Gina Lollobrigida (4.8.2010): „E grazie a Esmeralda, sarò immortale (díky Esmeraldě, budu nesmrtelná)“.
Subiaco (asi 80km od Říma) je rodiště herečky, která okouzlila nejen filmový svět, zejména v padesátých letech minulého století. 4. července 1927 v 8 hodin ráno, se tato herečka, považovaná za jednu z vůbec nejkrásnějších hereček na světě, narodila pod rodným křestním jménem Luigina. Pro mnohé se Gina Lollobrigida stala sexuálním symbolem a nočním snem. V průběhu své kariéry si vysloužila přezdívku „Mona Lisa dvacátého století“. Naopak bývalé seskupení socialistických zemí včele se Sovětským svazem, si z Giny udělali symbol „západního“ pozlátka a neřesti.
Gina se narodila v rodině poměrně bohatého výrobce nábytku Giovanna Lollobrigidy (1897-1977) a jeho ženy Giuseppiny Mercuri (1900-1970). Gina měla ještě tři sestry, Giulianu, Marii a Fernandu. Gina si jako dítě prožila druhou světovou válku a jak sama potvrdila, nikdy se na tyto vzpomínky nedá zapomenout. I to byl jeden z důvodů, proč se později věnovala fotografování smutku dětí.
Její rodný dům byl velká budova, starý hotel, který byl během války obsazen Němci. Gina vzpomíná, že když slyšela bombardování Američanů, schovávala se pod velkým stolem, jedním z výrobků jejího otce. Jejich dům byl následně kompletně zničen bombardováním, rodina přišla o veškerý majetek a přestěhovala se do Říma. Zde žila celá rodina, tedy šest osob, pouze v jedné místnosti. Gina díky svému talentu měla privilegium v rodině a mohla tak studovat malířství a sochařství na umělecké škole. Sestry Giuliana i Marie pracovaly v kině, aby pomohly Gině při studiu.
V roce 1947 získala Gina stipendium a snažila se za každou cenu školu dokončit, i přes trvalé návrhy nastoupit cestu filmové kariéry. Přesto přichází právě v roce 1947 její debut na filmovém plátně. V tomto roce se objevuje v muzikálu LUCIA DI LAMMERMOORE, v dramatu AQUILA NERA a v dalším muzikálu L´ELISIR D´AMORE, kde hrála jednu z přítelkyň hlavní hrdinky Adiny (Nelly Corradi). Rok 1947 se zároveň rokem její účasti na soutěži Miss Italia, kde obsadila třetí místo. Tento rok byl v této soutěži úspěšný pro budoucí herečky, které se v pořadí první až čtvrté místo, umístily takto: Lucia Bosé, Gianna Maria Canale, Gina Lollobrigida, Eleonora Rossi Drago.
Poté přichází první návštěva Spojených států, ale po půl roce se Gina vrací. Zpět v Itálii je v roce 1949 a za manžela si vzala slovinského lékaře Milko Skofice, dne 15. ledna 1949. S ním měla Gina syna Milka Skofice Jr., který se narodil v srpnu roku 1957. Manželství vydrželo 22 let, až do jejich rozvodu 25.6.1971. Dnes je Gina již babičkou, díky vnukovi Dimitrimu (*1994).
