Země se chvěje

Filmařsky zajímavý neorealistický experiment, kdy do scénářem daného příběhu vstupují vedle vypravěčů pouze neherci, přímo obyvatelé malého rybářského městečka Trezze kdesi na Sicílii. Sled epizod ze života rybářů, konkrétně vícegenerační rodiny Ntoniho, ve své autenticitě vytváří strhující atmosféru života chudých lidí v jejich každodenní snaze o šťastnější a bohatší život, však přes tvrdé přírodní podmínky, tradice a sociální zaostalost místní komunity bez šance a bez naděje do budoucnosti. Drsně poetický a v dobrém smyslu slova i politický film navíc po téměř šedesáti letech může sloužit i jako jedinečný dokument o životě na poválečném italském jihu, na který přece jen pomalu přichází výdobytky moderní společnosti, danné však jen někomu právem silnějšího. Nakonec přece "Moře je kruté a rybář umírá na moři..." Děj se vůle Boží... (31.10.2006)

Herecké obsadenie civilných obyvateľov dopadlo nadmieru dobre, nezaznamenal som kvalitatívne výkyvy v prednese postáv. Keďže mnohí z nich prežívali dačo podobného v reálnom živote, nemali s tým problém. Sicílsky stav korupcie, kde sa mafiáni topili v blahu a rybári prichádzali k zúfalstvu je všeobecne známy. Ale nič naviac, čo by som nevedel pred týmto filmom o tamojšej situácii som sa nedozvedel, čo je na vysokú dĺžku trochu sklamanie. Čiže nech som sa snažil akokoľvek, bez niekoľkých prestávok som to nevydržal. Ale pôdorysný vývoj obyvateľstva a taká tá remeselná poctivosť sa mi páčila a to dáva optimizmus pred ďalšími Viscontiho dielami. Je jedným z mojich potenciálnych favoritov :). (08.07.2014)

Ano, film je poněkud patetický, trochu předvídatelný a lehce schématický, občas překvapivý, často krutý, na konci zdlouhavý... Ostatně, jako život sám. Rybáři hrají sami sebe, tak pochopitelně přehrávají, ale bez hyperbol by nebylo umění. Ve svém výsledku pravdivý a důležitý film. V roce 1948 bych mu "sociální" či "socialistický" podtext rozhodně nevyčítal. (28.11.2006)

Sociálne uvedomovanie nevzdelaných rybárov na juhu Sicílie v klasickom diele talianskeho neorealizmu. Po generácie hrdlačili ich predkovia celé dni na mori. Zomierali zabudnutí, upracovaní, bez možnosti vychutnania plodov celoživotnej driny. Zmena sa nerodí ľahko, pologramotní rybári z malej dedinky nemajú čas ani možnosti odviezť si svoje úlovky do väčšieho mesta, kde by za rybacinu utŕžili viac. Sú odkázaní na dumpingové milodary skupiny miestnych obchodníkov, ktorí sa dohodli na maximálnej výkupnej cene, ktorá postačuje ledva na jedlo na ďalší deň. Nespokojný Antonio chce žiť lepší život, oženiť sa a nebyť závislý na vydieraní obchodníkov vykupujúcich celonočný úlovok za žobrácke ceny. Rozhodne sa osamostatniť, zoberie si pôžičku, za ktorú banke založí viacgeneračný rodinný dom. Spočiatku ide všetko dobre, jedna búrka však zmení nadšené plány. Antonio nakoniec končí ako začínal - ako hrdlačiaci otrok miestnych pánov. Veľmi sugestívne obrazy biedy drobných rybárov, obrazy celodennej lopoty, niečo málo radostí v kraji s fasinujúcou prírodnou scenériou mora, skál a vybielených rybárskych domkov využíva Visconti na jedničku, ponúkajúc popri sociálnej dráme aj impresívne ladené obrázky sicílskej krajiny. Polodokumentárny štýl, práca s miestnymi obyvateľmi v hlavných úlohách zdôrazňujú realistický charakter filmu, umocňujú jeho vyznenie a prispievajú k lepšiemu vykresleniu vykorisťovania chudobnej masy zopár kupcami. (25.05.2005)

Příliš dlouhé, rozvleklé a nudné neorealistické drama o sicilských rybářích. Všichni ti neherci jsou k uzoufání příšerní. Pochopil jsem onen sociálně kritický podtext, ale tak, jak mi to bylo podáno, jsem si spíš přál, aby se někde opravdu zachvěla země, zvedla se tsunami a celá Sicílie šla i se svými rybáři k čertu. (31.10.2006)