Rose Island

Talianský inžiniér Giorgio Rosa sa v roku 1968 rozhodol neďaleko Rimini založiť svoj vlastný mikroštát. Na Jadranskom mori postavil plošinu o rozlohe 400 štvorcových metrov, ktorú nazval Rose Island. Účelom bolo stvorenie malého raja, v ktorom mohol byť každý jedinec slobodný a sám sebou. Téma je dostatočne zaujímavá a tak sa ani nečudujem, že sa našiel niekto (Sydney Sibilia), kto mu vdýchol filmovú podobu. Množstvu organizačno-funkčných vecí ohľadne samotného ostrova sa snímka príliš do hĺbky nevenuje, čo by ma osobne dosť zaujímalo. Filmové spracovanie je skôr takou príjemnou atmosferickou záležitosťou na letné dni, s milým idealistickým závanom. Pokiaľ Rose Island pojmete s väčším nadhľadom, dokážete si ho užiť. Pravdepodobne ale aj rýchlo zabudnete. (20.08.2021)

Od mé páté hvězdy tuto taškařici dělí právě humor a to skrze svoji decentnost. Rozhodně neočekávejte, že se budete za břuch popadat, ale na stranu druhou se jedná o atraktivní příběh pár bláznů, kteří chtěli mít svůj vlastní svět. Takže jde o takový půvabný italský film nabitý správnou retro atmosférou. Mikro zřízení, které se prohlašují za vlastní stát, je po světě povícero a jsem rád, že jsem něco takového mohl shlédnout. Dopomohl i fajnový soundrack s hity nejenom z Itálie. Nadprůměrný NETFLIX můvý...https://www.youtube.com/playlist?list=PLkLimRXN6NKyua-Rf3EmxSeKzGLhcjZDF (28.12.2020)

No čo sa človek nedozvie. Určite by ma nenapadlo, že jediná úspešná námorná invázia Talianska bol námorný útok na úbohú plošinku o rozlohe 400 metrov štvorcových. Na mieste OSN by som vydal rezolúciu o neoprávnenom útoku, na defacto slobodný štát. Medzinárodné vody sú holt medzinárodné vody. Život píše tie najkrajšie príbehy, pričom aj tu platí, kde je vôľa, tam je všetko možné. Na slabší nadpriemer akurát. 70/100 (12.01.2021)

Neuvěřitelný příběh několika lidí, kteří se nedokázali smířit s tím jak je systém nastavený. Bohužel systém nebyl s jejich počínáním pochopení. Je smutné, že Itálie nebyla nijak potrestaná za tuhle invazi. Co se filmu týká, bylo to docela průměrné vyprávění, ale v originálním jazyce mělo své kouzlo. Bavily mě herecké výkony. Rekonstrukce ostrova vypadala výborně a řekl poměrně věrně originálu. A nakonec je potřeba zmínit absolutně fantastický soundtrack. (10.10.2022)

Neskutečně sympatický a vskutku neuvěřitelný příběh Růžového ostrova, který se skutečně stal, ačkoliv mnohé je samozřejmě více či méně přibarvené. Charisma Elia Germana je neskutečné, svým nadšením a idealismem mírně připomíná samotného Roberta Benigniho. Milostná zápletka, jakkoliv má v některých scénách své opodstatnění je sice takovým pátým kolem u vozu, které sice neurazí, ale sotva někoho nadchne. Též mě trochu mrzí vyhrocení konfliktu do toho extrému, kdy divák je nucen fandit Giorgiovi, zatímco italská vláda je bezskrupulózní byrokratickou institucí, která pro ostrůvek svobody za vodami "nesvobodného" systému nemá pochopení. Respubliko de la Insulo de la Rozoj je zde navíc popsána až těžce idealisticky, tudíž to mnohem víc připomíná diskotéku než nějaký skutečný pokus o vytvoření svobodného státu. Na jednu stranu je toto všechno škoda, na stranu druhou je mi naivní pojetí snímku svým způsobem sympatičtější a možná i příjemnější než se trápit u nečernobílého dramatu o problémech konceptu svobody. (19.05.2021)