Атлантида
Atlantída
Obsahy(1)
V dystopické vizi Ukrajiny se v blízké budoucnosti setká bývalý voják trpící PTSD s mladou dobrovolnicí, která se snaží obnovit energii míru v násilné společnosti. Muž nyní musí najít rovnováhu mezi chaosem a svou sklíčeností... Východní Ukrajina v blízké budoucnosti. Zdevastovaný svět, zcela nevhodný pro lidský život. Sergej je bývalý voják s posttraumatickou stresovou poruchou, který se nedokáže přizpůsobit nové realitě - narušenému životu a zemi v troskách. Když konečně zavřou továrnu, kde pracuje, rozhodne se připojit k misi Černý tulipán, která je zaměřena na exhumaci válečných mrtvol. Spolu s Katjou uskutečňuje svůj sen o lepší budoucnosti. Bude schopen žít bez války a přijmout sebe takového, jaký je? (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (16)
Další z řady snímků,který Vám dopřeje nerušený spánek,když nemůžete zabrat.Snímek asi vystihne nejvíc,že je to jen nuda, nuda, šeď, šeď. Snímek co natočíš za 20 minut jako krátkometrážní,natáhneš jako celovečerák za nesmyslnou minutáž,abys ty diváky zazdil do peřin.Je možná pěkný,že statická kamera nechá pracovat pozadí svým životem,ale po čase se to neustále opakuje jak kolovrátekt,že po chvilce zas hodíš šlofíka.O Ukrajině zas víme to,co každý,silnice pěkný,který už máme taky.Lidi co žijou,protože už jsou zvyknutý a co dál?Romantika na konec bylo jak péro do zdi.Se divím,že jsem tenhle buržoázní skvost dojel.Pravda,na konci už můžeš časově přejíždět,protože zde se skoro nemluví,tedy kromě toho,že patalog Slavíček Vám odkřene u mrtvoly i pravou chlopeň a olivový svetr.15% ()
Aneb láska prochází termokamerou...... Ukrajinský snímek 'Atlantis' od režiséra Valentyna Vasjanovyče může působit jako minimalistická sbírka zdánlivě nesouvisejících statických záběrů – ač nepopiratelně vizuálně úchvatných. Jde však o velice sofistikovanou dystopickou alegorii, která se pokouší na pozadí poválečného marasmu vyobrazit vzplanutí té nejvzácnější lidské emoce – lásky. Skutečně dokonalá filmová definice abstraktního dramatu. ()
Do posledního detailu propracovaná filmařina, smutný příběh válečného veterána protloukajícího se zničenou krajinou, který neumí odejít, protože již neumí normálně žít. Převážně statická kamera se stává značně dynamickou při pomalých zoomech. Především sekvence příjezdu auta s označením 200 až po otevření zadních dveří je nasnímána naprosto fantasticky. Překonává úvodní scénu, v níž kamera odmítá připustit jinou variantu, než že byl pohřben živý člověk. Atlantida naoko ukazuje poválečné rány v krajině, ale ve skutečnosti se soustředí především na rány v duších lidí, lidí kteří doma opustili piano, vzali pušku a šli do války. ()
Zatraceně pomalá filmařina, ale s bezbřehým množstvím nápadů, které se režisérovi zatraceně nedají upřít. Jako, kdybych koukal na současného Andreje Tarkovskiho. Navíc ta termokamera, to je nápad, to si prostě nevymyslíte. Nic pro běžného diváka, ale na druhou stranu kousek, který Vám bude dlouho rezonovat v hlavě. Je možné, že zrovna takový kousek přišel z Ukrajiny? Klobouk dolů. Ukrajina je svým vzezřením na dystopické motivy jako zrozená. ()
Film s poměrně zřetelnou myšlenkou, která prosakuje i do vizuální koncepce snímku. Obrazy jsou nakonec to, co vám z filmu v paměti nejspíše zůstane. To vše snesitelné na max 70 minutách, 106 tomut filmu opravdu nesluší a patnáctiminutový záběr na přerovnávání kostiček by mi býval stačil jednou. Filmům, které naprosto rezignují na jakoukoli diváckou stravitelnost, nemůžu dát z principu víc jak 3 hvězdy. ()
Galerie (13)
Photo © Arthouse Traffic
Reklama