Dotkni se mých ran

Byla jsem velmi skeptická, ale nakonec se mi to líbilo. Stejně tak jako jiné korejské seriály, i tenhle měl jistá hluchá místa a ještě navíc strašně dlouhou stopáž jednoho dílu, ale neshledala jsem u něj nějaké jiné závažné „chyby“, které by bránily v pohodlném sledování. Jasně, není to tradiční romanťárna z Korey, ale asi díky tomu je ten seriál tak fajn. Ze začátku jsem si říkala kvůli výrazu hlavního ošetřovatelského hrdiny, že buď ten Kim Soo-hyeon během své hrací pauzy zapomněl, jak se má hrát, nebo prostě hraje svou postavu přesně, jak to má být; poměrně špatně čitelnou, s divný falešným výrazem. Dávám 4*, můžete si domyslet, jak to nakonec bylo. Vzhledem k jeho charakteru postavy, která měla být taková nemastná neslaná, nemohl pořádně zazářit; hlavně hrál obyčejného chlapa a takový na obrazovkách ani zářit nemohou. Místo něj se však blyštila hrdinka v podání Seo Ye-ji a sakra jí to šlo. Nemluvím jen o jejích extravagantních róbách, které jí náramně slušely, ale i o povaze hrdinky, kdy se za drsným dospělým skrývá rozmařilé dítě. A když už je řeč o dětech, mentálně postižený starší brácha v podání Oh Jeong-sea byl skvělý. Nešlo ani tak o způsob řeči, ale o všechna ta malá či větší gesta a pohyby, co dělal. Utírání nosu, zbytečné kroky navíc, tam a zase zpátky, pohyby rukou. Skvělé. Tihle tři byly stěžejními postavami, ale tenhle seriál jsem si zamilovala i díky postavám vedlejším, ať už se jednalo o ředitele ústavu, kamaráda, co vždy bratry sleduje, ať už se přestěhují, kam chtějí, paní domácí s její dcerou nebo spoluzakladatele knižního vydavatelství a jeho podřízenou, která si hraje na mladší. Všichni měli to své, drželi se toho, nevybočovali ze svých charakterů, které nebyly podány ploše. Všichni byli neobyčejně obyčejní a dohromady jim to strašně klapalo. Hodně drobných věcí se mi na seriálu líbilo, dokonce i to, že v podstatě vyvrcholení přišlo ve 14. díle a poslední dva díly jsme se tak nějak plácali. Ale jinak, než je zvykem v jiných seriálech, kdy se ještě narychlo vymyslí nějaký na hlavu postavený zvrat, protože tyhle dva díly měly smysl. Chápu ovšem, že to může někomu přijít zdlouhavé, nudné a s moc malým počtem úžasných rande, ale já jsem strašně ráda, že jsem vypadli se Soulu k moři, i když k psychicky narušeným. Asi se mi to líbilo hlavně proto, že i přesto všechno (premisu, hlavní hrdinku, vraždu matky) se to drží při zemi. Trochu slice of life. Silné 4*. (01.09.2020)

Mínusy: Zpočátku jsem se úplně ztrácel v žánrovém mišmaši. Zpomalené nebo úplně zmrazené záběry mě časem až otravovaly. Seriál mohl být kratší a odpustit si chtěně poeticko-mysteriózní atmosféru... Plusy: ...ale musím i uznat, že se tvůrcům povedlo skoro nenápadně přivést všechny postavy k civilní a pozitivní katarzi (i když to zároveň znamenalo, že Ko Mun skoro ztratila osvěžujícně brutální přímost a věcnost). Počítám tam i dvojí "odmilování", které nakonec nevyznělo jen tak, že dotyční předtím mířili mimo svou ligu a teď by se měli spokojit s "2. jakostí". Oslnivě krásný ústřední pár (ale bohužel mě rozčiloval Kimův chybějící ohryzek). Fenomenální Ohův výkon v roli bratra autisty. Hodnocení: 82%. (05.03.2021)

V podstate sa mi to páčilo, téma neobvyklá, zaujímavá a zvláštne spracovaná. Každý diel niečím zaujme, prelínanie príbehu hlavných postáv s vedľajšími. Takmer v každom diele odznie nejaká rozprávka. Jediný háčik, teda pre mňa, je chémia medzi hlavnými hrdinami, snažili sa, snažili, ale proste to z nich nevyžarovalo a nebolo to tým, že obaja mali svojich kostlivcov v skrini a traumy s ktorými sa museli vysporiadať. Proste tam to iskrenie a chémia nebolo a to mi chýbalo :-( (18.09.2020)

