Rychlé pohyby očí

Spolu s Žiletkami jeden z ojedinělých pokusů o autorský film novodobé české kinematografie. Z produkce devadesátých let považuji tento film za jeden z pokusů o cestu jinam, experiment. Bohužel české prostředí zřejmě nebylo a stále není těmto směrům nakloněné, z čehož plynuly ona špatná ocenění, což pro mě vypovídá o bezzubosti a aroganci České filmové a televizní akademie. Filmu samotnému je možné samozřejmě některé věci vytknout, například pro někoho až přílišnou chaotičnost symbolických rovin, s tímto já ale problém nemám. V rámci celkového vyznění a vůbec vzhledem k filmu jako takovému a jeho postavení v české kinematografii devadesátých let mne mrzí každé hodnocení nižší než *** . Pro mne osobně určitě za čtyři hvězdičky. 8/10 (08.08.2009)

Je to divný, jak dlouho to už je, co s timhle veledílem přijel Radim do Brodu na prezentaci a Hurikáni (pač Emems nemohli) doprovodili tenhle fakt divnej celuloid hudebním post doprovodem. Člověk stárne a nutno říct, že tenhle snímek taky. Absolutně netuším, o čem ten experiment byl, ale mám za to, že měl bejt o ničem. A proč ne, v roce 98 byly pseudointelektuálů plný zahrádky, knajpy a stráně. (19.03.2024)

Já tomu Špačkovi docela rozumím. Sám bych někdy chtěl natočit experimentální šílenost, kde hrozně divní lidé dělají hrozně divný věci, ale já bych to podal jako hodně ujetou komedii, tady až na pár momentů (za ty jsem rád) to je míněné snad celé vážně. Což je obrovská škoda, díky tomu je ten film strašně nudný. Některé části jsou tu navíc strašně zbytečně utahané, včetně samotného finále. Kdyby to bylo něco na styl Filmu Petra, který je vlastně podán schválně jako komedie. Tohle působí hrozně vážně a přitom to je blábol o tom, jak se magor do sestřičky na jeho oddělení zamiloval. 2* (19.03.2019)

4/10 - Postmoderna jak má být! Devadesátá léta minulého století v plné kráse! Není to až zase taková nuda, v těch sedmdesáti minutách se dá najít i pár dobrých momentů. Vůbec nechápu, proč film získal Plyšového lva. Tenhle film je nezařaditelný a nenominovatelný. Plyšového lva nechte Kameňákům a Českého lva Svěrákům. Rychlé pohyby očí jsou prostě úlet. (26.05.2007)

Jeden z nejzajímavějších experimentálních filmů, které jsem dosud viděl (a to je nevyhledávám). Hlavní ženská role byla obsazená velmi dobře (ostatně i ta mužská, ale víc si mě získala ta slečna) a pobavila mě další, tentokrát hodně improvizovaná kreace postavy psychologa a mého bývalého učitele Martina Dohnala (v Rivers of Babylon se předvedl rozhodně lépe). Plyšový lev je krajně nezasloužený - přestože jde o nejméně mainstreamový film roku 1998, nejhorší není ani omylem. (27.07.2009)