poster

Zahrada

  • anglický

    The Garden

Krátkometrážní / Komedie / Mysteriózní / Podobenství

Československo, 1968, 17 min

Režie:

Jan Švankmajer

Předloha:

Ivan Kraus (kniha)

Scénář:

Jan Švankmajer

Kamera:

Svatopluk Malý
(další profese)
  • MarekT
    ***

    Nejprve se mi zdálo, že film je úplně mimo můj terč. Pak si ale stačilo vzpomenout na dobu natočení a hned jsem tušil, oč jde. Na druhou stranu, jeden, byť opravdu geniální, nápad nemůže můj pocit nikterak vylepšit. Narozdíl od jiných si myslím, že Švankmajer měl lepší kousky. Ovšem také věřím, že uživatelka Sunwise má pravdu a já jednou budu moci dílo ještě více docenit.(15.5.2009)

  • Nosdrolomo
    *****

    Úžasné dílko na které jsem hleděl jako František z Hradce na Pepův živý plot. Krásná ukázka moci... Když toho víte na lidi dost, tak budou dělat to co jim řeknete. Skoro bych tipoval, že tenhle snímek byl natočen před příjezdem vojsk Varšavské smlouvy, ale hodně vypovídá o dalších letech a politické situaci.(3.6.2008)

  • Autogram
    ****

    Švankmajerovi stačila jedna slovná hračka, doplní to množstvom niekedy ťažko pochopiteľných obrazových detailov, a na svete je film ako výborný satirický obraz spoločnosti. Súdruhom to v roku 68 a neskôr voňať nemohlo a nebude im to voňať ani dnes. Atmosférou som sa cítil trochu ako v Spalovačovi, tá samozrejmá bohorovnosť hlavnej postavy je veľmi podobná.(2.8.2015)

  • sinp
    ****

    Švankmajerovi duševní výlety za hranice všedního vnímání jdou povětšinou zcela mimo mě. Kupodivu je Zahrada docela jiná a stravitelnější. Trápící podivín, který experimentuje se vším co se hýbe, tady dokázal vytvořit krásně absurdní situaci a v deseti minutách jí dát neodolatelně ironickou korunu. Narozdíl od přebujelých záběrů a fantasmagorických zvuků zůstal účelný a s mistrným Kopřivou tvrdí jedno. Že plot musí kdosi držet a že lhostejnost je koncem i toho nejkrásnějšího. Časové zasazení osudově přesné.(28.7.2009)

  • Adam Bernau
    *****

    Poprvé česání vlasů, poprvé se mluví. Zahradu jsem viděl už dávno, šokován, ale teprve teď vedle silné političnosti rozpoznávám i její švankmajerovštinu. A ještě něco: Na začátku, poslouchaje Kopřivovy řeči, mě napadlo, že si ostatně nezaslouží nic jiného než být kůlem v Hálkově živém plotě. Než jsem si uvědomil, že je to obráceně... „Už tam budem.“ „To budeš koukat, to jsi ještě neviděl!“ „Čistá rasa, jakous ještě neviděl.“ Co věta, to hláška. „Vrstva hlíny, vrstva hnoje“: po hlíně přejíždí prstem jen náznakově, ale do hnoje pokaždé vytlačí pořádnou rýhu. Kopřiva o zahradě, o pěstování, Hálka zajímá jenom to jedno. „Co je to za lidi?“ Kopřivovo zděšení: „ Kde?“ S láskou a péčí chová králíky (čistá rasa), kdežto ze zajíců má obavy (ti jsou volní a ožírají stromky) - všimněte si zastřižených zátylků. Spojené ruce stojících a co všechno (totiž všechno) se mezi nimi děje, komentovat netřeba. Tehdejší divák tomu rozuměl až příliš jasně. A Hálek? Dobrovolně. Raději přijímá status a existenci článku řetězu živého plotu, čímž získá iluzi života ve vzájemnosti, než aby............................... člověk je sám jako kůl v plotě. A dobře si vybral, zahradník už ho přičísne.(16.9.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace