Les lásky

Básník, scenárista a režisér Sion Sono dostal zřejmě na Netflixu volnou ruku a natočil dvě a půl hodiny trvající extravagantní kompilát svých obvyklých motivů. Školačky skákající ze střech připomenou jeho Kroužek sebevrahů, postavy amatérských filmařů zas Hrátky s peklem, ze všeho nejvíc ale film The Forest of Love (extrémně volně inspirovaný skutečným případem nějakého sériového vraha) evokuje jeho čtyřhodinový epos Pod vlivem lásky, a to nejen řadou společných témat (vliv přísné konzervativní rodičovské výchovy na perverzní sklony potomků, sexualita a partnerské vztahy založené na násilí a moci, postava se silným kultem osobnosti), ale i svébytným stylem vyprávění, založeném na proudu volných asociací. Příběh je téměř nepopsatelný, leč vyskytuje se v něm lesbická verze Romea a Julie, milostný čtyřúhelník tří dívek (z nichž dvě jsou sestry) s charismatickým a manipulativním lamačem srdcí, romantická zápletka točící se kolem mince v hodnotě padesáti jenů, mučení elektrickým proudem a porcování lidí v mixéru. Výstřednímu žánrovému mixu pak nechybí emocionální přepjatost, teatrálnost hysterických hereckých výkonů a výrazné prvky nonsensu, upomínající na absurditu světa. Pozoruhodně bizarní věc, jejíž režisér ale tentokrát jen variuje sám sebe a nic nového nevytváří. (04.10.2019)

Kroužek sebevrahů mám na seznamu už roky,ale jelikož na něj zatím nedošlo,je Les lásky moje první setkání se Šionem Sono a jsem vlastně celkem spokojený.Teda pokud se vůbec dá mluvit o jakékoliv pozitivní emoci u podobného filmu,kde se mučí lidi elektřinou,porcují se v mixéru a jedna z hlavních postav (vlastně ne jen jedna,ale skoro všechny) jsou tak extrémně nesympatické,až mi z toho dobře nebylo.K tomu třeba připočíst klasickou japonskou tendenci všechno přehrávat a ještě umocňovat už tak šílené věci.Snad jen ta stopáž je moc a klidně bych se mohlo o půl hodiny krátit.V tomhle případě věřím,že rozdělení na díly v rámci seriálu může být lepší...60% (03.08.2020)

Univerzitný profesor vychováva dcéru v ultrakonzervatívnom štýle, pripravujúc ju tak na manželstvo s váženým a dobre situovaným nápadníkom. Život však prináša prekvapenia a z pána profesora sa stane myšlienkovo aj výzorovo na staré kolená pankáč. Po prerode zareve vo vypätej situácii vetu, ktorej časť je punkerom síce známa už od 70. rokov 20. storočia a často ju nosia na tričkách, bundách a zároveň ju vyrevujú v ikonických pesničkách tohto hudobného smeru. No zároveň ide o vetu, ktorá vystihuje podstatu i zmysel filmu: "Všetko je NO FUTURE!". To by však nebolo úplné. Poetizujúcu a prírode blízku líniu filmu, prítomnú nielen v jeho názve, dodáva k hlavnej nihilistickej myšlienke citát druhej z dcér pána profesora: "Oddávam sa mystickému zákonu lotosovej sútry.". (13.12.2020)

PURE !!! Naprosto čistý Japonsko a naprosto čistej EXPLOITATION. A tradiční klasik Sion Sono. Bohužel, jak již zde bylo napsáno, Sono netvoří nic nového, ale vrací se k již zpracovaným látkám. Zejména COLD FISH, Les Lásky je vlastně takovej jeho "remake". Nebo spíš děj a jedna z postav, je totožná s tím majitelem akvaristiky z Cold Fish (s tím zlým). Ale i Suicide Club dostane prostor a další. Má to výbornej vizuál. Je to až lyricky , snově zpracovaný. Což je právě ta nádhera!! Naivní svět čerstvě fyzicky dospívajících studentek se snoubí s těžkým psychickým exploitem, extrémní šikanou a scény krásných dívčích naivních představ střídají scény násilí a ponížení a absolutní dominance agresora nad obětí. Tohle osobně fakt můžu a vrátilo mne to do mých nejlepších filmových explo-období. Ale nemusí to pobrat každý, je to fakt hodně Japonský, hodně ujetý, často WTF a nejdoucí nikam. Výpověď a sdělení filmu si musí divák hledat sám. Sono neříká tak ani tak, jen předkládá scény za a nechává vše na divákovi ... (21.03.2020)

Sion Shono se může směle rovnat světové režisérské špičce, protože jeho režijní trademark má větší koule než leckterý současný hollywoodský thriller. Je fakt, že v případě svého posledního filmu se občas lehce utrhne ze řetězu, jenže co naplat, když je to pořád tak kurevsky dobře natočené. Kontrast vysoce estetizovaného vizuálu a odporného násilí je tu naprosto nevídaný a ve spojení se zvláštně „jemným“ soundtrackem vytváří dohromady jakýsi kolorovaný film monstrum, který je střídavě pohoršující a zároveň zvráceně fascinující. Některé pasáže by si možná zasloužily trochu prostříhat, nicméně nemůžu říct, že bych se navzdory skutečně poctivé stopáži dvou a půl hodin nějak významněji nudil. The Forest of Love navíc funguje nejen jako rozsáhlá rekonstrukce těch nejhorších kriminálních živlů v Japonsku, ale také jako prvotřídní rodinný thriller o jednostranně vedené, ultrapřísné výchově včetně jejích bolestivých důsledků. (22.03.2020)