Violet Evergarden: Věčnost a Píšící panenka

Kdo si užil tu nejlepší část seriálu o exvojínce Violet, která se učí empatie a probouzí své vlastní pocity, tak najde v tomto filmu další milý doplněk anebo přesně naopak. Snímek je typická sázka na jistotu a replikování dílů původního anime, které sklidily největší ohlas. Violet rozhodně sluší celistvost a mírné "propletení" děje, který není možné stihnout během 22 minut, a tak si může díky stopáži dovolit rozvinout budování děje postupnou tendencí neustálým přidáváním cukrkandlu do ohně. Vcítil jsem se do vztahu jinak strnulé Violet s Isabelle a Taylor mnohem snáz a pohodlněji; procitlivělý úsměv jsem měl na tváři přirozeněji a užíval si sršící laskavost plnými doušky (Mmch, tančilo se tam? Tančilo! A to já můžu). Největší neduh je posunutí Violet a celé pisatelské společnosti spíš do role pozorovatelů než aktivních figurek na scéně, zvlášť, když jsme si zvykli na to, že hráli partie nejdůležitější v seriálu. Silnou spojitost těchto postav s diváky díky seriálu jsme tu hůře pociťovali právě kvůli jejich pasivitě a jistého citové odtažitosti, když možná až moc mechanicky plnili notičky jejich povolání. Uvítal jsem větší roli pošťáka Benedicta, žel byl na mou chuť též až moc robotický jako jeho kolegyně Violet (ty jeho boty..). A i když by to byla teoreticky jen tečka v rámci doslovnosti, chyběl mi tam ten kýžený, tak očekávaný, specifický, závěrečný moment, který by ten happy-end dorazil; mračna tu totiž nenajdeme žádná. Ódy bych opakovaně pěl na dokonalou formu v režii studia KyoAni a skladatele Evana Calla, jejichž opakovaná a pokračující produkce by mi vůbec nevadila. Svět Violet Evergarden nabízí obšírné možnosti jak valit další a další srdceryvnější příbehy z psacího stroje a mně by osobne stačilo se pouze harmonicky kochat scenériemi Leidenu. Film mě ničím nepřekvapil, ale já tušil, co servíruje a do čeho se jdu chutně zakousnout. Spokojených 4*. (20.10.2020)

První polovina vtahující a lehce klaustrofobická atmosféra aristokratického dívčího penzionátu, druhá prostince upřímná oslava krás poštovní služby. Sice je to opravdu jen jedna (dvoj)epizoda natažená na délku filmu, nějak se jí ale daří vybudovat atmosféru magického realismu, který je příjemné sledovat. Dost mě pobavilo, že Violet, která celou první třetinu seriálu byla za těžkého asociála, tady najednou zastává roli učitelky etikety. Závěr bohužel trochu vyšumí do ztracena, ten dojemný příběh sesterské lásky mohl být zakončen nějak uspokojivěji. (25.10.2021)

Další krásný příběh Violet Evergarden, který působí ještě o chloupek lépe díky ucelenějšímu filmovému zpracování. I přes poměrně jednoduchou zápletku dokáže dojmout a zároveň zahřát u srdce tak, jak jsme u Violet zvyklí. Krásná hudba a animace je pak samozřejmostí. Pro fanoušky seriálu naprostá nutnost vidět. (03.02.2021)

Nataženější průměrná epizoda původního seriálu. Violet zde nepůsobí úplně jako hlavní hrdina, ale spíše jako průvodce. Kdy dopomáhá "shledání" dvou válečných sirotků. První půli nechybí málo k nějakému harému, kdy se služka sbližuje se svou paní. Další část je věnována malému dítěti, které chce rozdávat radost. No a závěr, ten trochu chybí. Ještě mě zaujala dvojí verze titulků, kde pro název Violetiny profese je Vzpomínková panenka a nebo autospisovatelka, což mě přijde jako děsné označení. (27.10.2020)

Takhle ne. První film ode mě 5 teda nedostane. Na to, kolik prostoru poskytla delší stopáž oproti seriálovým epizodám, to bylo odbyté, nedovysvětlené, mnou kýžená dojemnost byla naprosto half-assed a jediné, co film v mých očích povyšuje je něžně načrtnutá jednostranná GL. Tu já můžu. Violet je zde pouhou vedlejší figurkou, sentimentální obratnost slov se vypařila úplně. Když už je nám dopis přečten, obsahuje dvě věty (které navíc nejsou až tak mindblowing, jak to má vypadat) a to mě moc neba. Postavám jsem to věřila, ale téměř se mě to nedotklo. Zůstal překrásný audiovizuál, skvělý námět i fajn postavy, ale scénář byl ztělesněnou chabostí. Slabší čtyři. (16.10.2021)