Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (479)

plakát

Sladký život (2024) 

Největší slabinou filmu je vyloženě pitomý děj, nad jehož některými aspekty zůstává rozum stát. Chlapáckému hokejistovi je po infarktu transplantováno ženské srdce, takže se pochopitelně stane empatičtějším a začne se aktivně zajímat o pletení a vaření marmelád. Zamiluje se do doktorky, která mu tu transplantaci prováděla, ale zároveň se začne tajně scházet i s její dospělou dcerou. A rozhodne se zjistit identitu dárkyně a nastěhuje se k jejímu ovdovělému manželovi, aby jejich šestiletá holčička mohla v jeho hrudi poslouchat maminčino srdíčko. --- Postavit proměnu hlavního hrdiny z ješitného sexisty na postavu hodnou sympatií diváků z větší části na tom, že se mu v důsledku vpravení orgánu patřícího zesnulé ženě do těla významně posílí ty aspekty jeho osobnosti, které tvůrci filmu považují za typicky ženské, vyznívá dost obludně. Naštěstí jeho charakterová přeměna není hlavním tématem filmu, tím je těžkopádná a nevěrohodně působící romantická linie, která vrcholí jednou z nejkřečovitěji realizovaných sérií závěrečných zvratů v historii českých komedií. Pozitivum je, že místy je se čemu zasmát a řemeslné zpracování je v rámci žánru nadstandardní, když si člověk odmyslí zcela generickou hudbu a chvílemi i chyby v návaznosti mezi scénami.

plakát

Na vlastní nebezpečí (2007) odpad!

Otřesný pokus o dobrodružný thriller, z nějž nedopatřením vylezla parodie na hixploitation žánr připomínající směsici Rafťáků a Deliverance. Primitivní zápletka vrcholí průhledným zvratem, který je prezentován jako překvapivý a šokující, leč ve skutečnosti musí být všem divákům jasný nejpozději od poloviny. Napětí i záhadnost se postupem času z příběhu vytrácejí namísto toho, aby gradovaly. Herci jsou tam vyloženě jen od toho, aby měl kdo držet pádla, ženské postavy navíc ještě proto, aby každá alespoň jednou ukázala prsa. Světlou výjimkou je Miroslav Krobot, který jako jediný předvádí něco, co se dá označit za herecký výkon. Nehledě na to, že oproti ostatním pouze jeho postavě scénář připisuje nějaký rozměr a alespoň trochu živelnosti. Kategorií samou pro sebe je pak retardovaná rádoby balkánská mluva domorodců/šerifů, která definitivně pohřbívá pod zem poslední naděje, že by někdo tento nezábavný a útrpný film mohl brát vážně.

plakát

Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023) 

Neuvěřitelně nahuštěný animovaný komiksový snímek čerpá z uvědomělého nadhledu, internetových memů, popkulturních narážek, dlouhé komiksové historie a z rafinovanosti, s níž tvůrci přistupují k frenetickým akčním scénám a k práci s postavami. Strhující audiovizuální obžerství nacpané nápaditými detaily, které si navzdory ultra-svižnému tempu, hromadě gagů a přehršli dynamické akce zachovává prostřednictvím příběhu dvou mladistvých superhrdinů a jejich rodinného zázemí i seriózní dramatickou rovinu, v níž vynikají naopak tiché emoce a pomalejší dialogové pasáže, jenž stojí na rodinných vztazích a na tématech osudovosti, dospívání a boje proti předurčenosti.

plakát

Přišla v noci (2023) 

Nejlepší česká komedie za poslední léta, která povyšuje práci s tématem pokřivených rodinných vztahů na světovou úroveň skrze přimknutí k prvkům znepokojivějších žánrů, jako jsou horor nebo home-invasion thriller – žánr postavený na tísnivé premise, že intimitu domova hlavních hrdinů naruší zvenčí nějaký vetřelec. V tomto případě je oním vetřelcem bezohledná, manipulativní, vztahovačná, sebelítostivá a citově vyděračská, ale též tragicky osamělá matka, která se nacpe do bytu svého syna a jeho přítelkyně. Z jednoduchého nápadu, skromných prostředků a komorních podmínek se podařilo vykřesat maximum. Film vychází z povědomých a přesně odpozorovaných dialogů a situací stojících na rodinném soužití, jejichž nepříjemnost drsně stupňuje až do absurdních rovin. Vyprávění je systematicky pojato tak, aby každá scéna působila komicky a úzkostně zároveň, a lze jej číst i metaforicky jako sondu do problematiky selhávající mezigenerační komunikace. Splynutí obou tonálně odlišných nálad, kdy se erupce hlasitého smíchu často a pravidelně střídají s intenzivním mrazením v zádech, probíhá ve snímku naprosto hladce a harmonicky.

plakát

Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023) 