Už mám nějaké korejské seriály za sebou, tak mě nemohlo překvapit to, co mě překvapovalo při sledování těch prvních. Tradičně to bylo dlouhé, resp. zbytečně natahované, bylo to uřvané a bylo to plné přehnaných emocí. Nicméně byla v tom nebesky krásná hlavní hrdinka v mnoha krásných, divných či nepopsatelných módních kreacích. Vždy, když byla Seo Ye-ji na scéně, celé si to ukradla sama pro sebe. Musím to říct znova, Seo Ye-ji je v seriálu ze neskutečnou superkost, která je naprosto k sežrání. Zároveň se ovšem ten seriál lišil od ostatních kdramat (teda těch, co jsem viděl, nejsem až takový znalec jak jiní). Možná proto, že byl pod Netflixem? Lišil se propracovanějším příběhem, absencí otravné opakující se hudby, snahou o ukázání skutečnosti, zejména duševních nemoci a také skvělým hercem ve „vedlejší“ roli, který ten autismus hrát dokonale. Nepřišlo vám, že vypadá tak trochu jako Jackie Chan? Co říct závěrem, snad poprvé u korejského seriálu moc nelituji času, který jsem mu věnoval. Navíc v něm bylo skutečné líbání a dokonce proběhl i sex!! (01.01.2022)

Tak si to shrneme... Ko Moon-Young je panovačná, egocentrická, prostořeká a nadržená stíhačka s modním stylem kombinující Jang Man-Wol ze seriálu Hotel del Luna a Mortici Addamsové ze slavné Addamsovi rodinky. A pak tu máme super-utrápeného a nudného Moon Kang-Taea na kterém je nejzajímavější jeho autistický bratr a všechny scény s ním. Poněkud nevyrovnaná dvojka, ale přiznejme si, že jsme viděli i horší. Už jen fakt, že upozaděný příběh dvou zamilovaných pacientů mi přišel poutavější než ten hlavní, kterému věnovaly dobrých 50% celé stopáže seriálu o něčem vypovídá. Na druhou stranu některé hlášky Ko Moon-Young byly vážné trefné a vtipné a to i ty na konci seriálu. Tak co vlastně nám seriál nabízí... Poetika kombinovaná s dávkou melancholie, divné komediálních vložky, srdcervoucí dramatické chvilky a neutuchající nadrženost hlavní hrdinky vytváří mix něčeho co snad ani při dobré vůli nemůže fungovat. Nevím jestli to tak nevidím jenom já, ale seriál mi přijde jako kombinace Hotelu Del Luna a Goblina, což jsou úplně náhodou a nečekaně dva obrovské hity televize TvN, která stojí i za tímto seriálem. A proč ne, přece prostě jen uděláme co předtím fungovalo... kombo tohohle a tamtoho, přidáme do kotlíku zápletku Addamsovi rodinky s jejích strašidelným barákem a Kim Soo-Hyuna, který na co šáhne promění v hit. Sakra vždyť tady použily i ten stejný tunel jako v Del Luně, to mají v Koreii jen jeden hrozivě vypadající tunel? Jo, asi Vám teď připadám jako hnidopich, ale to není všechno... co takhle staré dobré klasiky jako reklama na Subway bagety nebo na Volvo, ale to popravdě už v doramách téměř přestávám vnímat, tedy až na reklamou přesycený seriál The King: Eternal Monarch, kde to už bylo reklamami narvané. Seo Yea-Ji, Oh Jung-Se i Kim Soo-Hyun herecky obstáli i když měl právě Kim Soo-Hyun méně výraznou a hlavně nejvšednější postavu, tak to v lepší druhé půlce rozbalil a začal hrát první housle. I když to není vyložený propadák, tak si přesto myslím, že se Kim Soo-Hyun i přes veškerou vynaloženou snahu zařadil do skupinky populárních herců jako jsou Lee Seung Gi nebo Lee Min Ho, jejichž první projekt po povinné vojenské službě neuspěl. Od tohoto projektu tvůrci určitě čekaly víc. Za mě je seriál ještě OK, ale to je tak všechno. Tento seriál není zrovna můj šálek čaje a kdyby tu nehrál Kim Soo.Hyun, tak bych o tento seriál ani nezakopnul. (01.09.2020)