Významnější filmy její kariéry přišly po roce 1950. S Aldo Fabrizim a Marcellem Mastroiannim se podílela jako Rita Burton na komedii VITA DA CANI (PSÍ ŽIVOT) 1950 a ve stejný rok jí proslavila její role Lisetty Minneci ve filmu MISS ITALIA. Padesátá léta byla doslova žně, pro Ginu a její role. V roce 1952 hrála v hudební komedii LE BELLE DELLA NOTTE (KRÁSKY NOCI) s Gérardem Philipem a stala se velkým miláčkem Francouzů. Vrchol jejich společného natáčení přišel ještě ve stejném roce díky historickému dobrodružnému snímku FANFÁN TULIPÁN. Nádherná Adeline v podání Giny už jen potvrdila statut velké hvězdy a sexuálního symbolu doby. O rok dříve ještě natáčela válečný snímek POZOR, BANDITI. V té době ještě Gina nebyla plně rozhodnuta být jen herečkou a stále chtěla být sochařkou, nebo dokonce operní pěvkyní (hlasové předpoklady k tomu jistě měla). Pak přichází ale spolupráce s Vittoriem De Sicou a velký triumf se dvěma díly komedie z prostředí poválečné italské vesničky. PANE, AMORE E FANTASIA (CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE) 1953 a o rok později PANE, AMORE E GELOSIA (CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST). Tvůrci chtěli roli krásné „výtržnice“ posunout trochu jinam a ve třetí části PANE, AMORE E…(CHLÉB, LÁSKA A….) 1955, byla Gina nahrazena tehdy 21 letou Sophií Loren. Ač byla Sophia krásná a výborná herečka, končí třetí část určitým fiaskem. Už to pro diváky nebylo to pravé ořechové. Po třiceti letech se touto trilogií inspiroval Zdeněk Troška k natočení české trilogie SLUNCE, SENO ……
V roce 1956 přichází do kin velký trhák s názvem NOTRE-DAME DE PARIS (ZVONÍK U MATKY BOŽÍ). Gina v roli krásné cikánky Esmeraldy, předvedla kromě herectví i svůj talent taneční a Esmeralda se stala pro Francii tím, čím „výtržnice“ Maria De Ritis pro Itálii. V Paříži, se dokonce uchytil nový název(Les Lollos) používaný pro reklamy na podprsenky.
Zfilmování románu Alberta Moravii ŘÍMANKA (1954), se stal pro Ginu příležitostí pro roli Adriany a zhostila se jí na výtečnou. V roce 1988 byl natočen stejnojmenný televizní film, ve kterém Gina hrála roli matky (v původní verzi hrála matku Pina Piovani) a roli Adriany převzala Francesca Dellera. Svoji všestrannost (herectví, tanec i zpěv) prokázala Gina v roce 1955 v roli Liny Cavalieri ve filmu LA DONNA PIU BELLA DEL MONDO. Zde Gina svým lyrickým sopránem zpívá slavnou píseň z Pucciniho Toscy, „Vissi d'arte“ s orchestrem římské opery a díky tomuto snímku byla nazývána "nejkrásnější žena na světě“.
Návštěva Spojených států se Gině pojí se vzpomínkami jejího příjezdu 4. července, tedy den kdy se narodila. Američané slavili svůj Den nezávislosti a Gina když viděla vlajky, žila v iluzi, že jsou kvůli ní. V Americe byla přijata i prezidentem Eisenhowerem. Hollywood, byl prý ale vězením, kde spolupráce mezi hercem a režisérem byla neexistující. Když prý mělo dojít k natáčení filmu LADY L, nikdo nechtěl měnit nic ve scénáři a po šesti měsících patové situace s bláznivými náklady na výrobu, Tony Curtis a Gina film opustili. Film byl natočen o dva roky později s Paulem Newmanem a Sophií Loren.
Gina vzpomíná na herce Rocka Hudsona, který byl prý opravdový „výstavní samec“ a natočili spolu velmi dobrou komedii COME SEPTEMBER (ITALSKÉ PRÁZDNINY). Rock Hudson, nebyl ale pro ženy správnou volbou z důvodu jeho homosexuálních sklonů. Největší dojem na Ginu v USA udělal rozený komik Humphrey Bogart, který byl ale „ztracen“ kvůli krásné a žárlivé herečce Lauren Bacall. Humphrey nazval Ginu, Marilyn Monroe vypadající jako Shirley Temple. A vzpomínky na Marilyn Monroe? Pro ni udělala Gina tři sochy. Pro Ginu byla Marilyn nejsladším, nejnaivnějším, nejpravdomluvnějším a nejloajálnějším člověkem, jakého kdy poznala. Mimo to byla vždy profesionálně připravená a extrémně citlivá. Vzpomínky na jiné herce jsou rozporuplné. Například Yves Montand byl prý vulgární a falešný člověk s laskavým obličejem. Opakem byl Jean Paul Belmondo, skutečný gentleman.
