Lída Plachá

Lída Plachá se narodila 24. listopadu 1921 (některé prameny uvádějí datum 24. února) v Městci Králové jako Ludmila Plachá. Zajímalo jí herectví, které chtěla složit na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře. Krátce po složení zkoušek byla ale gestapem zatčena za odbojovou činnost ve skupině Julia Fučíka a vězněna až do roku 1945 v koncentračním táboře Ravensbrück. Po skončení války se rozhodla svůj sen pro herectví splnit. Zpočátku se na hereckou dráhu připravovala soukromě u hereček Národního divadla Evy Vrchlické a Boženy Půlpánové. Zprvu hostovala v divadle Větrník (1945 – 1946).

Už jako profesionálka hrála v Divadle pod Plachtou Jindřicha Plachty (1946 – 1947) a se souborem se zařadila do činohry Divadla 5. května v Praze (1947 – 1948). Po spojení Divadla 5. května s pražským Národním divadlem, se stala členkou jeho činohry (1948 – 1988). Z Národního divadla odešla herečka nakonec až po svém penzionování. Zpočátku byla Lída Plachá herečkou mladých dívek, naivek a hrdinek v českém i světovém klasickém a moderním repertoáru. Jako umělkyně realismu s vytvářením vnější i vnitřní podoby postavy se ale rychle přehrála do menších postav starších a zatrpklých žen, s jasným a jadrným komediálním nadáním.

Z četných divadelních inscenací Lídy Plaché si uveďme: „Makar Dubrava“ (Anka), „Lidé, bděte!“ (Lída Plachá), „Výnosné místo“ (Pavlínka), „Cesta do Ameriky“ (Indiánská dívka), „Vstanou noví bojovníci“ (Kotlářka), „Mordová rokle“ (Zahrádková), „Lucerna“ (Hanička, Klásková a Bába), „Maryša“ (Horačka), „Ženský boj“ (Vavruše), „Idiot“ (Nina Alexandrovna), „Kremelský orloj“ (Praskovja), „Měšťáci“ (Akulina Ivanovna), „Pěší ptáci“ (Kučerka), „Jánošík“ (Děvče), „Vojnarka“ (Bětka), „Bílá nemoc“ (Dcera a Matka), „Zdravý nemocný“ (Angelika), „Strakonický dudák“ (Mihulice), „Revizor“ (Avdoťa), „Po svatbě“ (Lenka) aj.

Poprvé se před filmové kamery postavila jako úřednice Fialová v dramatu DRAVCI (1948) Jiřího Weisse. Až po dvaceti šesti letech, během normalizačních 70. let, se dostala k další soustavnější filmové práci. Ale až do konce svého života přetvářela většinou menší a epizodní charakterní úložky uklízečky v odboji Rašnerové ve Vávrově SOKOLOVU (1974), zapisovatelky Lidušky Karešové v dramatu TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975) Vojtěcha Trapla, ministryně průmyslu Ludmily Jankovcové v Traplově dramatu VÍTĚZNÝ LID (1977), matky Bendové v Polákově kriminálce SMRT STOPAŘEK (1979), starší manželky Pacinové ve VÝJIMEČNÉ SITUACI (1985) Jaromíra Borka a nebo staré pacientky v Kachyňově smutné tragikomedii MĚSTEM CHODÍ MIKULÁŠ (1992).

Významnou měrou se podílela na formování rozhlasového vysílání (samu sebe v dramatu o životě Julia Fučíka „Lidé, bděte!“ 1951, královská princezna Dišperanda v „Hrátkách s čertem“ 1954, Dcera v „Bílé nemoci“ 1958 Karla Čapka, pohádková přadlena v „Pohádce z Cuckovýho království“ 1971, sestra v „Pěti sochách“ 1972, matka v Burianově „Hrázi mezi námi“ 1975, rychtářka Mařka v „Hastrmancké komedyji“ 1976 apod.), televizních inscenací (např. OTEVŘENÝ KRUH, JAK PŘIJÍT O ŽIVOT, PŘÍPAD ADLER, MAGNETICKÁ LUNETA, NEZBEDNÁ POHÁDKA, KDYŽ PRAHA POVSTALA, MÍLAŘI, SIGNÁL, HLAS KRVE, ČERNÁ KULIČKA, VELKÁ KOČIČÍ POHÁDKA, PROČ PLÁČEŠ, BŘÍZO BÍLÁ) a seriálů (DNES V JEDNOM DOMĚ, NÁVŠTĚVNÍCI, SANITKA či RODÁCI).

Nepoměla ani na přenosné zvukové nosiče („To bylo poslední představení“ 1983) a na dabing. K doplnění jejího profesního záběru je třeba doplnit i její politickou angažovanost. Už od mládí byla levicově orientována a po roce 1948 (zejména pak po roce 1968) se aktivně zapojovala do různých politických svazů, odborů, vedení a spolků. Byla např. od roku 1982 členkou předsednictva Ústředního výboru normalizačního Svazu českých dramatických umělců.

Zejména za svoji politickou práci získala titul Zasloužilé členky Národního divadla (1966), Řád práce (1971), titul Zasloužilého umělce (1976), Cenu Svazu českých dramatických umělců (1978, 1982), Cenu Jaroslava Průchy (1981) a taktéž Řád Vítězného února (1981). Byla druhou manželkou herce a kolegy z Národního divadla Zdeňka Šavrdy (1907 – 1982). Lída Plachá zemřela 13. října 1993 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti dvou let.

Jaroslav "krib" Lopour