Boží ruka

Rozhodně lepší počin než předchozí Silvio, kdyby se ale věnovalo více pozornosti Neapoli, mohla z toho být Velká nádhera II. V ní se Sorrentino nemusel vázat vyprávěcí linkou (kterou zde zastupuje autobiografie) a vznikla tak volná skladba obrazů, v níž nebylo třeba charakteristiky postav podrobovat nějaké pevnější vývojové kompozici. V Boží ruce ale podstatnou část stopáže zabere epika okolo rodiny; pokud jsou charaktery načrtávány jen karikačně a anekdoticky, je to náramná zábava. V momentu, kdy se soustředění ponoří do portrétu dospívajícího sirotka, to trochu ztrácí soudržnost (dech nikoli - pořád je to velká filmařina). Film je tentokrát více auditivizován zvuky, hudba (kterou režisér umí jindy naroubovat geniálně) je překvapivě úsporná. Rozhodně je to film pro velké plátno, adventní premiéra na Netflixu - pro masové publikum vykrmované romantickými předvánočními selankami - bude šlápnutí vedle... (20.11.2021)

Z toho mála co jsem od Sorrentina viděl je Boží Ruka někde uprostřed.Moc pěkná kamera je jasná a láska k Neapoli,rodině a filmařině očividná,nicméně víc jak dvě hodiny je na takhle komorní konverzačku poměrně dost a v druhé půlce už sem se víc nudil než bavil.Kdybych si měl vybrat mezi podobně laděnými filmy (nejen) o dospívání asi bych raději sáhl po Call Me By Your Name (a z toho sem taky nebyl úplně na větvi)...60% (21.12.2021)

Podľa môjho názoru je úplne priam najideálnejšie sa tomuto filmu zo širokého oblúka vyhnúť, pretože sa tým pádom môžete veľmi škaredo (p)opáliť, ak dajme tomu pristúpite na túto zvrátenú hru režisérovi Sorrentinovi, ktorý nakrútenie svojho "osobného" snímku myslel zrejme naprosto úprimne, no namiesto toho mi na tanier neustále servíroval - neuveriteľnú smršť bizarných porcií všelijakých somarín, ktoré sa na mňa vyrútili hneď od samého začiatku, ako japonský (rýchlo)vlak Šinkansen, lebo prvá hodina, naozaj nebola bohviečo na celkové strávenie, keď vskutku až v tej druhej polovici, to konečne začínalo byť o trochu viac "stráviteľnejšie" , keďže akonáhle protagonistovi vstúpila do života rodinná tragédia, tak sa z ničoho nič zrazu ocitá na križovatke osudu, kedy som ďalej už len netrpezlivo očakával, akú cestu si vlastne nakoniec zvolí... ? Výsledné filmové spracovanie napokon podtrhuje nepríliš priaznivé hodnotenie dvoch, biednych hviezdičiek, a tak z mojej strany sa jedná o akési mimoriadné sklamanie asi v takom duchu, že sledovanie tohto filmu vzbudzuje ešte väčšie "utrpenie" , než aké sám neskoršie prežíva hlavná postava Fabietta Schisy, ktorý v podstate stelesňuje talianskeho režiséra Paola Sorrentina z časov jeho dospievania v 80. rokoch v meste Neapol, keď sa ocitol v nezávideniahodnej situácii, v akej by nechcel byť asi nikto. Očakával som oveľa kvalitnejšie a komornejšie prevedenie do filmového obrazu, ktoré sa mi bohužiaľ nikdy nedostalo, čo by som mimochodom, od tohto tvorcu asi nečakal, že ma môže až takto extrémne znechutiť a zároveň i poriadne sklamať. A to ani nehovoriac o plochom scenári, ktorý si napísal autor sám, podľa ktorého nedokázal nakrútiť ani jednu poriadnu scénu, ak nepočítam aspoň tú v nemocnici, ktorá patrí k tomu najlepšiemu, čo mohol inak tento nevydarený film vôbec ponúknuť ! PS: Trailery dokážu byť často veľmi zavádzajúcimi, čo obzvlášť platí i v tomto prípade, že ani mimoriadne obdarená Talianka 'Lujza Ranieriová' , to z biedy určite nevytrhne. (09.04.2022)

"Takže, jak moc sexy byla dneska teta Patrizia, úplně nahá? Od jedný do stovky." "Miliarda." "A kdyby sis musel vybrat, buď že bude Maradona hrát za Neapol, nebo ošukáš tetu Patriziu, co bys vybral?" "Maradonu." ________ Částečně autobiografické italské drama 'Boží ruka' (jehož název odkazuje na legendární falešný gól Diega Maradony) je půvabným milostným dopisem Paola Sorrentina své rodné Neapoli, v němž oslavuje genius loci - neboli ducha místa - tohoto velkoměsta, do jehož víru zasazuje coming of age příběh o sebepoznání a iniciačním procesu dospívání teenagera Fabietta, který je režisérovým alter-egem. Sorrentino v této osobní zpovědi, krom onoho vzpomínání na své mládí, zároveň opěvuje ženskou krásu, vzdává hold mýtu Diega Maradony, vyznává své city italské kinematografii, a poeticky zobrazuje obyčeje každodenního života a přirozeně je kombinuje s prvky fikce. Bezpochyby jde o jeho nejosobitější projekt, nicméně to, s jakou elegancí Sorrentino tyto aspekty asociuje prostřednictvím pečlivé práce s formálním jazykem magického realismu, je prostě obdivuhodný...... // VERDIKT: esence evropského filmu. // (26.12.2021)

Ja tomu Sorrentinovi akosi nedokážem prísť na chuť. Popis k filmu znel tento krát o niečo lákavejšie ako obvykle, a tak som mal aj o kus vyššie očakávania. Bohužiaľ, tento štýl spracovania á la Sorrentino ma zas a znovu vôbec nezaujal a skôr mi ten polo-artový štýl bol proti srsti. A pritom po scenáristickej stránke to bolo celkom obstojné a príbeh bol zaujímavý. Ale inak ma to takmer v ničom nezaujalo. Aj keď, ten Neapol bol skvelý, a pospomínal som si na tie úchvatné scenérie. (02.02.2022)