Pěkně tučná sebeláska
-
Plnotučná sebaláska
Dokumentární
Dánsko / Švédsko / Norsko, 2019, 90 min
Režie:
Louise Detlefsen, Louise KjeldsenScénář:
Louise Detlefsen, Louise KjeldsenKamera:
Sine Vadstrup Brooker, Louise DetlefsenHudba:
Jenny WilsonProducenti:
Malene Flindt PedersenStřih:
Steen Johannessen57%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Nevhodný mládeži do 15 let
V kinech
od:
|
23.01.2020 Film Europe |
|---|---|
V kinech
od:
|
30.01.2020 Film Europe |
V kinech
od:
|
10.10.2019 LevelK |
Matty
Nádherně (body) pozitivní časosběrný dokument o čtveřici mladých žen z Dánska, Norska a Švédska, které přijaly svá těla (nebo jsou na dobré cestě k jejich přijetí) a rozhodly se je použít jako hlavní zbraně v boji proti fat shamingu a objektivizaci (ženských) těl. Film stejně jako jeho aktérky nikoho nehodnotí a nesoudí a rozhodně neoslavuje nadváhu. Pokud se tak cítíte komfortně, je v pohodě být tlustý (což je adjektivum, kterému ženy z filmu chtějí navrátit jeho neutrální vyznění, aby nebylo dehonestující, ale popisovalo stav - stejně jako když o někom řekneme, že je vysoký). Ano, být tlustný není zdravé, ale strávit celý život odmítáním sebe sama a unikáním do izolace, protože chcete uniknout odsuzujícím/znechuceným pohledům druhých, není o nic lepší. Jde hlavně o to, aby lidé nebyli stigmatizováni a nemuseli se cítit blbě jen kvůli tomu, že neodpovídají dobovému, historicky proměnlivému ideálu krásy (viz třeba kyprá těla na barokních obrazech). Individuální sebepřijetí je tak sice fajn, ale pohrdání tloušťkou, vytvářející mnoho hmotných i mentálních bariér (např. vnímání tlustého člověka primárně prizmatem jeho tloušťky, ne charakteru), vychází ze společenského mindsetu, jehož změna je během na delší trať. Díky množství zachycených situací dokument umožňuje do větší hloubky pochopit, s čím vším se člověk s nadváhou potýká, podívat se na svět jeho očima, nesledovat jej zvnějšku jako oběť zasluhující soucit. Dojde na historii hnutí za přijetí tloušťky (Fat Underground), na sexuální obtěžování v dětství (vedoucí k zásadnímu narušení vztahu k vlastnímu tělu), na výčitky kvůli promarnění mnoha let života čekáním, až zhubnu a budu moct žít „normální“ život, na ambivalentní roli sociálních sítí, nabízejících kromě verbální šikany i pocit přijetí širší komunitou... je toho hodně, na devadesát minut možná příliš, ale u filmu, který otevírá takhle vrstevnaté téma (resp. na něj jako jeden z prvních pohlíží bez obvyklých klišé), a je skvělé, že to dělá, to lze pochopit. 80%(11.1.2020)
freddy_k
Viděl jsem pouze upoutávku, ale zdá se mi, že aktivistky z tohoto dokumentu dělají vše pro to, aby všechny ostatní boubelky ještě více zostudily v očích veřejnosti. Stejná situace, jako s tzv. Gay Pride. Ti tzv. aktivisté jsou vesměs lidé, trpící mesianistickým syndromem, pasujících se do role mluvčích celé své komunity, ke které se sami řadí. Ve skutečnosti jí ovšem dělají medvědí službu, což si nejsou za žádných okolností ochotni vůbec připustit.(10.1.2020)
Skatemurai
Sebelitující hitparáda.(23.1.2020)