Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku

Příjemný feel-good film, kterému s radostí odpustíte, že vlastně nemá žádný pořádný děj. Režisér Richard Linklater nám ukazuje, jak vypadalo jeho dětství v šedesátých letech a přibarví si k tomu skutečnost, že ho jako malého caparta poslali do vesmíru. Celá záležitost s vesmírnou misí je ale překvapivě spíše boková a řekl bych, že i nejméně zajímavá. Ale jako takové osvěžení filmu to funguje dobře. Styl animace je moc pěkný a Jack Black, který vypůjčil svůj hlas vypravěči, odvedl skvělou práci. Je to zkrátka výjimečný zážitek, který vám rozhodně vykouzlí úsměv na tváři. 8/10. (19.04.2022)

Apollo spája kľúčové linklaterovské esencie: atmosféru doby, nostalgiu, autenticky prerozprávané pocity/spomienky hl. hrdinu, pričom bonusom je tu podmanivá rotoskopická animácia, ktorá podčiarkuje detskú fantáziu a zanecháva punc originality. Linklater nás po strednej a vysokej škole vzal aj do dekády svojho (astro)detstva a ja som spokojný! (Akurát toho voice-overu mohlo byť v prvej, kúsok rozťahanej polovici menej.) (01.04.2022)

Linklaterovo vysoce autorské vzpomínání na dětství promíchané s vysněnou cestou na Měsíc. Šedesátá létá v Hustonu, poblíž vzniku jednoho z nejdůležitějších počinů lidstva, byla podle všeho skvělé místo k žití. Tlachání, hry a sny o úžasné budoucnosti. Válka jako kulisa v televizi. Vizuální stránka z celého projektu dělá fantastickou podívanou, ve které jsou překreslovány nejen kusy skutečnosti, jako byly dobové zábavní parky, ale i fragmenty 2001: Vesmírná Odyssey a dalších zásadních kulturních počinů. Test Apolla 10 1/2 je milé naivní a zábavný i když bez větší katarze... dělá z přistání docela brnkačku. Především je to výpověď o době, která budila naději. (02.04.2022)

Tyhle nostalgické filmy mi začínají připadat jako velké klišé, protože jednak jich je v poslední době hodně a taky jsou si podobné jak vejce vejci. Ať už šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky nebo devadesátky, vždycky autoři vzpomínají na svoje dětství, vždycky to mají plné odkazů na tehdejší kultovní díla, u kterých nutně musí i ostatní, kteří v té době žili, stejně nostalgicky vzpomínat, vždycky je ta doba prezentována jako bezstarostná a nejlepší na světě, skoro vždycky to je jen sled scén či slepenec vykradených zápletek z jiných filmů a seriálů (což platí hlavně o Stranger Things)... Opravdu málokterý takový současný film se to snaží využít v něco víc a ačkoli jsem u Linklatera doufal, že Apollo 10 1/2 bude jeden z těch výjimečných případů, tak jsem se bohužel mýlil a dostal jsem obyčejný nostalgický film splňující do puntíku vše výše vypsané. Což o to, dětství to mohlo být hezké a doba příjemná (když teda byl člověk dítě), ale na mě se to nijak zvlášť nepřeneslo a přišlo mi to víceméně průměrné, až na pár scén. Kdyby aspoň ta fiktivní cesta na Měsíc byla víc zapojena do celkového kontextu a nepůsobila jako nějaký jiný příběh, asi bych byl značně spokojenější, protože o cestě na Měsíc jsem snil jako děcko taky a kdybych čirou náhodou měl možnost letět do vesmíru, hned bych ji využil i teď. Jenže takhle to ze svojí největší možné přednosti kvůli nepropracovanosti udělalo tu nejnudnější a nejmíň zajímavou část. Škoda. 3* (01.05.2022)

Příjemné animované vzpomínání na americké předměstí Hustonu v době vesmírného závodu, které je obohaceno klukovskou představivostí, jež se propsala do jeho vyprávění jako dospělého. Apollo 10 1/2 v tomto ohledu nepřekvapí, nezklame a nenadchne. Ikdyž jsem se první půlku dobře bavil, časem to přejde do stereotypnosti, která nic nenabízí, krom tohoto vyprávění. Asi jsem v menšině, ale Linklater mě prostě jeho sentimentalitou nebaví. Cítil jsem to u Chlapectví a cítím to tady. Prostě je to fajn nápad, ale ve výsledku až moc prázdný produkt. K tomu nejsem vyloženě fanda této animace, která je sice líbivá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tento hybrid mezi hraným a animovaným filmem je tak trochu k hovnu. Protože to eliminuje nejzajímavější prvky animace i kamery. 5/10 (07.01.2023)