Born a Champion

Krásnej film o bojových sportech. Kéž by něco takového dostal poslední dobou i box. Ale zrovna jiu-jitsu je jedno z mála bojových umění, které zní jako jídlo z vietnamského bistra a není úplně na hovno Je na první pohled poznat, že je Sean Patrick Flannery národní šampion BJJ, takto reálný grappling jsem ve filmu asi neviděl. Je to v podstatě hrozný béčko a levný film, ale evidentně srdcovka, což se přeneslo i na mne. Kombinace Wrestlera, Sultana, Rockyho a trochu Cobra Kai. Myslím, že Spazz z toho bude tak nadšený, že tomu věnuje nějakou ilustraci :) 8/10 (03.05.2021)

No necakal by som,zeby sa mi pri tomto filmovom zanri objavila aj nejaka slza v oku,naozaj velmi pekny pribeh o jednom americkom bojovnikovi v brazilskom jiu-jitsu,ktory bol medzi prvymi,ktory mal v tomto tvrdom sporte cierny opasok,nebudem viac prezradzat,no pozrite si tento film,podla mna sa to oplati...:-) (28.09.2021)

Súhlas s miestnym hlavným gaymanom verbalom. Je to taký poctivý oldschool MA športový film o tvrdom chlapíkovi s mäkkým srdiečkom. Je to natočené v Hallmarkovskom štýle prístupnom pre žienky, keďže viac ako na bitky sa film sústredí na dramatickú stránku a dokonca do veľkej miery na romantickú líniu hlavného hrdinu. Viacmenej dramatická línia celkom funguje. Len tá historka s vojakom na konci bola už príliš a nadobro ma rozosmiala. Bitky sú kratučké a namiesto štandardného mlátenia viac pripomínajú zdolávanie vrchov rôznych hôr, keďže pri nich často borci lezú jeden po druhom až kým nedosiahnu vrchol a potom ten porazený si môže maximálne tak poklepať na zem. Teda pokiaľ ho jeho súper nadobro neznehybní. Musím povedať, že na rozdiel od hlavného hrdinu, mi film na konci trochu otvoril oči ohľadom MMA. Film je naviac štylizovaný ako životopisný film o skutočnej postave. Čomu som nemal problém uveriť, takže po skončení som pre istotu skúsil vygoogliť, či taký zápasník exitoval. Takže celkovo to je príjemná jednohubka, ktorú si užije jak útlocitný chlap tak tvrdá ženská, prípadne aj naopak. 5/10. (30.09.2021)

99% filmů s MMA tématikou jsou z hlediska bojové stránky absolutně hloupé, odfĺáklé a neuvěřitelné a povětšinou hloupý příběh s bezcharakterními herci jim na kvalitě nijak nepřidává. U Born a Champion je tomu v bojových scénách stejnětak, akorát jsou méně naivní než jiné filmy, takže výsledek je dobře koukatelný. V čem ale film vyniká a v čem mě nekompromisně dostal jsou emoce, protože charismatické ústřední dvojce spolu se scénářem (ano, ikdyž je kýčovitý, předvídatelný a stokrát viděný) se povedlo ve mě vyvolat takové emoce, že jsem měl hned několikrát blízko k slzám. Příběh MMA je zde trochu upozaděn celou lovestory a příběhem o hlavní postavě, což mi ve výsledku ale vůbec, vůbec nevadí, dobře se na to dívá, má to dobrý feeling, v klíčových scénách dokáže být film napínavý a v jiným zase chytit za srdce. Zápasů je zde dost, finále klasicky směřuje tam, kam všichni čekáme, ale i přes tuhle “brakovitost” jsem si film užil a takhle emočně jsem se už dlouho nevyřádil. Za tohle vše a výkon hlavního herce klidně tu hvězdu přihodím a možná ji časem po uležení vezmu zpět, každopádně pocit po zhlédnutí je dobrý, a to i přesto, že film nejspíš nesedne všem. Pokud se do něj ale divák vžije, bude vtažený naplno. (09.10.2021)

Kýčovitá mýdlooperní hospodyňkovská homokládovina o ňuňavě romantickém BJJmedvídkovi (BlowJob Jam), pyjonýrovi všech pyjonýru, slaďoušovi nejsladším a správňákovi nejsprávnějším, kladnějším než kláda, který, pokud zrovna s nadšením neaportuje paničce tenisáky, nečumí na ni jak baset na kotletu a nenosí jí v hubě kabelku, xmrti rád oblézá slizce zpocené otyloně z MMA (Mentally Malformed Aggressors), co by jej za normálních okolností sfoukli jen lehkým kýchnutím, očichává jim rozkroky a vytírá jim xichtem podpaždí. Suma sumců docela trappling (choreografický i tokací) a něco, jako by přeslavná spissovatelka hajzlpapírů E.L. Jamesová napsala scénář k 50 odstínům Fandama. Nasraně druhé to však má veškeré markanty osmdesátkového kunkfuj braku, čili takové nostalgicky vinné potěšení a ideální výplň na dlouhé podzimní podvečery, kdy se vám strašně nechce čumět s nějakým romanticky roztouženým bobrem na chervánky, osaměle si progelovávat řitní věnec či mlátit menší a slabší. A já zrovna jeden z takových podvečerů měl. Tak tři, a už o tom nechci mluvit. (26.09.2021)