Kostnice

Jako video je to rozhodně zajímavé – nikdy jsem tam nebyl (alespoň inspirace se zas podívat na nějaké zajímavé místo v naší republice), ale já dávám přednost „klasické“ tvorbě Jana Švankmajera. Ten lehce morbidní komentář průvodkyně byl až směšný a já bych odtud asi odešel holý jak kostelní myš – se všema těma pokutama (fixou či propiskou bych tam nic nečmáral, ale tak šáhl bych si…). Opravdová raritka a těch kostí a lebek – no některé věci jsou z tama vážně pozoruhodné. (18.02.2020)

Existují dvě verze tohoto dokumentu. Ta lepší je s poněkud výstředním komentářem průvodkyně, druhá verze má poněkud psychedelický hudební podkres. Já viděl obě a moje maličkost byla i v kutnohorské kostnici. Švankmajerovi nikdo nechtěl dát peníze na další filmy a jeho scénáře byly odmítány, tak si řekl, že natočí dokument. Nápad byl shledán nezávadným, protože co by se taky dalo udělat s dokumentem, že? Sice nemohl použít žádné animace, ale o to víc si vyhrál se střihem a způsobem natáčení. Spousta lidí asi nebyla z výsledku dvakrát nadšena :-) Komentář průvodkyně je opravdu fascinující a co se týká kamery, tak se Švankmajer inspiroval roztěkanými pohledy školáků, které kostnice vůbec nezajímala, takže je Kostnice plná střihů a trhavých pohybů. Jen pro zajímavost, cenzurou neprošla zmínka průvodkyně o pánech z Osvětimi, kde prý mají také spoustu kostí a líbilo by se jim něco jako zdejší kostnice. | ► Kostnice s hudbou a s komentářem (22.03.2009)

+3* Když už mám Švankmajera mezi mými oblíbenými režiséry, tak koukám okomentovat vše co jde. Kostnice je svou formou spíš instruktážní dokument o naší světoznámé památce. Režisérova invence tu není tolik znát a ten správný šmrnc dává kraťasu záznam s hlasem průvodkyně. Jinak "jenom" lepší průměr. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (04.02.2020)

Stačí už když si uvědomíme, že při vzniku jednoho dokumentu hrají prim tato čtyři jména - Rint, Švankmajer, Liška a Prévert - a hned je jasné, že z toho těžko může vzniknout dokument fádní, průměrný, ba vůbec nějakým způsobem normální. Kombinace jednoduchého, ale působivého rytmu hudby s unikátními pohyby kamery, báseň, která opěvuje zrod myšlenky a v kontrastu s tím zobrazení konce těla, jež je po čase znovu užito (znovuzrozeno) v další myšlence na umělecké dílo, či celkový bojkot faktografické popisnosti, to vše činí z Kostnice navýsost originální záležitost a to nejen v naší domácí kinematografii. (01.12.2016)

Horory jsou leckdy děsivé, ale dokument je dokáže být někdy ještě krutější. Ne, že by tato kostnice a její výzdoba nebyla děsivá sama o sobě, ale podání pana Švakmajera tomu teprve vdechuje ty správné emoce. Přesto se v tomto poetickém karaťasu až na kmitající kameru nic nedělo a tudíž těchto 10 minut se zařadilo mezi ty spíše nudné. (22.03.2009)