V paprscích slunce

Jediné, co mě v tomto dokumentu obtěžovalo byly časté výstupy korejského režiséra, který usměrňoval dění a upravoval skutečnost. Jednotlivé záběry působily tak šíleně strojeně, že snad ani nebylo třeba zdůrazňovat, že se scény odehrávají podle předem připraveného scénáře. Moc milá zemička. Nejsilnějším momentem pro mě rozhodně byla korejská hodina dějepisu v úvodu. To bylo opravdu něco odporného. Jednalo se o nepřetržitou manipulaci dětské mysli. O nepřetržité vtloukání do hlav dětí, že KLDR je jedinou oázou klidu a dobra ve světě plném zla a že všechny, kdo nepodporují tamní režim je nutné vyhladit. Netuším, jak dlouho probíhá v KLDR školní výuka, ale stačil by rok takového duševního teroru a vypěstovali byste si dokonalé přívržence tohoto odporného režimu. Moc hezky to tam mají vymyšlené. Každý, kdo žije kdekoli jinde na světě by měl každodenně děkovat za tohle štěstí Bohu. (09.07.2018)

Viděl jsem dokonalou umělou inteligenci. Děti, které nemohou otevřeně vyjádřit svůj názor, neboť se zdá, že ani žádný nemají. Absolutní potlačení vlastního já, čímž vznikají naprogramovaní soudruzi. Zajímalo by mě jestli ti lidé mají nějaké koníčky či je vůbec mohou mít a jaký tak může být jejich denní průběh. (21.05.2016)

Nový film Vitalije Manského s českou stopu (koproducenty jsou i ČT a naši oblíbenci Remunda s Klusákem) určitě stojí za to. Sledujeme život jedné severokorejské rodiny: jak večeří, chodí do práce, do školy - prostě normálně fungují. Vtip je ovšem v tom, že to celé nerežíruje Vitalij, ale dvojice úředníků s cílem vytvořit dojem schválený stranou a velkým vůdcem. Kamera ale běží v chvílích korejské režie dál a mi tak vidíme, jak se dětem vysvětluje, že se tváří málo vesele, zaměstnanci málo tleskají a tanečníci netančí dost patrioticky. Je to skutečně zajímavý - místy tragikomický pohled. Dokument má jednoznačně filmové kvality s množstvím kamerových a zejména zvukových prvků, která umožňují si tvůrcům brát svoje dílo zpět a nenechat si vnutit náladu a tempo pouze tím, co je ukazováno navenek. Je to tíživé a mrazivé. Ale čí obraz to vlastně vidíme? Spíše než o konkrétních lidech je to film vypovídající o režimu a o tom, jak chce působit. Vitalij to ví a snaží se blízkost dotvořit detailními jemnými záběry na protagonisty (občas k tomu hrají melancholické housle s piánem). Nakonec nemáte na vybranou a film vám jasně říká, co si máte myslet: jsou to smutní, zmatení lidé, kteří nic jiného než drezuru a propagandu neznají. Jednak nemám rád, když je takhle message filmu podsouvána a jednak si tím nejsou jist. Možná by šlo podobný dokument natočit před pár desítkami let i u nás. Možná že si Severokorejci doma nadávají na Kima stejně jako se nadávalo tady a možná je průměrnýmu dělníkovi politika u prdele, jako je všechno u prdele průměrnýmu Čechovi. Fakt nevím. Pořád je ale V paprscích slunce unikátní zážitek, kterej se hned tak nemusí opakovat. (18.04.2016)

Měl to být jen další dokument z komunistického skanzenu, kde návštěvníci i filmaři mohou vidět pouze kašírovanou realitu. Jenže režisér chytře udělal inscenovanost většiny scén jedním z hlavních motivů filmu, čímž pěkně poodhalil roušku, za kterou se schovává zvrácený systém. Film je vtipný, a zároveň při něm mrazí. Nevídaná kombinace. (23.08.2017)

Tak takto sa na nás pozeral západ pred 30 rokmi? Keby títo ľudia zajtra prišli na návštevu k nám. Iba sa prešli po jednom novšom nákupnom centre... viete si predstaviť čo by to urobilo s ich vnímaním sveta? Asi tak ani moja hlava jednoducho nedokáže úplne pochopiť, že to nie je iba fikcia, ale dokument z reálnej krajiny, v ktorej sú skutoční ľudia... (16.02.2018)