Ztraceno v překladu

Ztraceno v překladu je neokázale krásný a křehký příběh o střetnutí dvou spřízněných duší. Pouštím si ho, když je mi smutno a cítím se osaměle, a zabírá stoprocentně. Scarlettin nesmělý úsměv a Billův výraz, když se v hotelové hale až příliš formálně rozloučí, mi zůstanou v paměti navždy. Navrch jeden z nejhezčích filmových konců vůbec. (14.04.2008)

Výborné drama o dvou lidech (stárnoucí hvězda a mladá dívka), kteří jsou v odlišné kultuře (překrásně vykreslené Japonsko) naprosto o samotě a náhodou se potkají v Tokiu a mi můžeme sledovat jak se rozvíjí jejich přátelství ačkoliv je mezi nimi velký věkový rozdíl. Bill Murray, který nám všem dokázal, že je schopen zahrát i jiné než komické role, zde naprosto exceluje a nominaci na Oscara si plně zasloužil. Scarlet Johansson také předvedla slušný výkon a určitě je to velmi talentovaná herečka. Sofia Coppola určitě splnila veškerá očekávání a jen potvrzuje, že talentu po tatínkovi zdědila opravdu hodně. Jak režii, tak scénář (naprosto zasloužený Oscar) zvládla na jedničku a zcela určitě o ní ještě hodně uslyšíme. Nemohu dát jinak než pět hvězdiček, protože poslední dobou ve mě jiný film nezanechal takový pocit. (01.11.2007)

Milá Sophio Coppollová, chtěl jsem ti jenom říct, že nevím, jak je to možné, ale napsala a natočila jsi film, který jakoby mi byl přímo určen. Jako bychom se dlouho znali, viděli si do navzájem do hlav a věděli, že Bill Murray je nejenom geniální komik, ale dovede zahrát i něco víc. Jako bychom jenom čekali, až uzraje natolik, aby se z šarže samolibého misantropa přerodil v unaveného, ale životem poučeného muže, který už dokáže přijímat trapnost vlastní existence. Udivuje mě, Sophio, že spolu sdílíme i vášeň pro Japonsko, tu podivnou těžko čitelnou, ale fascinující říši znaků; že nahlížíme na její obyvatele nejen jako na zábavné exoty, ale jak také prostřednictvím konfrontace s odlišnou japonskou kulturou zjišťujeme něco důležitého o nás samých. Těší mě, že nacházíme společné zalíbení v talentované, inteligentní, přirozeně a netuctově půvabné Scarlett Johansonové, kterou, jak oba jistě doufáme, čeká ještě velká herecká kariéra. Možná je tvůj film osobnější pro mě, než pro tebe, ale jsem moc rád, že vidíme věci stejně, a že se sám nemusím pouštět do natáčení toho, co jsi svou melancholickou nedoslovnou obrazností, múzickým citem a smyslem pro významové ticho v mezeře mezi zvuky zvládla lépe, než bych to kdy zvládl já. Chtěl bych ti toho říct ještě mnoho, milá Sophio, ale jistě si rozumíme i beze slov, mé ženské dvojče. Udělala jsi krásný a křehký film, který mě potěšil a opravdově dojal jako máloco v kinech za poslední roky. Děkuju ti. Kéž by se ti tak dařilo i dál. (24.02.2004)

Jo, moc pěkné, ale s pěti hvězdičkami bych byl zatím zdrženlivý. Herecké výkony bez komentáře. Vztah Boba a Charlotte je nádherně vystavěný, přesně tam vidíte to porozumění a to, že jsou naladěni na stejnou frekvenci. Asi nejlepší scéna filmu ( pokud nepočítám závěr ) je ta, kde leží na posteli v pokoji a povídají si ( "Nevím co se sebou" ) a Bill na konci udělá jedno nádherné malé gesto - prostě bomba. Jak tady píše Storm, tohle asi bude jeden z těch filmů, kterému opakované shlédnutí jenom přidá... (10.02.2005)

Ukazuje se, že nejen v kuchyni, ale i ve filmu je občas ženská ruka nepostradatelná. Sofia Coppola vzala na první pohled obyčejný příběh dvou momentálně zmatených lidiček a vykreslila v něm kouzelný, poetický a nikoliv fyzický vztah plný nevyřčených pocitů a existencionálních myšlenek. Exotické prostředí Japonska působí na hrdiny jako další nepochopitelná věc sbližující je dohromady, k asijské kultuře je přistupováno s humorem, avšak přesto jde poznat, že režisérka chová k Japonsku respekt a rozhodně nechce divákům poslat zprávu "nejezděte do Tokia." Ztraceno v překladu má několik vlažnějších pasáží, jistě to nebude pro každého záživný, natož vzrušující film, ale žádný strach, k nudnému artu má hodně, hodně daleko. 8/10 (21.05.2012)