Gina měla vždy sklony a talent ke kreslení a sochařství. Nebylo tedy překvapením, že se její vášní stalo i fotografování. V roce 1967 objevily její talent časopisy “Life” a “Time Magazine“ a Gina věnovala svou energii po dobu pěti let fotografování svých dojmů, pocitů a emocí. Cestovala po celém světě a fotografovala květiny, zvířata, lidi a zejména děti, včetně jejich smutných tváří, jako ukázku světové krutosti a utrpení. Při cestování po světě nevynechala ani Kubu, kde se setkala s Fidelem Castrem, který pak přiznal, že ji bezhlavě miluje.
V roce 1967, byla požádána o vytvoření knihy o Itálii. Aby mohla fotografovat divy své země nerušeně, putovala po Itálii více než dva roky, převlečená za výstředního turistu. Kniha s názvem „Italia mia“ měla obrovský úspěch u kritiků i diváků. Prodalo se téměř 300.000 výtisků a byla přeložena do několika jazyků. V roce 1973 získala také mezinárodní cenu za nejlepší knihu roku - „Premio Internazionale Nadar per il miglior libro dell’anno“.
V roce 1964 po boku Seana Conneryho hrála vypočítavou ošetřovatelku ve filmu BEZCHARAKTERNÍ ŽENA. Rolí bylo mnoho a tak připomenu již jen akrobatku Lolu ve filmu z cirkusového prostředí TRAPÉZA (1956), vynikající komedii JÁ, JÁ, JÁ….A TI DRUZÍ (1966), nebo její královnu ze Sáby v dobrodružném snímku ŠALAMOUN A KRÁLOVNA ZE SÁBY. Jako Carla Campbell pak zazářila v komedii BUONA SERA, Mrs. CAMPBELL (DOBRÝ DEN PANÍ CAMPBELLOVÁ) 1968 a vysloužila si nominaci na Zlatý glóbus v roce 1969. Za stejnou roli obdržela ve stejný rok také cenu „David“ pro nejlepší herečku v rámci cen David di Donatello Awards. Cenami David di Donatello Awards se Gina může pochlubit celkem pěti. Vyjmenovávat veškerá její ocenění by byla dlouhá řádka a tak jen ve stručnosti: získala celkem 25 ocenění a tři nominace (včetně dvou na Zlatý glóbus). Jednalo se o ocenění Bafta Awards, Bambi Awards, Stříbrná stuha či ocenění z filmových festivalů, včetně Karlových Varů (1995 - Special Prize for Outstanding Contribution to World Cinema).
Kromě ocenění uměleckých obdržela Gina i ta nejvýznamnější ocenění státní. Prezidentem republiky byla 27. dubna 1987 oceněna vyznamenáním „Ordine al merito della Repubblica italiana”. Francouzské ministerstvo kultury ocenilo Ginu roku 1985 v Paříži, vyznamenáním “Ordre des arts et des lettres”. Svou náklonost ukázali Francouzi ještě roku 1992 a vyznamenáním “Cavaliere della Legion d´onore della Repubblica Francese.
Za svou nejlepší roli a největší úspěch považuje Gina Esmeraldu v historickém dramatu NOTRE-DAME DE PARIS (ZVONÍK U MATKY BOŽÍ) 1956. Ještě větším úspěchem, ale prý bude její socha Esmeraldy. Bývalý starosta města Pietrasanta, Massimo Mallegni, se rozhodl dát její sochu do středu kruhového objezdu v blízkosti města. Gina doufá, že projekt bude nadále v intencích a nový starosta, Domenico Lombardi, bude v realizaci pokračovat. V den, kdy se prý bude Gina dotýkat nebe, chce, aby její popel být umístěn uvnitř sochy, která ji nejlépe vystihuje. Socha je pro Ginu jako živý tvor, a tak prý může být uvnitř, také. To, že se úplně nevzdala sochařství je zásluha sochaře Giacoma Manzu. V roce 1966 mu Gina pózovala, ale socha nikdy nebyla dokončena. Uplynulo mnoho let a roku 1978 Manzu znovu probudil svou touhu ztvárnit Ginu. Tak se zrodila nová socha životní velikosti, jedno z posledních děl Giacoma před jeho nemocí a následnou smrtí. Po jeho smrti se u Giny projevilo neodolatelné nutkání vrátit se ke své první lásce, tak dlouho potlačovanému a téměř opuštěnému sochařství. Od té doby, díky Giacomovi je její největší láska realizována. Město Pietrasanta je místem, kde Gina nyní tráví většinu času a kde vytváří své vlastní práce, nejprve v jílu, pak sádře, pak v bronzu i mramoru. Od roku 1990 vytvořila Gina více než šedesát soch. Osobně pracuje na sochách od počátku až do úplného konce opracování. V roce 1993 vytvořila Gina sochu „Il mondo per i bambini „ (Svět pro děti), tato monumentální socha je vysoká 5,40 m. Gina sama pracovala na dalším díle vyšším než 5 metrů. Jedná se o již zmiňovanou sochu její Esmeraldy (2001). Dokončovací práce vyřezávaní, zlacení a patinovaní jsou velmi náročné. Jedná se o sochu váhy až 40 tun.
