J.S. Bach - Fantasia G-moll

Autor sám označuje tento svůj první hraný film jako "hru na existenciální téma". Varhanní koncert, roztodivné záběry (nebo spíše "záblesky") na roztodivné předměty a místa, zeď, animované praskliny na zdi, které vznikají a zase zanikají. Díky specifickému záběru a střihu tak vzniká jakási "fotografická koláž". Hloupost? Nikoliv - je to fantazie, krása, surrealismus... je to Švankmajer. A mimoto pocta strukturalistické fotografce Emily Medkové. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=cndp2hjAGys&feature=PlayList&p=5E2E348FE2BE5925&playnext=1&index=30 (03.03.2009)

Kamera deroucí se od jednoho záběru k druhému, "zběsilý" střih a především hudba (vše dokonale spojující v jeden pospolitý celek) vás nenechá ani na setinu sekundy vydechnout. Pro mě osobně vizuální slast a téměř splněný sen, který bych si rád nechal zdát. Prostě geniální Švankmajerovo černobílé intermezzo v G-moll. (06.10.2007)

Je to právě ta jedna věc, která dnešním filmařům chybí ze všeho nejvíc. Fantasie! Kdo však mocný sugestivní účinek obrazu využít dovede, vytvoří i jakousi novou realitu se svou vlastní osobitou logikou, změť všeříkajících obrazů působících milionkrát intensivněji než prázdná slova a fráze. Takovýchto skvostů by mohlo vznikat daleko víc, nedostatek fantasie žel postihuje i diváky samotné a tak se to nakonec nikomu nevyplácí. Občas prostě ale film není ani tak o příběhu jako o pocitech. Je velká škoda, že potřebujeme všechno neustále podřizovat své úzkoprsé formální logice a tím se okrádáme o podstatu mystiky a emocí samotných. Vždyť o co lepší je taková surrealistická a nikdy neuchopitelná vize zarivši se hluboko do podvědomí divákova, než vysoce srozumitelný, leč prachobyčejný film, na který si po týdnu nevzpomeneme? V mých představách tento film dokonale naplnil úlohu filmu jakožto uměleckého média pro nové tisíciletí, zde kupříkladu vysoce působivé propojení geniální Bachovy hudby a její možné obrazové interpretace. Opravdový skvost (08.01.2006)

Zdravím vás, jeden z prvních Švankmajerových počinů, Fantasia G-moll, je velmi podmanivý. Atmosféra dýchá na diváka/posluchače, černobílý obraz se krásně váže na hudbu, vrata, zámky a oprýskané zdi staré Prahy dávají nahlédnout zpět do historie. První krůčky světem animace režiséra, který dobře věděl jakou cestou chce jít.. Mistr ctí mistra, využívá dramatický průběh skladby a tím vzniká jeden z nejlepších hudebních klipů, které jsem kdy viděl! :-) Mějte se filmově, Woo. (17.01.2012)

Poprvé: domy, zámky, dveře, okna, puchření a prýskání fyzických věcí. I tento film lze vnímat jako švankmajerovsky programativní. Domy mají zdi, omítku, okna, zámky, mříže. Místnosti. Zavřené, zamčené, otevřené, otvírající se. A především: domy existují. Vlastní hodnota každého domu se skrývá za dveřmi, které dosud nebyly otevřeny. Ale dveře jsou od toho, aby se otvíraly. Nebo zavíraly? Co existuje, má ohraničení, je uzavřeno v prostoru, má zámek, klíč.... Co existuje, trvá, přetrvává a zaniká. A hraje k tomu Bachova hudba. Z varhan za zamčenými dveřmi, v domě, po schodech. Nějaká jablka snad ještě zbyla. (16.09.2011)