Obsahy(1)
Jeden z prvních filmů Françoise Truffauta nás zavede do světa dospívajících chlapců, jejichž dětský pohled na svět se dostává do kontrastu se světem dospělých. Krátkou epizodou z jejich života je pronásledování sličné Bernadette a jejího milence, a co jiného mohou zamilovanému páru dopřát než celou řadu různých zlomyslností. Jednoho dne se rozhodnou, že pošlou Bernadette diskreditující pohlednici. Brzy na to se však dovídají, že její milenec byl nalezen mrtev… (ČSFD)
(více)Recenze (21)
Bezstarostné, prosluněné dětství. Nevinné klukovské lumpárny a dovádění, ale i krutost z nepochopení. Krásná a navždy nedosažitelná Bernadette. Vzpomínka na její vlající sukně. Na kolo opřené o strom. Na jejího tajemného milence a tenisový míček. Konejšivá příchuť uplynulého léta, prázdnin, času svobody a vzrušení. Pokropený kropič. Společné jízdy na kole. Dlouhé procházky. Držení se za ruce. Polibek v kině. Něžnosti v přírodě. Sladkost i hořkost. Radost i jemný smutek. Vzdálené i blízké. Jean Vigo i Jean Renoir. Takoví jsou Uličníci, takový je film-život. ()
Stejně jako jsem nepochopil tzv. genialitu českých Pánů kluků, není mi moc při chuti ani tento vysoce hodnocený krátkometrážní snímek. Na Truffauta opravdu hodně slabé, naštěstí již za dva roky přišel jeho excelentní celovečerní debut, který na podobnou problematiku pohlíží k mé spokojenosti z opačného úhlu pohledu. ()
Film je sice oslava mládí a lásky, ale dovolím si tvrdit, že krom scény, kdy jsou kluci v amfiteatru a střílejí po sobě (a následně padají k zemi), film nenabízí naprosto nic zajímavého. Je to sice příjemné zamyšlení nad dětským nepochopením principů dospělého světa, ale zpracování se pohybuje někde na pomezí českého bylo nás pět a domácího videa... I když je to Truffaut, tak nedokážu dát víc :-( ()
Minipoviedka o ranných láskach a veku dávno stratenom vo víre času. Vo farbe to má ešte len tú správnu romantickú atmosféru. Bezstarostnosť, chlapčenské zábavky a vizuálna poézia o kráse vysneného ženského ideálu (nenadarmo pripomína Bernadette optikou detí princeznú a jej priateľ draka, ktorý im stojí v ceste). 80% ()
Své dětské bohyně jsem nikdy s nikým nesdílel. U tohoto filmu jsem si uvědomil, jak specifický a v určitém smyslu perfektní je dětský pohled na svět. Schopnost idealizovat se blíží právě stavu zamilování. Truffaut to nejspíš věděl, stejně tak, že ideály životní i milostné lze v dospělosti tvořit pomocí filmů. Fotografie mi nikdy nenahradí vzpomínku, většinou ji zdeformuje, zničí. Obraz, báseň, film však nikoliv. ()
Galerie (6)
Photo © Les Films du Carosse
Zajímavosti (4)
- Když uličníci strhávají plakát k filmu Chiens perdus sans collier (1955), dává tím Truffaut neskrývaně najevo svůj postoj k tomuto filmu, který nesnášel. (filip.novak)
- Scénou s pokropeným zahradníkem režisér vzdává hold kinematografii, konkrétně odkazuje na filmy bratří Lumièrů Pokropený kropič a L'Arrivée d'un train en gare de La Ciotat. (Stegman)
- Natáčelo se ve francouzském městě Nîmes. (filip.novak)
Reklama