Jaroslav Vízner

Hercem chtěl být už od mládí, z kádrových důvodů však nebyl přijat na DAMU, takže nakonec vystudoval v roce 1956 Vyšší průmyslovou školu strojnickou, obor lodě. Po návratu z vojny nastoupil na místo asistenta produkce a režie u Krátkého filmu. V roce 1958 účinkoval krátkou dobu v Semaforu, odkud se vydal na hereckou pouť po oblastních divadlech v Uherském Hradišti, Českém Těšíně a Kladně.V roce 1962 jej angažoval Jan Grossman do pražského Divadla Na zábradlí, kde působil až do svého odchodu do Švýcarska v listopadu 1968.

Je druhým ze čtyř bratrů, Vlastimil umírá ve věku dvanácti let. Vladimír byl kameraman, umírá v roce 1985 a nejznámější Oldřich je herec. Svou filmovou kariéru začal Jaroslav v roce 1962 hlavní rolí ve filmu Život bez kytary. V šedesátých letech pak následovaly filmy Handlíři, Obraz, Úplně vyřízený chlap a dětmi milovaná série detektivek s Martinem, kde hraje vyšetřovatele, byly to filmy: Martin a devět bláznů, Martin a červené sklíčko, U telefonu Martin, Volejte Martina.

Ve Švýcarsku nachází v roce 1968 svůj nový domov. Pracuje jako programový ředitel Ženevské televize, jako režisér i herec a přednáší na vysoké škole Dramatických umění.

V roce 2001 se vrací do Česka. Jedním z posledních filmů, který natočil, je Edith Piaf. Bydlí na Kokoříně opomenut českými filmaři. Dcera Veronika Víznerová je ilustrátorkou knížek pro děti.

sator