Provokativní dokument sleduje aktivistky „tlustého“ hnutí ve skandinávských zemích. Film o ženách, které se o sobě nestydí říct, že jsou tlusté, přináší revoluci do konvenčního pohledu na krásu, zpochybňuje kosmetické standarty a podporuje pozitivní přístup k lidskému tělu, ať je jakékoliv…(Film Europe)
V Škandinávii dochádza k revolúcii. Fat Front je príbeh o mladých škandinávskych ženách, ktoré už majú dosť seba-nenávisti a hanby a hrdo sa nazývajú FAT, TLSTÉ. Vyžadujú rešpekt a uznanie v spoločnosti zameranej na stravu a zároveň zápasia s nedostatkom vlastnej hodnoty. Príliš dlho si nevážili svoje životy. Čakali, že prv, než si kúpia šaty, zájdu na diskotéku a nájdu lásku – musia schudnúť. To však neprichádzalo. Našli sa ale navzájom a objavili hnutie body positivity. Uvoľnili šunky a mľandravé stehná a použili svoje telá ako aktivistické nástroje. S provokatívnym tónom feminizmu a umeleckým prístupom k prírodzenej kráse tento film zmení spôsob, akým telá vnímame. Je to film o hanbe a povstaní, ale aj o humornej a srdečnej ceste partie mladých energických žien.(Film Europe)
Líbily se mi některé hlášky jako "je oplácaná nebo kyprá? Nebo tlustá?". Nebo "Vygooglila jsem si Chce někdo spát s tlušťoškou? Objevilo se Ani nápad, seš nechutná"(3.8.2020)
K tejto téme by som mohol a chcel napísať veľa, ale načo. Ak sú ženy šťastné so svojím telom, tak dobre pre ne. Tento dokument také ženy ukazuje, aj keď mi to prišlo, že každá z nich by chcela byť chudá, takže potom v tom celom nevidím zmysel. 5,3/10.(4.5.2020)
Viděl jsem pouze upoutávku, ale zdá se mi, že aktivistky z tohoto dokumentu dělají vše pro to, aby všechny ostatní boubelky ještě více zostudily v očích veřejnosti. Stejná situace, jako s tzv. Gay Pride. Ti tzv. aktivisté jsou vesměs lidé, trpící mesianistickým syndromem, pasujících se do role mluvčích celé své komunity, ke které se sami řadí. Ve skutečnosti jí ovšem dělají medvědí službu, což si nejsou za žádných okolností ochotni vůbec připustit.(10.1.2020)
Nádherně (body) pozitivní časosběrný dokument o čtveřici mladých žen z Dánska, Norska a Švédska, které přijaly svá těla (nebo jsou na dobré cestě k jejich přijetí) a rozhodly se je použít jako hlavní zbraně v boji proti fat shamingu a objektivizaci (ženských) těl. Film stejně jako jeho aktérky nikoho nehodnotí a nesoudí a rozhodně neoslavuje nadváhu. Pokud se tak cítíte komfortně, je v pohodě být tlustý (což je adjektivum, kterému ženy z filmu chtějí navrátit jeho neutrální vyznění, aby nebylo dehonestující, ale popisovalo stav - stejně jako když o někom řekneme, že je vysoký). Ano, být tlustný není zdravé, ale strávit celý život odmítáním sebe sama a unikáním do izolace, protože chcete uniknout odsuzujícím/znechuceným pohledům druhých, není o nic lepší. Jde hlavně o to, aby lidé nebyli stigmatizováni a nemuseli se cítit blbě jen kvůli tomu, že neodpovídají dobovému, historicky proměnlivému ideálu krásy (viz třeba kyprá těla na barokních obrazech). Individuální sebepřijetí je tak sice fajn, ale pohrdání tloušťkou, vytvářející mnoho hmotných i mentálních bariér (např. vnímání tlustého člověka primárně prizmatem jeho tloušťky, ne charakteru), vychází ze společenského mindsetu, jehož změna je během na delší trať. Díky množství zachycených situací dokument umožňuje do větší hloubky pochopit, s čím vším se člověk s nadváhou potýká, podívat se na svět jeho očima, nesledovat jej zvnějšku jako oběť zasluhující soucit. Dojde na historii hnutí za přijetí tloušťky (Fat Underground), na sexuální obtěžování v dětství (vedoucí k zásadnímu narušení vztahu k vlastnímu tělu), na výčitky kvůli promarnění mnoha let života čekáním, až zhubnu a budu moct žít „normální“ život, na ambivalentní roli sociálních sítí, nabízejících kromě verbální šikany i pocit přijetí širší komunitou... je toho hodně, na devadesát minut možná příliš, ale u filmu, který otevírá takhle vrstevnaté téma (resp. na něj jako jeden z prvních pohlíží bez obvyklých klišé), a je skvělé, že to dělá, to lze pochopit. 80%(11.1.2020)
-„Před dvěma lety jsme v jedné studii četly, že 50 % mladých žen ve věku mezi 15 a 25 nemá rádo svoje tělo. Hlavně proto, že se cítí příliš tlusté. Když jsme o tom řekly svým dcerám ve věku 18 a 16, podivily se: ‚JENOM 50 %?‘ To náš přivedlo k tomu natočit tento film,“ prohlásili režisérky Louise Kjeldsen a Louise Detlefsen.
