.06.2018)

Dobrodružně-historicky laděný příběh o relikvii, která je symbolem staré doby. Z ideologického hlediska zneužitá tematika historie, mohla sloužit jako argument pro budování nového sovětského řádu, avšak estonské reálie (např. prostřednictvím hudby) se snaží toto vyvážit. --- Oprava či spíše doplnění. Po mailu zaslaném uživatelem MeGab(-em) - zdá se jako člověk velice zasvěcený - jsem poněkud znejistěl ve svém úsudku. Je možné, že co se na první pohled jeví nějak, může se ukázat pravým opakem:). Musím tento film ještě jednou vidět. Proto se prozatím vzdávám hvězdičkového hodnocení, které bylo původně za 3 hvězdy. Děkuji tímto MeGabovi. (14.10.2015)

Film bych považoval za velmi cenný hlavně v historickém kontextu. Na některé slabé momenty příběhu (zvláště zmrtvýchvstání hlavního hrdiny) bych pohlížel shovívavě. Je to především estonský film a sovětským schvalovačům se asi taková proticírkevní agitka líbila natolik, že v ní i nechali na tu dobu neuvěřitelně odvážnou erotickou scénu. Je samozřejmě s podivem, že po přeplavání řeky si potřebovala usušit šaty pouze hlavní hrdinka, nikoliv už její partner. Velmi se také povedla ústřední píseň - v českém podání Karla Černocha obzvlášť. Představitelka hlavní role - oči jsem na ní jako kluk v kině mohl nechat. Akorát mi není jasné, jestli ten klášter na obzoru pár set metrů za tím kamenným křížem je nebo není kulisa. Asi ano..... (13.05.2017)