Možnosti dialogu

Z krátkometrážních počinů bezkompromisně nejbrilantnější Švankmajer. Nejenže tu jeho úchvatné taktilní předměty mistrovsky rozbíjejí ony hluboko-pod-kůži-zaryté hodnoty, mistr se při tom vśem ještě stihne vysmát malosti českého ducha aby ten na oplátku udělal co? Z nedostatku argumentů se Švankmajerovi vysmál zpět. Komu že se to ale ten průměrný český mozeček vlastně směje? (08.12.2005)

Jedná se vlastně o 3 němé filmy, jejichž akce je ilustrována skvělou hudbou Jana Klusáka. Tak v dialogu věcném je každá z hlav charakterizována jiným druhem hudebních nástrojů - žestě kontra flétny... Navíc se v právě v tomto Dialogu věcném nejvíce projevují arcimboldovské vlivy... Švankmajer se sám přiznává k obdivu k manýrismu, Rudolfinské době a vědomému epigonství Arcimbolda (nutno dodat, že jinak epigonstvtím pohrdá). Tedy dvě animované hlavy složené v arcimboldovském duchu z různých předmětů se požírají navzájem. Člověk (lidská hlava) se pokouší pohltit vše, zpracovat, zničit rozmělnit. Tak chápu dialog věcný já... V dialogu vášnivém se při vášnivé hře smyčců spojí dvě postavy a když se opět rozpojí a rozpoutají hádku zbyde po nich jakýsi zbytek - dítě, za nějž žádný z těch dvou nechce přijmout zodpovědnost... V posledním Vyčerpávajícím dialogu se objevuje Švankmajerova obsese jídlem. Ta však zůstává obsesí ryze uměleckou, kdy s oblibou právě jídlo a akt stravování ve svých filmech tematizuje (později natočil známý a velmi úspěšný film s velmi příznačným názvem Jídlo). Sama obsese však paradoxně pramení již v jeho dětství, kdy jej jako neduživé dítě do jídla nutili... Právě tehdy se mu jídlo zřejmě zdálo dosti vyčerpávajícím. (10.03.2008)

Vskutku velmi působivé. Jan Švankmajer patří dodnes mezi moje oblíbené tvůrce a jsem rád, že si jeho tvorby váží po celém světě. Všechny tři příběhy mají něco do sebe, jak svým pojetím, tak i samotným ztvárněním a „poselstvím“. Druhý s mužem a ženou se mi velmi líbil – nechyběly i jisté emoce, třetí s dvěma hlavami a jejich postupná sebedestrukce rovněž neměla chybu – u toho prvního se mi líbila hlavně jeho první polovina a surrealistická nálož, která ke konci však trošku postrádala šmrnc. To je taky jediný důvod, proč tomu nedám plné hodnocení… (18.02.2020)

Švankmajer... Nejsme jeho příznivcem a nemá smysl se tady vykecávat, proč ne. Ale Možnost dialogu- jo, to musím ocenit, po prvním shlédnutí na gymnáziu jsem si říkala Nic moc. Ale podruhé na výstavě jsem dávala plně pozor a dokoukala až do konce. Některé části jsou horší, jiné lepší- třeba ten již mnohokrát zmíněný vyčerpávající :-) A když jste na výstavě s mladým profesorem výtvarky, který je do podobných "umělců" přímo zažraný- tak nejde, než s ním v něčem i souhlasit... (21.01.2013)

*spoiler* Dialog věcný je... jak už název napovídá... dialogem věcí. Jejich soubory se potkávají a interagují na nejrůznější způsob: nůžky stříhají jablko, kniha trochu překvapivě rozbíjí talíř apod. – až nakonec vznikne perpetuum mobile ztělesněné člověkem. Vášnivý dialog nejdřív ukazuje splynutí v lásce. Když z něj ale vznikne nový život, nikdo se k němu nechce mít a nastupuje vzájemné osočování a vztek (scéna s uškrabávánim hlavy je hodně hororová, kam se hrabe Mlčení jehňátek). V dialogu vyčerpávajícím se skutečně vyčerpají všechny možné kombinace, což nevyvolává zrovna libé pocity. Za pozornost ovšem stojí, že k vzájemné kompatibilitě dochází hned zpočátku. Zřejmě tedy: čím dál se lidé snaží, tím menší je jejich možnost vzájemně si vyhovět. A vyčerpávají se tak zcela zbytečně. *spoiler* Zajímavé komentáře: H34D. (07.01.2013)