(Duoscop)
Skatemurai
Sebelitující hitparáda.(23.1.2020)
Marze
Líbily se mi některé hlášky jako "je oplácaná nebo kyprá? Nebo tlustá?". Nebo "Vygooglila jsem si Chce někdo spát s tlušťoškou? Objevilo se Ani nápad, seš nechutná"(3.8.2020)
Maximilianus
K tejto téme by som mohol a chcel napísať veľa, ale načo. Ak sú ženy šťastné so svojím telom, tak dobre pre ne. Tento dokument také ženy ukazuje, aj keď mi to prišlo, že každá z nich by chcela byť chudá, takže potom v tom celom nevidím zmysel. 5,3/10.(4.5.2020)
freddy_k
Viděl jsem pouze upoutávku, ale zdá se mi, že aktivistky z tohoto dokumentu dělají vše pro to, aby všechny ostatní boubelky ještě více zostudily v očích veřejnosti. Stejná situace, jako s tzv. Gay Pride. Ti tzv. aktivisté jsou vesměs lidé, trpící mesianistickým syndromem, pasujících se do role mluvčích celé své komunity, ke které se sami řadí. Ve skutečnosti jí ovšem dělají medvědí službu, což si nejsou za žádných okolností ochotni vůbec připustit.(10.1.2020)
Matty
Nádherně (body) pozitivní časosběrný dokument o čtveřici mladých žen z Dánska, Norska a Švédska, které přijaly svá těla (nebo jsou na dobré cestě k jejich přijetí) a rozhodly se je použít jako hlavní zbraně v boji proti fat shamingu a objektivizaci (ženských) těl. Film stejně jako jeho aktérky nikoho nehodnotí a nesoudí a rozhodně neoslavuje nadváhu. Pokud se tak cítíte komfortně, je v pohodě být tlustý (což je adjektivum, kterému ženy z filmu chtějí navrátit jeho neutrální vyznění, aby nebylo dehonestující, ale popisovalo stav - stejně jako když o někom řekneme, že je vysoký). Ano, být tlustný není zdravé, ale strávit celý život odmítáním sebe sama a unikáním do izolace, protože chcete uniknout odsuzujícím/znechuceným pohledům druhých, není o nic lepší. Jde hlavně o to, aby lidé nebyli stigmatizováni a nemuseli se cítit blbě jen kvůli tomu, že neodpovídají dobovému, historicky proměnlivému ideálu krásy (viz třeba kyprá těla na barokních obrazech). Individuální sebepřijetí je tak sice fajn, ale pohrdání tloušťkou, vytvářející mnoho hmotných i mentálních bariér (např. vnímání tlustého člověka primárně prizmatem jeho tloušťky, ne charakteru), vychází ze společenského mindsetu, jehož změna je během na delší trať. Díky množství zachycených situací dokument umožňuje do větší hloubky pochopit, s čím vším se člověk s nadváhou potýká, podívat se na svět jeho očima, nesledovat jej zvnějšku jako oběť zasluhující soucit. Dojde na historii hnutí za přijetí tloušťky (Fat Underground), na sexuální obtěžování v dětství (vedoucí k zásadnímu narušení vztahu k vlastnímu tělu), na výčitky kvůli promarnění mnoha let života čekáním, až zhubnu a budu moct žít „normální“ život, na ambivalentní roli sociálních sítí, nabízejících kromě verbální šikany i pocit přijetí širší komunitou... je toho hodně, na devadesát minut možná příliš, ale u filmu, který otevírá takhle vrstevnaté téma (resp. na něj jako jeden z prvních pohlíží bez obvyklých klišé), a je skvělé, že to dělá, to lze pochopit. 80%(11.1.2020)