Jízda

Naprosto boží feel-good wannabe freestyle hippie buddy-komedie stylizovaná do béčkovýho pseudo-artově-observačního letního road-movie, který hledá krásu [ať už v rámci kamarádství, letní bezstarostnosti a bezčasí, nebo českýho post-revolučního mámvpičismu] v obyčejnosti a v jejich různorodých nuancích – a v tom tkví největší kouzlo filmu Jízda. Dokonalá Svěrákovina s neméně dokonalým devadesátkovým soundtrackem [Buty rules!] a svéráznou poetikou... přitom taková blbost, co? 9 kabrioletů z 10. (14.02.2024)

Jak málo někomu stačí ke štěstí. Když máte omlacený kabriolet a tři lidi k tomu, pak máte téměř jasně vyhráno. Bohužel tohle na mě neplatí. Z filmu byla cítit pohodička, ale to je asi tak všechno. Měla jsem pocit, že postava, kterou hrála Aňa Geislerová, utekla z blázince. Neumím si jinak vysvětlit její chování. To měl být jako výraz touhy po svobodě? Několikrát jsem při sledování sahala po ovládači, abych to přepla na něco jiného. Nakonec jsem to ze zvědavosti dokoukala. Ale stálo mě to hodně sil. (18.04.2012)

Ještě nikdy jsem "Jízdu" neviděl, a tak jsem to konečně musel napravit. Člověk o tom filmu ví, sem tam v televizi zahlédne nějakou scénu, ale postupně si uvědomuje, že ten film mu vlastně uniká. Skvěle vystavěné postavy, které hrají na to, že jsou jejich představitelé celkem bezprostřední, vlastně spíš nehrají. V jejich společnosti pak film snesete a čekáte, co bude dál. Dialogy jsou překvapivě chytré, vlastně až existenciální. Tohle rozhodně není jen road movie průměr, ale je v tom něco víc. No a nakonec, soundtrack od Buty je prostě nezapomenutelný. Ta písnička je depresivně pohodová, stejně jako celý film. (06.01.2014)

Je to pohodička, když zlaté české ručičky vytvoří z hromady šrotu posouvání schopný kabriolet, upevní na něj francouzské značky a pak už nezbývá než s pečlivě nacvičeným cizokrajným "Bonjour" vyrazit brázdit jihočeské (asfalt postrádající) vozovky třetí třídy. Franta s Radkem si svojí jízdu umí užít, jednomu dokonce vítr čechrá vlasy a když se volné sedadlo zaplní zvědavou Annou, tak je jasné, že hranice života a smrti se může při jejich nekonečném blbnutí nepříjemně protnout. (16.09.2009)

Bez Buty, síry na zápalkách, stojí Jendova Mazda na Špalkách. Na tuty.. Zachycení ducha času optikou letního parna, vnitřní svobody a někdy pozérské bezstarostnosti selhává v tom, co určuje cestu. V postavách. Tyhle mně byly tak volné, že kdyby to šlo, odvál by je vítr střešním okýnkem. Born to Be Mild.. (15.12.2023)