Některé své sochy Gina vydražila ve prospěch charity a například v roce 2011 se účastnila v Římě Mezinárodního dne boje proti chudobě, kde Gina představila vůz Ferrari, který byl vydražen a výtěžek šel na pomoc projektům „Corno d’Africa“. Naposledy se ve filmu Gina objevila v roce 1997, kdy hrála menší roli Gaby Berrebi, ve francouzské komedii s Gérardem Depardieuem, XXL. Nečekaně se v roce 2011, po 14 letech absence v kině, vrátila Gina v komedii Ezia Greggia, BOX OFFICE 3D. Na konci téhož roku, se poprvé spolu objevují Gina a Sophia Loren a patří mezi protagonisty dokumentární snímku Antonella Sarna SCHUBERT - L' ATELIER DELLA DOLCE VITA (2011).
V květnu roku 2012, tedy téměř ve věku 85 let, byla Gina čestným hostem na slavnostním ceremoniálu David di Donatello Awards, kde humorně vyprávěla o její dlouhé a náročné kariéře herečky.
Gina přiznává, že za svůj život měla až příliš mnoho obdivovatelů. Studovala malbu a sochařství a herečkou se stala omylem. (Jsme rádi, že udělala tuto "chybu"). Gina pokračuje: "měla jsem v životě mnoho milenců a stálými románky jsem se naučila být od mužů rozmazlená“. Jedním z jejích milenců, byl údajně i český zpěvák Waldemar Matuška. Dokonce prý měla zkušenosti i ze svádění synovce. Sama dále říká: „popularita má světlou stranu a odemkne mnoho dveří. Ale pravda je, že ji nemám moc ráda, protože to mění soukromý život na málo významnou věc“. Lollo, typ "kudrnatého"salátu, byl jmenován po Gině, díky jejímu účesu.
Gina byla vedoucí poroty na Berlínském mezinárodním filmovém festivalu v roce 1986. V roce 1999, Gina neúspěšně kandidovala do Evropského parlamentu. Britský deník Daily Telegraph, informoval v lednu roku 2013 o objevení dokumentu, podle něhož se v listopadu 2010 Gina provdala za katalánského podnikatele v nemovitostech Javiera Rigaua Rafolsu. Gina tvrdí, že o 34 roků mladší Rafols uskutečnil podvod, protože v minulosti získal možnost ji právně zastupovat. Měl od Giny k dispozici plnou moc, kterou potřeboval k právním záležitostem. „Tato odporná osoba si mě vzala skrze náhradnici bez mého vědomí a svolení, aby po mé smrti dědila,“ prohlásila Gina. Její tvrzení podpořil i bývalý právník Španěla Javier Saavedra, jenž se s klientem rozešel v roce 2009 kvůli nezaplaceným účtům. „Rafols zaplatil ženě, která vypadala jako Gina Lollobrigida, aby uzavřel fingovaný sňatek,“ řekl britskému listu. Gina s Rafolsem žila déle než 20 let, potkali se na jednom večírku v Monte Carlu v 80. letech. Herečka v roce 2006 zvažovala, že si přítele vezme, ale později přípravu svatby zrušila.
Její teta Chelidonia se dožila 113 let. Gina vzpomínala, že jednou ráno, když skončily mytí, sedla si Chelidonia do křesla a řekla, že se cítí trochu unavená. Zavřela oči a za absolutního ticha opustila tento svět. Také Gina se nakonec dožila vysokého věku. Ke konci života musela být bohužel hospitalizována a svět opustila počátkem roku 2023 ve věku 95 let.
Petr "Hennes" Hennebichler
