Zahrada

Švankmajerovi duševní výlety za hranice všedního vnímání jdou povětšinou zcela mimo mě. Kupodivu je Zahrada docela jiná a stravitelnější. Trápící podivín, který experimentuje se vším co se hýbe, tady dokázal vytvořit krásně absurdní situaci a v deseti minutách jí dát neodolatelně ironickou korunu. Narozdíl od přebujelých záběrů a fantasmagorických zvuků zůstal účelný a s mistrným Kopřivou tvrdí jedno. Že plot musí kdosi držet a že lhostejnost je koncem i toho nejkrásnějšího. Časové zasazení osudově přesné. (28.07.2009)

Ještě to nedosahuje dokonalosti jeho pozdějších děl, ale už zde je hlavní náplní typický geniální nápad a vynikající práce s kamerou, detaily a atmosféra, která vyvrcholila v pozdějším bytě. Z tohoto příběhu by se dal jistě udělat i delší film a věřím, že by byl stejně úžasný. Na 5 to není, zatim jen 4,5. (13.12.2006)

Poprvé česání vlasů, poprvé se mluví. Zahradu jsem viděl už dávno, šokován, ale teprve teď vedle silné političnosti rozpoznávám i její švankmajerovštinu. A ještě něco: Na začátku, poslouchaje Kopřivovy řeči, mě napadlo, že si ostatně nezaslouží nic jiného než být kůlem v Hálkově živém plotě. Než jsem si uvědomil, že je to obráceně... „Už tam budem.“ „To budeš koukat, to jsi ještě neviděl!“ „Čistá rasa, jakous ještě neviděl.“ Co věta, to hláška. „Vrstva hlíny, vrstva hnoje“: po hlíně přejíždí prstem jen náznakově, ale do hnoje pokaždé vytlačí pořádnou rýhu. Kopřiva o zahradě, o pěstování, Hálka zajímá jenom to jedno. „Co je to za lidi?“ Kopřivovo zděšení: „ Kde?“ S láskou a péčí chová králíky (čistá rasa), kdežto ze zajíců má obavy (ti jsou volní a ožírají stromky) - všimněte si zastřižených zátylků. Spojené ruce stojících a co všechno (totiž všechno) se mezi nimi děje, komentovat netřeba. Tehdejší divák tomu rozuměl až příliš jasně. A Hálek? Dobrovolně. Raději přijímá status a existenci článku řetězu živého plotu, čímž získá iluzi života ve vzájemnosti, než aby............................... člověk je sám jako kůl v plotě. A dobře si vybral, zahradník už ho přičísne. (16.09.2011)

6* Konečně po různých experimentech je tu první film s typicky surrealisticky Švankmajerovským stylem a plnou metafor. Sdílím názory s většinou ostatních. Prostě v jednoduchosti je síla. Po letech jsem si ho zopakoval a jestli by šlo, tak bych mu dal klidně i šest hvězdiček. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2A /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (30.05.2012)

Megaultramazec s excelentním Luďkem Kopřivou. "Co s váma mám dělat, Borůvka. No řeknětě sám, co s váma mám dělat. Já, já to prostě nechápu. Místo, abyste stál za dva, teď, když pan Mařánek, když pan Mařánek umřel, tak vy si v noci sedíte a snad dokonce i spíte. No řekněte sám, co s váma mám dělat. - Zkuste to se mnou ještě jednou. - Tak pro tentokrát, Borůvka." (06.10.2007)