Josee to tora to sakana-tači

Animovaný film, vychádzajúci z pera spisovateľky Seiko Tanabe, prináša romanticko-dramatický príbeh o vysokoškolákovi Tsuneovi a telesne postihnutej Kumiko/Josee. Ak divák nečítal knižnú predlohu, asi len ťažko bude vedieť posúdiť, do akej miery sa jej film pridŕža. Ak je však oboznámený so snímkou z roku 2003, všimne si hneď niekoľko rozdielov, ktoré sa podpisujú na tom, že v podstate ide o dva takmer odlišné príbehy. Základná premisa síce zostáva zachovaná, ale v prípade tohto animovaného počinu z roku 2020 možno hovoriť o nevinnejšej a sladšie pôsobiacej verzii, zatiaľ čo hraný film prináša viac realizmu a explicitnosti. Porovnávať však tieto dve diela na tomto mieste netreba, keďže obe majú svoje plusy, ktoré sa podpisujú pod to, že ide o kvalitatívne nadpriemerné filmy. Ak sa budeme venovať už iba vyložene animovanej snímke, vyzdvihnúť v jej prípade je potrebné najmä vizuálnu stránku a hudbu. Animácia, pod ktorou je podpísané štúdio Bones, je naozaj nádherná, plná živo pôsobiacich farieb s dôrazom na detail. Hudba, ktorá snímku dopĺňa, zároveň veľmi dobre pasuje do príbehu. Príbehu ako takému nechýbajú emócie, takže divák z filmu cíti radosť aj smútok. Plusom sú takisto aj menšie dejové zvraty či skutočnosť, že až do úplného konca nie je celkom jasné, ako to medzi Tsuneom a Kumiko/Josee dopadne. Postavy sú napísané dobre, pričom pozitívne možno hodnotiť aj vykreslenie ich psychológie a vzťahov medzi nimi. Josee to Tora to Sakana-tachi v animovanom kabátiku dokonca možno pôsobí ešte o trochu lepšie než o sedemnásť rokov starší hraný film. Záleží však na individuálnych diváckych preferenciách. V každom prípade však anime podoba príbehu nesklamáva a prakticky po každej stránke ponúka viac ako dobrý divácky zážitok. (29.07.2023)

Napsat vhodný komentář k "Josee a moře" aniž bych se nedotýkal myšlenek a výkladu od povedené recenze cesmine, lze ztuha, pokud vůbec, takže budu spíš jen navazovat s drobnýma parafrázema. Audiovizuálně pěkně naaranžované dílko nemám problém zaškatulkovat do sekce těch povedenějších romancí na základě výběru ingrediencí a koření. Láska má mnoho podob; může k Vám doběhnout, dojít a někdy přímo i sjede na invalidním vozíčku. Povahově dosti odlišné duo pod hlavními reflektory velmi mile spojuje "mořská" linka a líbí se mi zakomponovaná symbolika se světově proslulou pohádkovou postavou Malé mořšké víly, která na souši kráčet neumí; a pokud to zvládne, tak zase nevzlétne. Taktně a citlivě budované sblížení Josee a Tsunea obsahuje klasiky typu drobných eskapád, dojemnějšího poznávání, doplněné rozpustilými vtípky na adresu tsunderovského charakteru dívky a umně přesným dávkováním těchto kompozic uteče první půlka snímku jako voda. A následně na to "au!", začneme šroubovat, násilně, vrzavě, lítají jiskry s třískama a děj má problém vygenerovat přirozené napětí či smysluplnou překážku aniž by nepřiskočilo nápomocné nemehlo v podobě deus ex machiny. Příběh do té doby bezvýznamnou vedlejší postavu kopne k stupidnímu a nesmyslnému rozdmýchání konfliktu, jehož výsledný domino efekt zasáhl IQ téměř všech tak, aby začaly též jak z partesu nepochopitelně blbnout. Pointa vyprávěné pohádky byla kýžená, tutová, postava si šla za svým, aby po dosaženém úspěchu to zas zabalila a šmodrchala tak závěrečný kolotoč nově prosakujících klišé a nevítaných náhodiček. Povzdechy se na povrch derou samovolně: Bylo to třeba? I přes poměrně uspokojivý závěr je odpověď "ne". Nutilo mě to při sledování závěrečných titulků mhouřit oči nadoraz, protože ač technicky klopýtavý konec kazil dojem, kouzelné scény v úvodní polovině a fajn hlavní postavy převáží celkové pocity do pozitivních čísel. Skoro skoro skoro jsem dal tři hvězdy, ale prostě mi to nedá, jsou to tedy velmi velmi slabé čtyři. (23.06.2021)

Musím si zase jednou trošku povzdychnout. Achjo. Po zhlédnutí jsem se prostě nemohla zbavit dotěrného pocitu „A to bylo jako všechno?“. Nechápejte mě, prosím, tak, že by se ve filmu nic nedělo, ale mně asi nesedlo tempo, jakým je příběh vyprávěn (děje se toho hrozně moc s divně chladnou samozřejmostí, pak se neděje skoro nic a pak je najednou prostě konec) a bohužel to způsobilo na mé straně hned několik wtf momentů. Chování některých postav (Mai a babča) mi přišlo extrémně nelogické, jakoby to ani nebyli lidi, ale jen figurky, které připraví situaci tak, aby mohla pěkně vyeskalovat určitým způsobem. Což mi přišlo dost smutné. Přitom roztomilá tsunderka Josee a odhodlaný Tsuneo byli oba velmi dobře napsané hlavní postavy. A ano, na nich to samozřejmě primárně stojí, ale je tam až moc věcí, které mi nedovolily si tento manifest na život a sny (přestože je to námět, který už byl viděn všude nesčetněkrát) řádně užít. Jelikož jsem viděla nějakou mladou slečnu anime influencerku na instáči, jak brečí už u traileru, čekala jsem bouři emocí a opět si musím dát jeden ostentativní facepalm nad svou vlastní pošetile optimistickou naivitou. Žádné velké dojímaní se nekonalo. Říkám si, že bych možná měla ocenit, že se film nesnažil na sílu ždímat emoce, ale mám spíš pocit, že se snažil a nějak to na mě nezafungovalo. Asi už jsem uvnitř mrtvá, a nebo jsem si vypěstovala nějaký patos-radar, což je vlastně samo o sobě docela k uzoufání, protože já bych se přece tak strašně ráda nechala dojmout tklivým příběhem o dívence na vozíčku. No nic. Dáme si ještě jeden povzdech - Achjo. Vrcholem filmu je pohádka o Malé mořské víle a zářivém křídlu. Tam to mělo skončit. Zbytek už je prostě jen absurdní a za mě to nejvíc zvedá nádherná animace, práce s metaforami a překrásný (ale proboha, jak překrásný!) hlas Kayi Kiyohary. Jenže, jak říká Marshall: "Not good enough!" *prásknutí bičem*. Jsem překvapená, že na čsfd jsou zatím jen tři hodnocení (ehm, a všechna pětihvězdová) a určitě budu sledovat, jak se to tady nakonec vyvine, protože na anime databázích si zatím Josee vede víc než dobře a nemůžu se tedy zbavit pocitu, že jí musím hrozně moc křivdit. Skoro skoro skoro jsem dala čtyři hvězdy, ale prostě mi to nedá, jsou to tedy jen velmi velmi silné tři. (19.06.2021)

V poslední době jsem se naprosto zamiloval do anime a asi před dvěma týdny jsem dostal opravdu chuť na něco romantického...první jsem shlédl Koe no katači a absolutně miloval jsem jak tento film pracoval s romantikou (ne jako normální hrané filmy)...a zde je to dost podobné....jestli něco film je tak určitě romantický ale zde to není jeho hlavní náplň...tou totiž je jít si za svými sny a že bychom si do toho neměli nechat kecat...hlavní postavy Tsuneo a Josee jsou opravdu dobře prokresleny a obě mi přirostly k srdci (Josee sice ze začátku byla slušná tsundere ale když ji poznáte hlouběji pochopite proc), ale to nemohu říct o ostatních...film je poměrně krátký (např. již zmíněné Koe no katachi má o více jak půl hodiny více) a dle mého by mu neublížilo být tak o těch 20 minut delší a přidat nějaké scény...samozřejmě tu jsou i nějaká ta romantická klišé, ale to se opravdu dá odpustit...animace byla nádherná a já tomuto dávám krásné 4,25/5 (04.01.2024)

Líbí se mi téma, dokázal jsem si oblíbit hlavní postavy a pochopil jsem a ocenil většinu důležitých sdělení, které mi chtěl film říct. Co se animace týká, tak jsem tu dokázal najít opravdu hezké a procítěné okamžiky (třeba první návštěva pláže) a i hudebně to bylo fajn. Co je horší, je úvodní tempo a způsob vyprávění a některé zvraty v druhé polovině filmu. Co se toho úvodu týká, tak mi připadá, že mi tam chybělo víc příběhové vaty. Dějí se tu věci, vypráví se příběh a já vidím ty důležité okamžiky, ale chybí mi tam nějaké lepší a hlubší propojení mezi některými situacemi, které by dodali větší hloubku následnému vývoji, aby to na mě celé působilo přirozeněji. Možná tady trošku zvolnit, některé okamžiky lehce rozvést a natáhnout, aby emoce fungovali silněji. Těžko se to popisuje, ale je to prostě dojem, že příběh občas skáče, místo aby jen běžel, nebo v těch správných momentech plynul. No a druhá polovina má zase určité okamžiky, kdy jsem si říkal, že tu budují jen zbytečné drama pro drama a že třeba jeden zlomový okamžik je tam hlavně proto, aby věta "Tohle zdravý nemůže pochopit." dostala náležitý význam a divák pochopil. Také závěrečná scéna na mě nepůsobila tak silně a procítěně, jak bych si přál a po pravdě mnou již jednou zmíněná první návštěva pláže jí v mnoha ohledech strčí do kapsy. Ale pořád je to zajímavý a docela sympatický film, který ve většině důležitých aspektů dokázal jakž takž fungovat a vlastně i řekl to, co chtěl říct a mě to oslovilo. A tak se tentokrát přidávám do týmu "Skoro skoro skoro jsem dal tři hvězdy, ale prostě mi to nedá..." 6,8/10 (23.06.2021)