Rodinný animovaný film o přátelství svítícího kluka a dívky s bujnou fantazií, kteří žijí v bytovém domě, jenž je obrazem společnosti potýkající se s mocichtivostí, úzkostmi a neschopností si naslouchat, dokáže oslovit stejnou měrou děti i dospělé publikum. Do hloubky pracuje s tématem přijetí jinakosti a citlivě ukazuje, jak může vzájemné porozumění a sdílení navzdory odlišnostem vést k tomu, že začnete sami sebe přijímat mnohem sebevědoměji. Film předává cenné lekce bez nutnosti vše doslovně vysvětlovat a splétá kouzelné fantazijní prvky se strastmi skutečného dospívání i rodičovství a s náznaky dalších vážných témat, aniž by přitom ztratil zářivý pohádkový nádech. Krom toho nádherně a uvědoměle pracuje s barvami a se světlem.

plakát

Babylon (2022) 

Opulentní výpravný velkofilm, jenž se ohlíží za divoce extatickými i tragicky smutnými příběhy filmových hvězd, jejichž sny a životní jistoty se rozplynuly, když o ně přestal být zájem. Návrat ke dvacátým létům minulého století do období nástupu zvukového filmu tu slouží nejen k vyjádření lásky k filmům jako takovým, ale i k nebývale ostré kritice Hollywoodu jakožto továrně vybudované na útlaku a pošlapávání lidských práv. Hypnotizující snímek střídá žánry podle převládající nálady postav – první třetina je až snově magickým a rozjařeným drogovým raušem, druhá třetina je více komedií a zbytek směřuje zas k dramatu s kriminálními prvky. Byť celkově snímek nemusí působit zcela celistvě a hned od začátku se pohybuje na hraně nabubřelého excesu, tak jeho jednotlivé části jsou ve většině případů režírovány mistrovsky. Po celou dobu jde ale především o stylizovanou a nadnesenou exkurzi do filmového zákulisí, která upomíná na to, že mnohé z filmů, které milujeme a obdivujeme, leckdy vznikaly v moři bezpráví, krve, potu, zvratků a výkalů.

plakát

Oppenheimer (2023) 

Velkofilm o životě teoretického fyzika a otce atomové bomby není ani tak klasickým životopisným dramatem, jako spíš modernistickým dramatickým politickým thrillerem, v němž se střídají dvě vypravěčské linie napříč několika časovými rovinami. Informačně hutná přehlídka ambiciózních, inteligentních a intrikujících postav a chytrých dialogů, která nedává prostor pro vydechnutí, navíc natočená s intenzivní filmařskou razancí. Dynamický a dravý film s působivě propletenou strukturou, vystavěnou na střetu dvou egoistických mužů a příběhu o boji jednoho vědce o záchranu vlastní duše, si klade otázky vztahující se k proměně civilizace po vynalezení jaderné zbraně, k etické stránce jejího použití a k ochotě lidí riskovat kvůli slávě či nadvládě zničení světa, což má relevantní přesah i do současnosti.

plakát

Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023) 

Monumentální a mistrně napsaný, zahraný i zrežírovaný žalozpěv na úpadek společnosti, jenž se pomalu a úderně noří do temnoty kontroverzní americké historie se zaměřením na podstatu zla v příběhu o tutlaných zločinech páchaných na původním obyvatelstvu ve jménu touhy po moci a bohatství. Velkofilm se zásadním přesahem, epickým měřítkem a portrétem Spojených států precizně vybudovaném na směsi gangsterky a westernu, amerických žánrů příhodně založených na tematizaci amorálního jednání.

plakát

Pašeračky (2023) 

Zábavný akční thriller se spoustou nadsázky, který kombinuje osvědčená schémata a motivy známé z bondovek, mnohých heist-filmů i jiných jihokorejských hitů. Odlehčený příběh o profesionálních potápěčkách, které se z výlovu škeblí ze dna moře přeškolí na výlov pašeráckého zboží, ale musí se pak na černém trhu naučit pohybovat se i mezi gangstery, pobřežní stráží a obchodními inspektory, se sice místy otírá o sociální téma vykořisťování dělnic, ale ve výsledku je především popcornovou žánrovou podívanou, v níž se neustále kují pikle a podrazy. Nenáročná stylová jízda, jejíž vrcholy představují dvě akční sekvence ve druhé polovině filmu – krvavá bitka v hotelové chodbě a podvodní souboj hrdinek s potápěči a se žraloky.

plakát

All You Need Is Blood (2023) 

Na hororovou komedii o amatérských filmařích se film potýká s až nevídanou mírou nevtipnosti (většina jeho postav je spíš k nesnesení otravná) a se spoustou slabin ve vyprávění, od extrémní naivity v motivacích, dialozích a jednání postav po mnohočetné nesmysly v dějové návaznosti. Snaha udělat z toho meta-film o natáčení filmu vyznívá do prázdna, výsledkem je pouze nekoherentní a tupý blábol. Nějaké zábavné nápady a vtipně krvavé scény se dostaví až v závěru, do té doby je převládajícím dojmem táhnoucí se agónie.