foto

Marie Popelková

  • nar. 16.3.1906
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 1977
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Marie Popelková se narodila 16. března 1906 v Praze. Po krátkém školení začínala jako herečka a operetní zpěvačka u kočovných divadelních společností (1927 – 1931) pod jménem Mimi Popelková. Dále prošla českobudějovickým Jihočeským národním divadlem (1931 – 1933), dalšími divadelními společnostmi (1933 – 1940) a do konce okupace byla herečkou a subretou Východočeského národního divadla – Východočeské společnosti (1940 – 1945), kde byla zároveň také místoředitelkou.

Po okupaci už pod jménem Marie Popelková pracovala jako divadelní ředitelka na různých scénách (1945 – 1956), např. Městské divadlo Most, kde také vystupovala. Ve vedoucí funkci setrvala i nadále, když až do odchodu na penzi vedla propagační oddělení Pražského kulturního střediska (1956 – 1965). V 70. letech výjimečně hostovala na scéně Hudebního divadla Karlín (např. roku 1972).

Především jako operetní herečka využívala svůj efektivní zevnějšek a hlasový projev. Zejména ve Východočeské společnosti patřila k předním oporám tamějšího činoherního a operetního souboru. Ovšem v pozdějších létech se hlavně ve filmu přehrála do afektovaných a matriarcharních dam a stařen (díky tomuto zjevu často ve filmu představovala šlechtičny a či bohaté dámy).

Na divadelních prknech se například objevila jako Paní Eynsford – Hillová („Pygmalión“), Baronka („Slaměný klobouk“), Anna Whitmannová – Murrayová („Dceruška jede na weekend“) i jako Ethel Chauvenetová („Harvey a já“). Do českého filmu poprvé pronikla ve 30. letech – v jednom roce 1937 ve třech snímcích ještě jako Mimi Popelková.

Onen rok tedy byla obyvatelkou periferie ve Slavínského komedii FALEŠNÁ KOČIČKA (1937), návštěvnicí „Batalionu“ v dramatu BATALION (1937) Miroslava Cikána podle románu a divadelní hry Josefa Haise – Týneckého a animírkou ve Vávrově PANENSTVÍ (1937). Následovala pauza, kdy se věnovala převážně divadlu.

Po dvanáctileté přestávce byla už ve znárodněné kinematografii 40. let jen baronkou Portheimovou v historické fresce REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949) Václava Kršky. Opět se na dvanáct let odmlčela a prakticky už jako penzistka si do smrti přivydělávala řadou filmových roliček. Ovšem v této době, stejně jako v REVOLUČNÍM ROCE 1849, už používala jméno Marie Popelková.

Tedy v 60. letech se objevila v titulech KAŽDÁ KORUNA DOBRÁ (hraběnka Leopoldina Schönwaldová), IKARIE XB 1 (mrtvá žena), ZTRACENÁ TVÁŘ (host), FANTOM MORRISVILLU (svatebčanka), DÁMA NA KOLEJÍCH (dáma na přehlídce), POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY (paní z Jezeří), HAPPY END (příbuzná), DÍVKA S TŘEMI VELBLOUDY (sousedka), ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (dvorní dáma), ŠEST ČERNÝCH DÍVEK ANEB PROČ ZMIZEL ZAJÍC? (stařena). A na tuto slibně započatou dráhu epizodkářky navázala i v 70. letech, kdy i s přibývajícím věkem hrála ročně třeba i ve třech filmech.

Až do roku 1977 tedy předvedla členku docentovy suity – matriarchální stařenu (ĎÁBELSKÉ LÍBÁNKY), trojroli žebračky, matky slečny Elis (hrála Andrea Čunderlíková) a služebné Coletty (LUK KRÁLOVNY DOROTKY), dále dvořanku (RADÚZ A MAHULENA), zákaznici (ŽENY V OFSAJDU), švagrovou vévody z Orleánsu (TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE), stařenu v herně (HRÁČ), stařenku (SEDMÉHO DNE VEČER), návštěvnici domova (VELKÉ TRÁPENÍ), vévodkyni u Ferrera (HVĚZDA PADÁ VZHŮRU), babku (ANNA, SESTRA JANY), dámu v šantánu (ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA) a naposledy stařenu (trilogie OSADA HAVRANŮ, NA VELIKÉ ŘECE a VOLÁNÍ RODU).

Tyto čtyři posledně jmenované tituly měly premiéru až rok po smrti Marie Popelkové, VOLÁNÍ RODU dokonce dva roky. Ojediněle vystupovala též v dabingu (jako Bertrandová /Anna – Marie Rochand/ ve francouzském filmu OKNO DOKOŘÁN / PAR – DESSUS LE MUR atd.), v rozhlase a nebo v televizi (SVĚT JE BÁJEČNÉ MÍSTO K NAROZENÍ apod.). Marie (Mimi) Popelková zemřela roku 1977 v Praze ve věku sedmdesáti jedna let.

Bohužel neznáme ani přesné datum – den a měsíc – jejího skonu. Ovšem filmu se věnovala až do svého konce, ještě v roce svého úmrtí se stihla objevit ve čtyřech filmech a ve dvou filmových rolích (ve Schmidtově pravěké trilogii se objevila ve stejné roli). Ač nikdy nezískala velkou či výraznou filmovou úlohu, patří právem do dějin české kinematografie.

Jaroslav "krib" Lopour

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace