Eva Gerová

Eva Gerová se narodila jako Eva Branbergerová 4. března 1920 v Praze do rodiny hudebního vědce, organizátora a skladatele (složil hudbu k filmům KAREL HYNEK MÁCHA, FILOSOFSKÁ HISTORIE, BÍLÁ NEMOC a CO SE ŠEPTÁ) Dr. Jana Branbergera (1877 – 1952) a operní pěvkyně Doubravky Černochové – Branbergerové (1885 – 1945). Po otcích zdědila umělecké sklony a od sedmi let hrávala v představení pražských konzervatoristů. Navštěvovala anglické gymnázium a z kvarty přešla v roce 1936 do druhého ročníku dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze.

Při přijímacích zkouškách na konzervatoř si ji všiml režisér Oldřich Kmínek, který ji jako šestnáctiletou studentku obsadil do svého melodramatického snímku MANŽELSTVÍ NA ÚVĚR (1936) a postavy sestry Ley Pohlové (Zita Kabátová) Emy. Její mladiství dívčí zjev, jemná nevinná tvář, výrazné oči, malá ústa a laskavý hlas upoutal pozornost i dalších filmových činitelů. I když mladá Eva studovala, ihned následující rok získala další čtyři nabídky na filmování, roku 1938 to už bylo šest pozvání. Nejčastěji hrála úlohy slušných a spořádaných dcerušek, které nakonec získají svého vytouženého vyvoleného.

Roku 1937 se představila jako Pepička Kondelíková v Krňanského přepisu stejnojmenného oblíbeného románu spisovatele Ignáta Herrmanna OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA (1937), mladší sestra Lori Šomkové (Karla Oličová) Aninka v životopisném snímku české režisérky Zet Molas KAREL HYNEK MÁCHA (1937), dvojrole Mařenka Lízalová a matka Kopečková – Lízalová zamlada v Bromově komedii KARIÉRA MATKY LÍZALKY (1937) a Věra Soldánová v sociálním dramatu HARMONIKA (1937) režiséra Ladislava Broma. Není bez zajímavosti, že v komediích OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA (1937) a KARIÉRA MATKY LÍZALKY (1937) ji rodičovský pár vytvořili Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk.

Další rok byla snoubenkou Hanou Karlíkovou v komedii Waltera Schorsche PÁN A SLUHA (1938), novomanželkou Helenou Frýdlovou – Čejkovou ve Slavínského komedii SVATEBNÍ CESTA (1938), Čechoameričankou Daisy Brožovou v další komedii Vladimíra Slavínského SLEČNA MATINKA (1938), dcerou Zdenkou Jiříkovskou v NEPORAŽENÉ ARMÁDĚ (1938) Jana Bora, agentkou Věrou Duškovou ve Slavínského BÍLÉ VRÁNĚ (1938) a studentkou Věrou Pšeničkovou v komedii JARKA A VĚRA (1938) Václava Binovce. Jak vidno, v tomto roce nejčastěji spolupracovala s Vladimírem Slavínským.

Svůj pseudonym, který používala výhradně jen na filmovém plátně si Gerová zvolila už v roce 1936 z druhé půlky svého původního jména, které bylo pro novou filmovou kariéru moc složité a německé. Těsně před začátkem protektorátu Čechy a Morava se v devatenácti letech představila naposledy ve filmové branži jako titulní Stázička Vaňousová ve Šléglově komedii podle stejnojmenného románu VENOUŠEK A STÁZIČKA (1939). Jejím hereckým partnerem – Venoušem Huňáčkem – byla oblíbená herečka Věra Ferbasová. Ještě v roce 1939 krátce hostovala v Divadle na Vinohradech.

Ještě na úsvitu okupace se provdala za policejního lékaře MUDr. Jaroslava Šanovce, přijala jeho jméno a krátce po sobě se jí narodil syn a dcera. Ukončila hereckou a filmovou kariéru a věnovala se plně své rodině. Tohoto rozhodnutí nikdy nelitovala. Po válce pracovala nejdříve jako brigádnice v Univerzitní knihovně a Knihovně společenských věd, krátce studovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Na radu Josefa Strnadela si udělala knihovnickou nástavbu a stala se knihovnicí Divadelního a filmového oddělení pražské Městské knihovny. V aktivním zaměstnání byla až do roku 1993.

Až ve vysokém věku se opět začala objevovat na veřejnosti. Účastnila se několika veřejných akcí, vystoupila v televizi a v rozhlase. Často byla, i ve filmových titulcích, chybně psána jako Eva Gérová. Do vysokého věku si udržovala dobrou kondici a životní optimismus, ve kterém ji pomáhala také vnoučata a pravnoučata. Bývalá ani ne dvacetiletá hvězdička druhé poloviny 30. let Eva Gerová, jejíž kariéra trvala pouhé tři roky a s kontem dvanácti filmových úložek (ve dvou i zpívala), zemřela 5. června 2013 v Praze ve věku vysokých devadesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour