Držím se světla

I na japonské poměry hodně pomalý film, místy skoro až moc, ale lze na to přistoupit. Většinou jde o zachycení nějakého okamžiku, někdy ustrnutí v pocitu bezradnosti… V kostce bych film charakterizovala jako film o pomíjivosti a vyrovnání se se změnami v životě. Což je tematicky fajn, ale je zajímavé si všimnout, že s jistotou lze tuto charakteristiku filmu přisoudit až po plném shlédnutí. Potíž je, že děj nemá moc jasné směřování a film dělá po většinu času dojem bezcílného bloumání a neujasněného sdělení. Co chce film vlastně říct? A jakou úlohu zde hraje množství vedlejších postav? Postav je tady dost, ale bohužel nejsou dobře využité, a tak je dojem z nich často nejen vlažný, ale někdy téměř negativní. Dívka Mio se po přestěhování do Tokia setká s různorodými postavičkami z řad sousedů a místních obyvatel, ale kupodivu většina z nich (včetně jejího strýce) dělá poměrně chladný a nesympatický dojem. Nepodaří se jim plně navázat vztah ani s ní, ani s divákem. A dokonce i jediné dvě dobře rozehrané postavy (Etiopan a kameraman), které projeví k hlavní postavě kousek vřelosti, nakonec vyšumí do ztracena a film jejich slibně rozehranou linku beze všeho utne. Nezbývá než usoudit, že ve skutečnosti nejde o film o budování lokální komunity a vztahů (přestože k tomu film zdánlivě tíhne a možná se mu to jen nedaří předat), nýbrž spíše jde o film o osobním vypořádání se s překážkami a změnami v životě. Tedy že se vlastně snaží přiblížit otázku vnitřního přístupu k životu. Dvě hlavní postavy (Mio a strýc) lze proto vidět kontrastně. Mio, ač je tichá a někdy bezradná a marná, si nakonec umí poradit a najít cestu životem díky svému pozitivnímu náhledu. Oproti tomu, její strýc se utápí v pocitu beznaděje a nevidí cestu ven. Na konci je zcela zřetelné, jak si kdo z nich vede. Je však škoda, že jinak je film paradoxně dost odlidštěný a chladný. Bylo by mnohem snadnější přistoupit na to, že jde o film o osobním přístupu k životu a prokousávání se těžkými změnami, kdyby se do děje klamavě „necpaly“ všechny ty rádoby podstatné postavičky... Nejsem si proto jistá, jestli se filmu podařilo předat to, co chtěl. A špatná práce s vedlejšími postavami mu rozhodně ubírá body. Na druhou stranu, téma se mi líbilo a zaujala mě báseň, která se ve filmu zmiňuje – jedno ze silných míst filmu. Za to ještě těsně hodnotím slabšími 4 hvězdami, ovšem s vědomím toho, že se najde mnoho jiných podobných filmů, pro které jsou 4 hvězdy rozhodně zaslouženější. (Viděno v rámci festivalu Eigasai 2024.) ~(3,6★)~ (06.03.2024)